Máme doma unikum

15.06.2022 21:22

Máme doma unikum

Šel jsem doma po zahradě okolo naší kořenové čističky a najednou slyším skřehotavý hlásek:

„Těbuch, Jirko, jak se máš, ty kluku fousatá?“. Otočím se a tam u mlýnského kola seděl náš vodník Buližník Pentlička, mírně se kymácel ze strany na stranu, očka mu svítila a v tváři byl lehce brunátný.

Kdo neví, kdo je to Buližník Pentlička, ten nechť se s ním seznámí na jednom ze starších blogů s názvem „Jak jsem poskytl útulek migrantovi“. 

Podíval jsem se na něj přísně a trochu jsem ho sprdnul: „Buližníku, tys pil!“. Sklopil hlavu a provinile přiznal: „Pil. Puškvorcovou kořalku. Tady z toho puškvorce jsem si jí vypálil.“, přiznal se a ukázal na místo, kde bylo vytrhané a poválené puškvorcové sítí. No, radost jsem z té spouště neměl. „Ale já mám důvod, já slavil.“, dodal na svoji obranu Buližník. „A co jsi slavil, Buližníku?“, zeptal jsem se smířlivě a zvědavě. „Trochu jsme to prošvihli, ale před pár dny bylo 50. výročí spuštění do provozu přivaděče pitné vody pro Středočeský kraj a Prahu Želivka, kamaráde! A uvědom si, že tenhle můj, pardon, tvůj rybníček je napájen právě tím přivaděčem ze Želivky, takže vlastně slavíme matečný zdroj vody pro moje obydlí.“. A já jsem si uvědomil, že má vlastně pravdu.

Před 50 lety 27.5.1972 otevřel komunistický režim vodní dílo, které zásobuje vodou velké území Středočeského kraje a Prahy. Připomínám slovo „komunistický“ proto, abych zdůraznil, že i za tohoto ( a nebo právě za tohoto) režimu vznikala celospolečenská (a) unikátní díla, která se řadila a mnohdy ještě řadí mezi světové, anebo alespoň evropské unikáty. Myslím si, že díky za toto gigantické vodní dílo, které umožňuje asi desetině obyvatel republiky nežíznit. A napadá mi při tom vzpomínání otázka: „Kterej z dnešních člověků?

Nebudu zde technické parametry tohoto takřka 52 km dlouhého přivaděče a jeho dalších technických a technologických příslušenství popisovat. Zájemci nechť se obrátí na zdroje třeba na internetu. Já se vrátím k dialogu s vodníkem Buližníkem Pentličkou o jeho, tedy o našem rybníčku. Tedy vlastně kořenové čističce.

Kořenovou čističku jsme postavili jako ohleduplnou možnost zavlažování našeho pozemku před pár lety, kdy jeho stavbě předcházelo asi pět extremně suchých let a my bojovali s přírodou o vláhu.

Do kořenové čističky jímáme tzv. šedou vodu z větší části našeho domu, to znamená ze dvou kuchyní a dvou koupelen, potrubím ji odvádíme do jakéhosi septiku, kde se usazují pevné částice v podobě kalu a oddělují tukové mastnoty a předčištěná voda ze středního nejčistčího sloupce takovým důmyslným forrichtungem, který jsem vymyslel vlastní hlavou, pokračuje do nádrže vyplněné štěrkovou náplní, která je osázena mokřadními rostlinami. Při průchodu vody směsí štěrku a kořenové sítě rostlin se pomocí přirozeně se vyskytujících bakterií, které likvidují ve vodě rozpuštěné látky, voda čistí a pomocí taktéž vlastní hlavou vymyšleného požeráku přepouští do nádrže, kde se jímá a odebírá jako technická voda na zálivku, napouštění bazénu a podobně a v případě přebytku vody v nádrži přetéká do vsaku. Kromě vody z koupelen a kuchyní se do nádrže jímá z okapů i voda dešťová, částečně rovnou samostatným jímáním, částečně přes kořenovku. Regulací výšky hladiny zařízením požeráku a přečerpáváním z nádrže mohu hladinu vody regulovat tak, že povrch kořenové čističky může být suché štěrkové pole, nebo rybníček s různě velkou zatopenou plochou.

Smysl kořenové čističky je ten, že k zalévání a jako technickou vodu nepoužívám vodu pitnou, nýbrž vodu původně použitou a znečištěnou, kterou vyčistím, druhotně zadržím na pozemku, podle potřeby využiji a dále vrátím do přírody v pro přírodu neškodné podobě buď při zalévání, vsakem, nebo jinak. Opakovaným využitím vody a jejím následným zapojením zpět do jejího přirozeného koloběhu šetřím nejen vodu, ale i svoji kapsu a také přírodu vůbec. Zároveň je čistička – rybníček takový malý mokřad a biotop, který zvyšuje botanickou a zoologickou pestrost místa, zvlhčuje vzduch, ochlazuje za veder okolí a je celkem estetický. Je to efektivní a smysluplné.

Takže teď zpět k dialogu s Buližníkem. „ Hele, Jirko, kolik tu vlastně zadržuješ vody?“, zeptal se vodník. „Když spočítám kořenovku, nádrž, bazén, všechny sudy a podzemní rezervoáry, tak si myslím, že tak 35 kubíků.“, povídám. „ To už jsem skoro velkovodník!“ chvástnul se Buližník. Je to takový malý vejtaha. Tak abych mu udělal radost, povídám: “A to , Buližníku, ani nevíš, že máš možná světový primát. Náhon na ten náš rybníček je dlouhý 39 a půl kiláku v podzemním přivaděči a asi tři kilometry tady po vsi potrubím, pár desítek metrů trubkami u nás na pozemku a po domě a rourou na zahradě. Takže suma sumárum náš náhon je dlouhý 42 kilometrů a kromě pár mezer mezi kohoutkem a výpustkem dřezů, van, sprch a umyvadel je všechno pod zemí. A když délku podzemního přivaděče podělíš těma 10 kubíky vody, co jsou v čističce, tak na metr krychlový vody připadne 4,2 km podzemního přivaděče. Možná, Buližníku, že jsme majiteli světového unikátu. Kdyby Ti chtěl konkurovat Tvůj kolega z rybníku Rožmberk, tak víš, jak vzhledem k objemu by musel mít dlouhý podzemní přivaděč? Nevíš?! 26 milionů kilometrů! To čumíš, co? To je 68x ze Země na Měsíc. Nebo 34x ze Země na Měsíc a 34x z Měsíce zpátky na Zem!“. „ Ty brďo!“, vzdychnul údivem Buližník Pentlička a po výdechu se zase nadmul. Zdálo se, že překvapením trochu vystřízlivěl po té puškvorcové kořalce. „ To já budu muset oslavit. Jsem unikátní!“, zamlaskal. Sáhl po takové strodávné flaštičce, co měl v šosu, nalil si do hrnečku, co má schovaný do foroty, kdyby přece jenom nějaká dušička naletěla, pořádně si přihnul a povídá: „ Napij se, kamaráde, když jsme ti s tím nejdelším náhonem!“. Napil jsem se. Puškvorcová kořalka byla hořká, ale docela dobrá na samohonku z čističky. Ale Buližníkovi jsem to neřekl, aby nezpychnul.

„Víš, že už ti u rybníčku rostou houby? Už jsem tam tři sebral.“, povídám mu. Trochu se zarazil a pak odpověděl:“Vím, já taky.“. Vzali jsem se s tím zeleným mužíkem okolo ramen a společně jsme si zazpívali. Tématicky vhodně „We are the champions of the world!“. 

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.

P.S. No, zpívali jsme to trochu hůře, než Kvíni. To nám po té puškvorcové hořké trochu dřevěněl jazyk. Ale jinak dobrý. K rybníčku se začali na večerní koupel slétat ptáci. Rozloučili jsme se s Buližníkem a rozešli se .Já šel domů, Buližník se zavrtal někam do puškvorce.