"Pelé mele" z půli listopadu

12.11.2021 16:00

„Pelé mele“ z půli listopadu 2021

Opět po nějakém čase píšu „Pelé mele“. Asi nemám nějaké výrazné unitární téma, tak jich budu mít více menších.

Někdy v únoru 2020 jsem dal takový testík, koho byste zachránili, kdybyste měli možnost ze skupiny lidí rozhodnout o přežití několika málo jedinců. Tehdy to vypadalo na prvoplánový fantas magoras, ale za pár měsíců se skrze pandemii kovidu ledaskde rozhodovalo, komu budou poskytnuty umělé plíce a kdo se udusí.

Také jsem v minulosti psal, jak je důležité se nezávisle zajistit ve věci pitné vody, potravin a možnosti vaření a topení pro případ kolapsu společnosti. Také tak trochu fantas magoras tehdy. A hle, uběhlo pár měsíců a v dodávkách elektřiny, plynu a dalších medií panuje napnelizmus. No, máme k využití studnu, ve sklepě nějaké zásoby potravin v zavařovačkách a máme připravenou jakousi možnost vařit a topit na pevná paliva, i když vše v omezeném sortimentu a na dobu dočasnou. Ale alespoň něco.

Už se bojím na další budoucí možná rizika upozorňovat, protože to, co v budoucnu vidím jako možné, je válka. Tolik úvodem.

V minulém období mne zaujaly některé komentáře. První je hodnocení klimatického summitu v Glasgow. Britský premier Johnson hodnotil vystoupení amerického prezidenta Bidena jako „ závan svěžího větru“, zatím, co Kamilla Parker Bowles si stěžovala, že při setkání na summitu Biden vypouštěl větry ( prděl) tak nahlas, až se musela červenat.

Druhý komentář, který mne zaujal, je hodnocení doc. Valenčíka k nové vládě a našemu postavení v Evropě. Upozornil, že tvrzení „Patříme na Západ“ znamená, že „Patříme Západu“. A o současných vládnoucích silách řekl, že "Západ si je koupil a oni nás Západu prodali“. Myslím , že výstižné hodnocení.

V minulém týdnu jsem si také přečetl blog Z.Zajícové na i-dnesu o tom, jak navštívila zubaře a také komentáře v diskuzi pod článkem. Docela mne pobavily některé reakce a překvapily mne komenty na problematiku vztahu lékař a pacient, potažmo popisy vztahů zubní lékař, pacient a zubní péče ze směru pohledu pacienta. V obém bylo hodně naivnosti. Mohu to tvrdit, znám ty vztahy a pohledy z obou stran.

Realita se liší od představ asi následovně:

Prostě a jednoduše, stejně tak se liší   na vzájemnou interakci  pohled pacienta a pohled lékaře.

A nyní o tom, co se mezi námi lidmi také skrývá. Zažil jsem následující: minulý týden jsme s manželkou, mladší dcerou, nejmladší vnučkou a naším psem vyrazili na odpolední výletek k Sázavě. Vyrazili jsme z Nespek podél řeky po místní komunikaci mezi řekou a chatami. Pohoda, džez. My šli podél řeky, vnučka jela na odrážedle, okolo nás pobíhal pes, míjeli nás cyklisti, potkávali jsme turisty i procházkáře. Kus tam, kus zpátky, příjemné dvě hodinky relaxu. Když jsme se vrátili k autu a skládali vnučku do sedačky a odrážedlo do kufru auta, čekající pes odběhl asi tři metry od parkoviště do trávy a něco sebral do tlamy. Nám se to nelíbilo a snažili jsem Teddyho, který je potomek rumunských psů – medvědobijců, přesvědčit, aby sebrané vyplivl. Ten samozřejmě moc nechtěl, tak jsme mu začali to, co přežvykoval, z tlamy vyndavat. Chvíli jsem s ním bojoval, sousto v tlamě putovalo sem tam, dcera mu roztahovala čelisti od sebe a já prsty lovil mezi zuby, jazykem a pysky psa sousto, o němž jsem nevěděl, zda je to chcíplá krysa, otrávená návnada, či ztracená svačina. Nakonec jsem sousto psovi z tlamy vybavil. Byl to smotek vařené vepřové kůže se zbytky masa. Starý pohozený kus ovaru. Ale při bližším ohledání byl závitek uvnitř prošpikován ostrými špejlemi nastraženými uvnitř zámotku do takového ostrého ježka. Někdo vyrobil a nastražil sousto způsobem, aby ho pes sebral, a spolkl tak, aby se mu ježek ze zašpičatělých špejlí zapíchl kdesi v trávicím ústrojí. Evidentně schválně. Někdo chtěl zranit, či zabít „nějakého“ náhodného psa. Jsou mezi námi takoví zvrácení lidé. Stejně tak jsem zažil před pár lety tady poblíž v jednom soukromém lese, že na cestičkách, kudy jezdili lidé na koních, byly nastraženy v mechu a jehličí prkénka se zatlučenými hřebíky tak, aby se je kůň vbodnul do kopyta, na svažitých úsecích byly ukryty pod listím kusy kulatiny tak, aby kůň na nich klopýtl a zlomil si nohu. Nebo v úrovni krku koně, ba i jezdce, byla natažena ocelová struna. Vždy jsem to tenkrát vše nalezené z cest odstranil, ale protože jsem tam chodíval na procházky se psem opakovaně, vím, že dotyčný tam ty zraňující nástrahy vracel. Takže si uvědomte, co za pokřivené charaktery mezi námi a okolo nás žije.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.

P.S.Než jsem stačil tento článek vypravit, ozvala se telefonem starší dcera a zrušila zítřejší pozvání na svatomartinskou husu. Důvodem je že moje nejstarší vnučka má karanténu. Jedna z učitelek odpíračka očkování se neočkovaná nakazila kovidem. V inkubační době volně plynula po škole ze třídy do třídy a údajně občas odložila i respirátor. No, naštěstí karanténa netrvá věčně, takže na státní svátek 17.listopadu už karantena pravděpodobně nebude. A tak výročí 17. listopadu 1989, kdy jsem osobní účastí na albertovském pochodu přispěl ke svržení totality, oslavím jako svátek boje za svobodu a demokracii tím, že si šmáknu na knedlo-zelo-huso. Alespoň nasycen nebudu přemítat nad tím, zda si tu svobodu a demokracii zasloužíme, když část národa je hloupá, nabubřelá a neukázněná tak, že by si zasloužila honit dlouhým bičem okolo hnoje, aby z důvodu zbytnělého sebevědomí a skrovných znalostí a zkušeností celospolečensky neškodila rozumným.