Horáček prezidentem ! Proč ?

12.09.2016 13:13

Horáček prezidentem! Proč?

Blíží se prezidentské volby a kandidáti se slétají podobni vosám slétajícím se na cukrovou vatu. Někteří individuálně, autoři a signatáři Kroměřížské výzvy si dokonce usurpovali příležitost být prezidentských kandidátů regulátory a pasáky

Mezi kandidáty, z nichž mnozí mají jedinou kvalifikaci na onen post, což je zbytnělé sebevědomí a mesiášský syndrom, se na čelném místě vyskytuje písňový textař Michal Horáček. A já si kladu otázku: Proč? Či spíše si odpovídám, proč pro mne ne.

Michal Horáček je můj o málo mladší vrstevník. Dokonce zpočátku jsme měli stejné ambice, tedy stát se novináři. Byl rok 1968, žurnalistika byla vzrušující záležitostí a tak jsme se oba rozhodli se po maturitě připravit na kariéru novináře. Já chtěl jít na práva a s právnickým vzděláním pak „do novin“, on na Fakultu žurnalistiky. Přišel srpen 1968, srpen 1969, normalizace a mně bylo jasné, že být novinářem v novém normalizačním režimu znamená stát se jeho slouhou. Proto jsem opustil tuto cestu a vydal se na studium medicíny.

Michal Horáček šel studovat normalizační žurnalistiku. Neuvědomil si snad tehdy, že studuje obor, kde bude muset sloužit komunistickému režimu a lhát lidem? Nebo mu to nevadilo? Obojí je pro mne diskvalifikující.

Občas si říkám, že jsem takový český Forrest Gump. U ledasčeho se nachomítnu, aniž bych se usiloval. A tak jsem se, zprostředkovaně, nachomítl i u Horáčkovy podivné cesty do USA a zpět. Jednoho dne v roce cca 1974, hledat se mi to nechce, dostal otec předvolání do Bartolomějské. Tam ho vyslýchali skrze devizový příslib na cestu Michala Horáčka na Západ. Otec byl zaměstnanec Státní banky a přimluvil se za přidělení devizového příslibu pro syna spoluzaměstnankyně mé sestry. A ten syn zfalšoval doporučující doklady Socialistického svazu mládeže a na falešná razítka se mu podařilo vyjet do USA. Podle verze, kterou otcovi sdělili na STB, onen dotyčný v USA vybral peníze z Nobelovy ceny akademika Heyrovského, jehož byl prasynovcem, prohrál je, a když mu nepomohli jeho známí v USA, tak se vrátil zpět do ČSSR. Ale to mohla být vykonfabulovaná verze StB, možná to bylo nějak podobně, nebo úplně jinak. Jisté je, že vyjel a pak se vrátil. A asi při výsleších vyprávěl, kdo mu co obstaral a jak mu kdo pomohl. A tak se otec octl ve vyšetřovně STB. Ale po výslechu nenásledovaly pro otce žádné sankce.

Horáček byl pak vyloučen ze studií Fakulty žurnalistiky. Stal se písňovým textařem, černým dostihovým bookmakerem a hazardním hráčem, oficiálně domácím dělníkem pod podnikem Meta Svazu invalidů, což bylo zařízení poskytující oficiální razítko o zaměstnání těm, kterým hrozil paragraf za příživnictví.  Kromě těch textů, kterých si docela cením,  jsou pro mne Horáčkova povolání asi na úrovni zlodějských pinglů a taxikářů, pasáků, podvodných zelinářů a veksláků, tedy lidí s tlustými zlatými řetězy na krku, kteří využívají slabiny režimu a tyjí z odírání „hejlů“. Takové lidi jsem nesnášel a pohrdal jimi tehdy a nesnáším a pohrdám i dnes..

Docela zajímavá je informace o tom, že Horáček vydal v roce 1984  prostřednictvím Turf klubu Socialistického svazu mládeže knihu „Zpráva z Kentucky“, kde popisuje své osobní zkušenosti  prostředím dostihů v USA. Nabízí se tedy otázka, zda to byly zkušenosti z cesty v roce 1974, nebo zda režimem a StB perzekuovaný Horáček mohl vyjíždět do USA i poté. Je zajímavé i to, že Horáček s takovou minulostí se nakonec stal ne nevýznamným redaktorem prestižního časopisu Mladý svět, tedy orgánu Socialistického svazu mládeže.

Zajímavá je i epizoda z předrevolučního období, kdy Horáček s Kocábem „navazovali mosty“ mezi komunistickým etablišmentem a disentem. Nemohu si pomoci, ale neumím si představit, že v bývalém režimu, kde StB připravuje převzetí moci od profláklých komunistů těmi méně známými, leč vychytralejšími, se nějaký nezainteresovaný „jedinec z ulice“ stal mostem mezi komouši a disentem. Buď byli zneužiti, jako „užiteční idioti“, nebo .....   Mám na to svůj názor.

Po revoluci, v té době, ve které se nejlépe a nejrychleji orientovali lidé ze socialistického podsvětí, veksláci, hazardní hráči, černí bookmakeři a podobné tehdejší typy, kteří měli peníze a konexe, založil Horáček sázkovou kancelář Fortuna, která tak trochu předběhla zákon, o němž on ovšem věděl, že bude a bude mu ušit na míru. Na této sázkové kanceláři vydělal během 14 let pár set milionů.

Princip každé sázkové kanceláře je takový, že vždy v sumě vyhraje nad sázkaři, kterým nabízí planou naději. Sázky jsou zhoubou mnoha jedinců i rodin, v konečném důsledku zhoubou společnosti. Je to zneužívání závislých, ne nepodobné výdělku  prodejem alkoholu  opilcům, či drog drogově závislým. Jaký je asi morální profil jejich provozovatelů, když se radují z peněz, které vyloudili na závislých, tedy vlastně psychicky nemocných bez ohledu na jejich utrpení a utrpení jejich blízkých? Nemyslím si, že pan Horáček toto nevěděl a neví.

Pro mne je okolo pana Horáčka mnoho nejasností, stejně, jako věcí mně jasných. Nemyslím si, že by pro mne měl morální kredit, který očekávám od prezidenta republiky.

Při případné kandidatuře můj hlas nedostane.

Jirka B.