Modrá je vzpomínka na Mikiho Volka?

12.08.2020 17:26

Modrá je vzpomínka na Mikiho Volka ?

„Modrá je Raketa, ta moje holka, modrá je vzpomínka na Mikiho Volka, …..“ zpíval Ondřej Hejma a Žlutý pes v písni „Modrá je dobrá“.

Že byla výčepní lihovina Raketa modrá, s tím nelze, než souhlasit. Ale moje vzpomínky na Mikiho Volka rozhodně modré nebyly. Spíše flekatě hnědé.

Proč jsem najednou vytáhl vzpomínky na Mikiho Volka? 16.8.2020 uplyne 24 let od jeho poměrně předčasné smrti. Proč jsem nepočkal na příští rok, kdy uplyne kulaté čtvrt století? Jeden nikdy neví a neodkládej na zítřek, co můžeš udělati dnes.

Poprvé jsem Mikiho Volka zaregistroval někdy začátkem 60. let, kdy jsem byl školák ještě 1.stupně ZDŠ. Okolo kráčel v tygrovaném plyšovém kožichu mladík v černých brýlích a ještě s nazrzlou hlavou, který byl v podpaží zavěšen do starší dámy taktéž oblečené v jakési chlupatině. Vzhledem i k teplému slunečnímu dnu poněkud surrealistický obraz. Stáli jsme před školou a čekali na vpuštění dovnitř a když bizarní pár kráčel kolem, starší spolužáci, hlavně spolužačky obdivně vzdychali „Miki! Miki Volek!“. Tak jsem Mikiho Volka zaregistroval. Vycházející hvězda tehdejší československé rokenrolové scény.

Takto jsem ho potkával u nás na Pankráci často. Kožich plyšák, černé brýle, zavěšená starší dáma v podpaží, tehdy jsem už věděl, že je to jeho matka. Jen Miki už nebyl nazrzlý, ale měl platinový přeliv.

Bydlel ve vojenských domech u nás na konci ulice a z naší pankrácké výspy nad údolím Michle a Nuslí vedla jen jedna ulice do civilizace, takže jsme se museli zákonitě potkávat často.

Ony vojenské domy, kde Miki Volek bydlel, byl takový ten sovětský vzor „koldomu“ s dvorem uprostřed bloku. Hrávali jsme na tom prostranství různé hry, na schovku, míčovku, nohejbal, vokna. Občas ze zadního průjezdu vyšla ona bizarní dvojice „Miki a máma“ a prokráčeli středem, jako by to byla socialistická parodie na degenerovanou a zkrachovalou prvorepublikovou buržoasii. Tenkrát mne, počínajícímu týnejdžru, který vzhlížel spíše k Masopustovi, Pluskalovi, či Kvašňákovi, připadali Miki a matka divní.

Ve vojenských domech bydleli proto, že jeho otec byl důstojníkem Československé lidové armády. V době Mikiho puberty jeho otce z armády vyhodili pro opilství (!, to už je v armádě, kde se pila první liga, opravdu výkonostní rarita) a později zahynul při nehodě, kdy ho v opilosti srazila tramvaj. Myslím, že otcův alkoholizmus a matčina opičí láska a její příchylnost k užívání psychofarmak předznamenaly životní osud Mikiho Volka do budoucna.

S hudbou Mikiho Volka jsem se reálně seznámil někdy v půlce šedesátých let prostřednictvím rozhlasu, magneťáku a na živo jsem ho viděl párkrát, jednou na jakémsi tanečním sešlí, ale fakt už si nevzpomenu kde a při jaké příležitosti a pak díky návštěván v divadle Semafor, kde Miki Volek vystupoval v několika představeních. Měl zajímavý projev. Kolikrát jsem ho viděl v Semaforu, si nevzpomínám. Chodili jsme tam s partou jeden čas pravidelně jednou týdně. Ne, že bychom na to měli, ale chodili jsme do tanečních do Lucerny a náš kurz končil v době, kdy v Semaforu měli přestávku. Proběhli jsme přes Myslíkovou do pasáže Světozor a Alfa a vmísili se do davu přestávkářů kouřících před divadlem a na druhou půlku představení jsme se na stojáka vmísili zadara.

V sedmdesátých letech se mi Miki Volek nějak ztratil z očí. Znovu jsem ho zaznamenal až v polovině osmdesátých let. Odulý předčasně zestárlý zoufalec sice v černých brýlích, ale už bez platinového přelivu s nazrzlými, již hodně šedivými vlasy, kterak se o holi šourá na příšerně oteklých nohách s igelitkou na nákup do sámošky přes ulici. V hnědých rozepnutých

bačkorách - meltonkách a ubryndané hnědé teplákové soupravě.

Potkávali jsme se tam poměrně často asi dva roky, než jsme se odstěhovali z Prahy. Miki Volek průběžně během času více a více chátral. Naposled jsem ho viděl někdy v létě roku 1987. To už byl od hvězdy k nepoznání, ubohá lidská troska.

Zemřel 16.8.1996 na selhání organizmu v důsledku alkoholové a drogové závislosti ve věku 53 let.

Zde si můžete poslechnout více než hodinový záznam Best of Miki Volek

Chtěl bych specielně doporučit píseň Domovnice, která na záznamu začíná v 39. minutě. Je to Volkova autorská píseň a čím je pro mne zajímavou, o tom je zmínka v již dříve uvedeném mém blogu zde.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.