Bloger roku

05.04.2019 14:55

Bloger roku

Dnešní „Pelé mele“ zahájím vyhlášením blogera roku +- 2018. Tramtarará, blogerem roku 2018, stejně, jako let předešlých a patrně i následujících, jsem já. Můžete souhlasit, nesouhlasit, nediskutovat, ba i diskutovat, ale na této skutečnosti to nic nezmění. Prostě řečeno s kolegou Caesarem „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem!“. Můžete namítat, že jsem jediný a na periferii, ale odpovím vám opět v souladu s kolegou Caézou „Raději budu prvním na vesnici, než druhým v Římě!“.

Ostatně, ona to zase taková vesnice není. Udělal jsem si summary za minulý měsíc. Průměr unikátních denních přístupů je 205, průměrný počet denně otevřených stránek na blogu je 845 a odhadovaný počet pravidelných čtenářů je okolo 500 (a to jsem v odhadu skromný). Namátkou včera byl počet individuálních přístupů  266 a počet včera otevřených stránek byl 1363. A na to všecko jsem sám a už jsem 7 dní nic nenapsal.

Fakt se divím, že nikdo nediskutuje. Myslím, že alespoň zjištění, že jsem se po 50ti letech našel na fotce z hokejové demonstrace, je podivuhodný a stojí za komentář. Alespoň já bych pod svými články důvod k diskuzi našel, což občas činím. Holt asi mám co dodat a nebojím se.

Jinak už přišlo jaro a mně nahodilo dvě témata do dnešního „Pelé mele“.

První je vize, co, kdy a kam zasadit a zasít. Začít se usilovat jsem musel již minulý podzim, ba s kompostem ještě o pár let dříve. Musel jsem připravit podmínky, stanovit si, čeho chci dosáhnout a makat na tom. Připravit záhony, stanovit osevní plán a při pracech dodržovat agrotechnické lhůty. 

Vědět jak a čeho chci dosáhnout, neboť to je hnacím motorem počínání, musel znát každý sedlák, který chtěl přežít. Mně už nejde o přežití, ale chci dosáhnout soběstačnosti v nakládaných kyselých okurkách zajistit vnoučatům dostatek jahod na trhání do pusy, mít na letní sezonu po ruce zeleninu, zavařit dostatek cukýnového zelí a co nejvíce ingrediencí do leča. Plus mít ze záhonů i další profit. A za tím krok za krokem jdu.

Ovšem postrádám jakoukoli vizi u mnohých politiků, hlavně nevidím žádnou vizi v EU. Kam jde, o co pozitivního usiluje, jaké má cíle a cesty k nim? Podle mne neusiluje pro Evropu o nic a žádný cíl a cesta neexistuje. Proto na to „bloumání“ zajde.

Druhé  jarní téma je téma plotů. Vloni vlétě odešel na věčnou psí louku náš čtrnáctiletý labrador Benny. Máme novéhoi psa, takovího černého halamu pětatřicetikilové devítiměsíční štěně Teddyho. Matka labradorka, otec neznámý vojín. Hrabe. Celá zahrada je protkána zákopy, které vyhrabal. Připravil jsem záhony a druhý den byly plné okopů pro ležícího střelce. Zaházel jsem ta opevnění, ale další den byly díry vedle. Taková zákopová válka. Doslova. No tak jsem záhony oplotil. Druhý den v nich opět byly díry. Protáhl se škvírou u pletiva. Závadu jsem opravil a zákopovou válku vyhrál. Mohu v klidu pěstovat.  Teddy už neničí moji práci. Zůstal oddělen od záhonů plotem. Ponaučení? Když chcete sklízet, musíte nejen v potu tváře kypřit a sít, ale také plody své práce bránit a chránit. Většinou stačí, aby se nemusel do ruky brát klacek, plot.

To jsou dva příklady tzv. selského rozumu.

Na Slovensku zvítězila v prezidentských volbách jakási Čaputová. Před pár týdny jí u nás nikdo neznal, teď se dobroseři předhánějí v jejím vychvalování nejen jako osoby, která konečně světu ukáže, jak se dělá opravdová demokracie a svoboda, ale i jako vzor pro volby u nás. Zatím o ni vím, že její hvězda vyšla s její neziskovkou, kterou financoval Soros. Osobně se domnívám, že je to, stejně, jako byl Drahoš, jen prázdný obal na zájmy jiných. Koho? No, když do toho dával peníze ten Soros, tak odtamtud asi vítr fouká. A jakou vidím budoucnost Slovenska? Vzhledem k tomu, že na Ukrajině přijali zprávu o výsledku slovenských voleb s komentářem, že je to počátek „nového jara“, tak Slovákům nezávidím. Všude, kde proběhlo „jaro“, či „barevná revoluce“, nezbyl kámen na kameni. A co k volání po podobné ženě na českém prezidentském křesle? Ať kandiduje, kdo chce, ať prezident(ka)ať vyjde z výsledků demokratických voleb a ať je výsledek volby respektován i tou částí společnosti, jejíž kandidát nevyhrál. To je svoboda a demokracie.

A na závěr dnešního „Pelé mele“ jedna chmura, která mi sedí za krkrm. Vody je v půdě méně, než vloni. Jednak to psali odborníci v mediích, jednak jsem udělal vlastní pozorování, že hladina podzemní vody byla letos na začátku dubna u nás o 15 cm níže než před rokem. A neprší a neprší. Včera jsem na zahradě porazil další uschlý strom.

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Jirka B.

www.youtube.com/watch?v=W_UZyfosy8k