Vánoce 2021, aneb když plánujete, Pán Bůh se směje

23.12.2021 08:14

Vánoce 2021, aneb když plánujete, Pán Bůh se směje

Měli jsme to tak hezky naplánované, logisticky vypiplané. Děti, stromečky, dárečky, setkávání, hodování. A dnes v pět ráno esemeska, že prostřední vnučka je kovid pozitivní, takže část familie v karanténě. A všechno je najednou jinak. Holt kovid nám do toho hodil vidle. Štědrý večer se bude slavit odloženě na několikrát, část programu se vypouští, některé cukroví jde do mrazáku do doby, než karanténa dovolí a na předání mé rybí polévky, na kterou se těšila právě karantenizovaná větev rodiny, zřizujeme mrtvou schránku. Doufám, že alespoň tato varianta vyjde.

Ale alespoň něco by mělo zůstávat konstantní. Takže nejen své rodině, ale Vám všem tradičně nabídnu mé zpracování příběhu vánočního zrození tak, jak ho na blozích opakovaně publikuji již drahně let, zde na blogu již od Vánoc 2015 a mnozí z Vás už ho jistě četli. Takže:

 

Proč dudáci, když hrají, nohou dupají  (Příběh vánoční)

Ten začátek znáte. V Nazaretu žili Josef a Marie, do které vstoupil Duch svatý a čekala dítě. Římský berňák zrovna dělal soupis plátců daní a tak se tesař Josef  osoba samostatně výdělečně činná vydal zaregistrovat se do Betléma, odkud byl rodákem. Naložil tedy těhotnou Marii na osla a vyrazili.

Když dojeli do Betléma, bylo tam spousta lidí, hotely a penziony plné. Marie už měla kontrakce, tak ji Josef dovedl alespoň do nejbližšího chlíva, kde na seně porodila a Ježíška, jak kluka nazvali, zabalila do plenčiček a uložila do jesliček. Jesličky nebylo žádné zařízení na odkládání dětí pracujícími matkami, jako jimi prošly generace socialistických dětí, ale normální krmelec pro dobytek v tom betlémském chlívě.

A najednou se začaly dít věci! Nad Betlémem  v horách, byla zrovna taková tichá noc, svatá noc, pásli pastýři ovce a najednou vidí, že anděl se jim ukázal a do Betléma jim kázal. Doslova říkal. „Do Betléma pospěšte, Ježíška tam najdete“ a  dodal, aby všem lidem zvěstovali,  že „se narodil světa Mesiáš, alelujá, světa Mesiáš“.

Tak pastýři vyrazili do Betléma a aby nešli s prázdnou, vzali beránka a dvě ovčičky jako dar do kouta.  Cestou všude vyprávěli, že jdou pozdravit  nového spasitele a světa vykupitele. Lidi se přidávali, takže jich do Betléma do chlíva dorazily zástupy a v Betlémě z toho byl docela pořádný dopravní kolaps.

To, že se narodil  v Betlémě světa Mesiáš, se rychle rozkřiklo po celém tehdejším světě a dostala se ta zpráva až do Lince, kde zrovna hostovala jedna vokálně-instrumentální skupina z Čech, odněkud z Práchně či Bémrvaldu. Kuba dudy, Janek píšťalka a Mikeš housle. Promotéra jim dělal nějaký světský, Vocílka se jmenoval, takový mazaný šíbr „ haš ze z Plzně“.

A jak tak muzikanti bloumali po lineckým dunajským nábřeží, slyší, jak jeden kolportér místních novin, tuším, že Krónen Cajtung, co stával před pobočkou Rajfajzenky, vykřikuje „Nesem vám noviny, poslouchejte, z betlémské krajiny. Pozor dejte!“. A Vocílka se toho hned chytil, že by to byla reklama a peníze, kdyby šli Ježíškovi zahrát.

Kuba s Jankem a Mikeš už tuplem ne, sice moc nechtěli, že je to 3568  kilometrů štrapáce, ale když jim Vocílka slíbil, že kus cesty splují lodí po Dunaji, nechali se přemluvit. Pluli na lodi do bulharského Ruse a pak přes Konstantinopoli, Ankaru na syrský Damašek, dál na Jeruzalém a za ním pár kiláků už byl Betlém. Někdy na voze, někdy za vozem, někdy na velbloudu a někdy per pédes.

No, dorazili tam zrovna až na Tři krále, zrovna s těmi třemi králi, co si na cestu svítili kometou, ale v chlívě bylo pořád narváno. Kuba se tam dostal do křížku s těmi východními monarchy, zdálo se mu, že předbíhají a ještě ten černý vzadu  na něj vystrkuje bradu.

Jak to viděl Josef, šel Kubu zklidnit a ptal se ho, co že  jsou zač. Vocílka se do toho vložil, že jsou muzika z Čech, a že přišli Ježíškovi zahrát k tanci a poslechu. Josef se rozhlédl, viděl, že je všude plno, jen za jesličkami hned za oslíkem a volkem, kteří svým dechem Ježíška zahřívali, je kousek místa. „Postavte se tam za toho volka, je tam sice smrádek, ale teplíčko!“ vybídl muzikanty Josef. Kuba, Janek a Mikeš  se tam posunuli, naladili a spustili, tuším, že jako první kousek na playlist pochlebovačně zařadili  „Jak jsi krásné, Jezulátko!“. Vocílka zatím chodil davem, vybíral do klobouku a uzavíral smlouvy na angažmá.

A jak tak hrají takovéto „dudlajdá“, zvedl volek ocas a plác, pustil Kubovi na botu kravinec velký, jako náměstí v Budějicích. Kuba, celý nesvůj, začal nohou dupat, aby se toho nadělení  na tajňačku zbavil, až tu hromadu vyklepl pod jesličky.

Josef, který byl na pořádek dost pinktlich, to zpozoroval, zarazil se, zavětřil a pravil „Tady něco dost smrdí!“ a podíval se významně na Kubu. Kuba, který si myslel, že si nikdo ničeho nevšiml, se ohradil, jak byl zvyklý ze Strakonic z hospody „Já nic, já muzikant.“ a dodal „Kdo nejvíc křičí, od toho to fičí!“ Takovéto křivé nařčení se dotklo Josefa a důrazně povídá: „To znám, co Čech, to muzikant! Tak mi tedy řekni, kdo kopnul to hovno pod ty jesle!?“ a začalo se schylovat ke pranici.

A najednou zázrak!  Ježíšek se celý rozchechtaný posadil a to Jezule povídá : “ Pokoj s vámi. No to už se tak někdy stane, že na člověka něco nekalého spadne. Tak to řešme s nadějí, láskou a vírou ! “. Pak se podíval na Kubu a dodal „Ale, Kubo, ty, že jsi lhal a chtěl jsi pomluvit nevinného, za to budeš, abys nezapomněl, za trest navěky  věků při hraní tou nohou dupat. A všichni dudáci s tebou!“.

No a od těch dob dudáci, když hrají, nohou dupají.

Šťastné a veselé Vánoce všem lidem dobré vůle přeji.

A ostatním to, co si zaslouží.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.