Opět na špatné straně hranice, aneb Čurejte na kompost

22.05.2018 22:37

Opět na špatné straně hranice, aneb Čurejte na kompost.Tuhle psali, že se Evropa opět dělí na dvě části. A já zase stojím na té špatné straně hranice. A je to jen o fous. Pár set metrů. Nahoru na kopec, přes les a přes pole, okolo průmyslové a skladové zóny a byl bych za vodou. Prý se Evropa začíná dělit na severní vlhkou část a jižní část, která je ohrožena katastrofálním suchem. A hranice prý jde i napříč Českou republikou a dělící linie je údajně dálnice D1. A já jsem od ní, co by kamenem dohodil. Bohužel, zase na té straně, o které se říká, že „stojí číčou ke zdi“.

Předevčírem soused povídal, že bude muset porazit smrk u našeho plotu, protože uschnul. A já jsem si uvědomil, že nám letos uschnula broskev a jedem cypřišek Lawsonův. A za poslední dva roky to byly další dva stromy. A to nebývalo.

Osobně si nebezpečí sucha a fatalitu tohoto jevu už pár let uvědomuji a reaguji na to. Jednak se snažím na tuto skutečnost upozorňovat (viz  např. https://karel-blog.webnode.cz/news/kdy-zacina-zivot-cloveka/ ), jednak jsem učinil konkrétní opatření a systémově a technicky jsem zajistil poměrně dost vody jímáním dešťovky a recyklací části použité vody, takže momentálně  máme zajištěn dostatek technické vody z vlastních zdrojů, ale myslím si, že je potřeba činit opatření na globální úrovni. Česká republika je vlastně prameniště a jsme odkázáni na srážky, jejich jímání a zadržování v zásobnících. Myslím, že zajištění dostatku vody je jeden z hlavních úkolů, kterého by se měla ujmout vláda této země. Ale politici neuvažují koncepčně v řádu generací. Ti se usilují o udržení u koryt po další volební období, takže od nich žádnou spásu čekat nemůžeme.. Asi žádný program výstavby retenčních nádrží, zalesňování krajiny, zvyšování jímavosti půdy pro vodu či recyklace vody pro násobné použití centrálně očekávat nemůžeme. Asi to zase zústane na přirozené altivitě jednotlivců.

Tady u nás na venkově vidím, že my, chudí, hloupí a staří zpátečničtí burani si tváří v tvář realitě  tristní situaci s vodou uvědomujeme a individuelně se snažíme se zařídit. Alespoň většinou jímáním dešťovky. V sudech, jímkách, u nás je dokonce jeden mladý, co staví rybníky a buduje mokřady. Nouze učí Dalibory housti.

Nyní je potřeba, aby si nebezpečí absence vody uvědomili i ti mladí, bohatí, chytří a pokrokoví z měst. Třeba tím, že pro začátek budou vodou šetřit, omezí např.sprchování a v té sprše se podle návodu dánského prince i vyčůrají. Ušetří tak každý tři litry vody, litr k litru a je tu hektolitr, deset hektolitrů je kubík a v Praze to může být třeba tři miliony litrů denně. Nebo proč by na sídlištích nemohla být jímána dešťovka v retenčních rybníčcích obklopených stromy mezi paneláky, kde jsou zatím jen ploché trávníky. Nebo co takhle nahradit asfaltové parkovací plochy nějakým vertikálním způsobem parkování a asfaltová parkoviště rekultivovat na vodu jímající a zadržující zeleň? Nebo ozeleňovat ploché střechy budov. Nevím, možná, že je to utopie, ale určitě by bylo lepší, kdyby se jak politici, tak nejrůznější „aktivisté“ angažovali v úsilí o vodu, než v nesmyslném politikaření, či  v scestně zaměřených pseudorevolučních aktivitách. Třeba by se tak ve městech zlepšilo mikroklima. Jak povětrnostní, tak společenské. A možná by se i mohl oddálit, či zapudit okamžik, kdy po otočení vodovodním kohoutkem se ozve jen definitivně poslední zachrčení zapadající vody.

Je fakt nejvyšší čas se zamyslet a hlavně začít konat.

Jirka B.