děkuji za reakci a zdravím. Snažím se mít to, co píšu, vyargumentované a reálné. Ale přesto si myslím, že jsou lidé, kteří mají jiný názor a měli by být schopní ho obhájit svými argumenty. Střet názorů je prospěšný, protože může nabízet jiný pohled a určitou oscilací při střetu posunovat věc k pravdě. Asi máš pravdu v tom, že se lidé bojí jít s kůží na trh. Zbytečně. A také si myslím, že část čtenářů tvoří mí zarytí oponenti z dob minulých, kteří mají pocit, že zahazovat se s ruským trollem, vulgárním sprosťákem a já nevím, jakými nálepkami mne utloukali místo argumentů, kdy mne udávali adminům, kteří mne mazali a vyhazovali z blogů, je pod jejich úroveň. Zvláště, když oni sami se svými názory dávno propadli.
A co se popisovaných skutečností týká, napsal jsem, že mezi vilou Hrušínských a naším středostavovským činžovním bytem leželo 5 ulic. Seknul jsem to od boku a po Tvém komentáři mne zachvátila panika, že je jich více, že mne budeš moci, coby znalec lokality, usvědčit ze zkreslování skutečnosti. Tak jsem si to na mapě ověřil a je to těch 5 ulic: Pod vilami, Nad Nuslemi, Na Jezerce, Družstevní ochoz, U družstva Život. ale abych nebyl zase tak dokonalý, musí se přejít park Jezerka, což jsem nezdůraznil.
Ještě jednou zdravím.
Co mi hlava nebere !?
Co mi hlava nebere
Když jsem v posledním blogu, který jsem napsal před více, než 10 dny naznačil, že tento blog bez diskuze asi přestanu psát, zaskočil mne nárůst čtenosti na počet otevření stránek v hodnotách více, než tisíc denně. Nevím proč, nejspíše si někdo začal stahovat mé články, aby je zachoval sám sobě, ev. potomkům do vínku. No, tak si své články necením ani sám. Diskuze sice trvale žádná, ale když po tak dlouhé době nepsaní a tudíž nemožnosti čtení něčeho nového se čtenost drží stále v hodnotách nad sto individuálních návštěvníků a dokonce stoupá ( 4.10. 110 unikátních návštěv a otevřeno 352 stránek, 5.10. 116 unikátních návštěv a otevřeno 518 stránek, 6.10. 142 unikátních návštěv a 644 otevřených stránek),nejsem nelida, abych tu čtenářskou abstinenční kocovinu trýznitelsky prodlužoval. A proto píšu tento článek o tom, co mi hlava nebere.
Hlava mi nebere to, co jsem uvedl v předchozím odstavci. Proč jste lační čtení a neschopní aktivně reagovat. Je cosi shnilého v čtenářské obci. To je první sdělení, co mi hlava nebere.
Dále mi hlava nebere způsob myšlení a projevu některých samozvaných „morálních etalonů“ naší společnosti. Fakt jsem nevěděl, zda se mám smát, plakat, či zuřit, když jsem slyšel toto vyznání, cituji : „Filmy jako „Můj brácha má príma bráchu“ tehdy dávaly lidem jaksi určitou sílu k úsměvu a určitou sílu k tomu, aby tu dobu přežili.“.( https://www.lidovky.cz/kultura/video-ve-filmu-muj-bracha-ma-prima-brachu-zastupovali-hrusinskeho-profesionalni-jezdci.A180925_105648_ln_kultura_jto video čas 1:55).
Jan Hrušínský, který se staví do role toho nejryzejšího obhájce svobody a demokracie, hovoří o době vzniku tohoto filmu jako o strašné době a o sobě jako o její oběti. Vlastně o sobě, jako o hrdinovi, který svojí tvorbou dával lidem sílu k přežití oné ukrutné doby. Ale pozor! On nebyl ani oběť, ani hrdina oné doby, on byl její tvůrce. On v té „strašné době“ natáčel filmy, inscenace a hrál v divadle. Natočil v té „příšerné“ době normalizace více, než 60 filmů, televizních inscenací, seriálů, hrál v politicky angažovaném Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. On dělal onomu režimu stafáž a ten režim ho za to velmi dobře živil.
V době natáčení filmu MBMPB v roce 1975 jsme bydleli asi 5 ulic od sebe, on v prvorepublikové vile v luxusní lokalitě Na Květnici, já v jednopokojovém bytě 35 m2 spolu s pěti dalšími členy rodiny ve středostavovském činžáku. On v tom roce jistě neměl malý honorář za dva filmy, já nastupoval jako vysokoškolák do prvního zaměstnání za 1450 Kčs měsíčně.
Ale mně nevadilo na režimu nějaké materiální strádání. Vadilo mi, že nám režim lhal, nutil nás lhát a dělal z nás hlupáky. A jedna z pák, kterou nás režim nutil, byla kultura, kterou dělali a tím s režimem kolaborovali právě umělci , včetně Jana Hrušínského. Proto hloupé výroky (viz výše) považuji od Jana Hrušínského jen a jen za kamufláž jeho vlastního špatného svědomí. Hlava mi nebere, že se nestydí.
Mimochodem jednu technickou poznámku. Na půli cesty od Hrušínských vily k našemu činžáku ordinoval a byl ošetřujícím lékařem mé dcery na dětském středisku sympatický MUDr.Karel Bečka, který byl autorem námětu filmu ve své zdravotně osvětové povídce Hra na muže z knihy Sedm příběhů pro padesáti až devadesátiprocentní muže. A pro ty, kteří neznají obsah toho lidem socialistický režim přežít umožňijícího filmu, jde o to, že se nezralý vyučenec Jan Hrušínský uprcl a přivedl do jiného stavu středoškolačku Libuši Šafránkovou.
Hlava mi nebere proč bych měl normalizaci přežít právě kvůli tomuto filmu.
A nakonec mi hlava nebere vitalitu ryby karáska. V rámci přístavby našeho domu jsme dospěli do fáze, kdy přístavbu napojujeme na stávající kanalizaci. Byl jsem proto nucen po mnoha letech vypustit bývalou betonovou žumpu, kterou snad dvacet let používáme jako jímku na dešťovou vodu a vyčistit kaly a sedimenty, které dešťovka do jímky nanesla.
Asi týden byla jímka vypuštěna jen s třícentimetrovou vrstvou blátivého kalu na dně. Když jsem bláto vyhrnoval a lopatou nakládal do kýble k „vyfárání“, najednou se začalo bláto mrskat a já v něm našel asi patnácticentimetrového karáska. Kdysi asi před deseti, nebo třinácti lety jsem do jímky vypustil pár karásků. Některé jsem tenkrát v zápští vylovil zpět, někteří uhynuli. Tím jsem tehdy považoval "Akci karásci" za vyřízenou. Jeden mi tenkrát patrně unikl a tu dekádu přežil. Sám, jen s potravou, kterou mu dešťovka přinesla. Zatím jsem ho pustil do bazénu, kde vesele rejdí a čeká, až ho vypustíme někam do rybníka.
Hlava mi nebere, co je to za vitalitu, která umožnila karáskovi takovou dobu a takové podmínky přežít.
Jirka B.
Diskusní téma: Co mi hlava nebere !?
Re: Diskuze
Jirka b. | 08.10.2018