Zalkneme se vlastním blahobytem?
Zalkneme se vlastním „blahobytem“ ?
Myslím, že naše „západní“ společnost, ke které náš stát s určitými výhradami také počítám, balancuje na samém okraji propasti. Teď jde o to, neudělat onen pověstný krok kupředu! Dokážeme se zastavit a opatrně rozumně couvnout?
Ještě v únoru vypadal můj článek „Jak byste se zachovali?“ jako hluboce nepravděpodobné sci-fi. Dnes již se pohybuje na hranici reality.
Mysleli jsme si a žili jako utržení ze řetězu, nic nebyl problém, všechno „We do it!“, na vše máme nárok, nemusíme se řídit žádnými pravidly, nemáme žádnou zodpovědnost. Nežili jsme osm hodin spánku, osm hodin práce a osm hodin zábavy, ale život mnohých z nás byl nekonečný a bezbřehý mejdan. Bezduchá zábavy byla hlavní náplní života společnosti. Práce zdržovala, děti překážely, rodina byla nežádoucí závazek.
A tak generace čtyřicetiletých duševně a sociálně nedospělých puberťáků utrácela a utrácí život plandáním se od ničeho k ničemu obhospodařována v mamahotelech, vydělávajíce na živobytí v lepším případě překupničením, většinou ale huby tlučením prázdných pravd a kliše. Virtuální přátelé nahrazují na sociálních sítích někoho, kdo by podal pomocnou ruku, místo obtěžujícího sexu slintání u porna, kompenzaci nedostatku opravdových osobních zážitků nahradilo rozstřelování virtuálních tanků podobných ztracenců v počítačových střílečkách, pudl supluje potomka.
Přišla pandemie kovidu a najednou se ukázalo, jak je naše „skvělá společnost“ křehká. Kašírovaná fasáda praská. Předstíraná brilantní ekonomika se hroutí, vyspělé zdravotnictví selhává a stěží stačí požadavkům doby, společnost se zdravotně, ekonomicky i společensky hroutí. Političtí vůdci se najednou ukazují jako akce neschopmí paňákoidní hlupáci a vystupuje na povrch jejich prázdnota, dříve obalená umělým mediálním obrazem líbivých portrétů a prázdných kliše.
Přichází na řadu otázka, zda je svoboda a demokracie tak, jak ji svojí individualistickou neukázněností, sobectvím a hloupostí prezentujeme a zároveň devalvujeme, tím nejvhodnějším systémem pro přežití společnosti jako celku, což je nutný předpoklad pro přežití každého z nás jako jedince.
Přichází na řadu otázka, zda je vhodná vším prolézající globalizace, ničící lokální specifika lidstva jako celku.
Pokud si neodpovíme na tyto dvě základní otázky, pak nemáme proti kovidu šanci. Opravdu se zpupně točíme proti směru točení Systému. A to už dost výrazně. Kovid by měl být pro lidstvo, specielně „vyspělou západní společnost“, vážným varováním. Pokud se zásadně nezměníme, nezačneme žít přirozeně hlavně lokálně ve své přirozené komunitě, neomezíme-li své domělé nároky, požadavky, práva a svobody a nezharmonizujeme-li své nároky a zájmy se zájmy celku, pak naše civilizace padne. A možná, že dost rychle. Padly mnohé civilizace, které si o sobě myslely, že tu jsou navěčné časy a ve své době představovaly vrchol. My nemáme důvod, abychom byli vyjímkou.
Covid -19 je jen předehrou.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.
Diskusní téma: Zalkneme se vlastním blahobytem?
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.