Ztratili jsme pud sebezáchovy?

25.06.2021 13:00

Ztratili jsme pud sebezáchovy? Víme jak se zachovat, když přijde ouha?

V poslední době jsem v souvislosti s dlouhodobou společenskou reakcí na celosvětovou kovidovou pandemii a na kovidovou epidemii u nás kladl důraz ve svých článcích opakovaně na nutnost urychleného vybudování komplexu opatření na zajištění systému civilní obrany pro případ nenadálých ničivých událostí ohrožujících společenost. Nemusí se jednat jen o epidemie, přírodní katastrofy, ale i antropogenní komplexní újmy typu válek, průmyslových havárií, teroristických útoků, či podobně.

Že taková neštěstí přijdou a přicházejí, je nasnadě. A nevyhýbají se ani nám. Není to tak dávno, co se Českem přehnalo několik ničivých povodní, co u nás v důsledku sucha kolabovalo na mnoha místech zásobování vodou, z průmyslových havárií lze uvést např. opakované otravy řek, kombinací průmyslové havárie a „válečných událostí“ jsou výbuchy muničního skladu ve Vrběticích, v globálním hledisku nás ohrozila havárie atomové elektrárny v Černobylu, ohrožuje nás migrace i celosvětová pandemie koronaviru. Bez povšimnutí bych nenechal i přiostřování vzájemných vztahů mezi Západem, Ruskem a Čínou, které mohou z fáze hybridních válek a válek „v zastoupení“ přerůst v horkou válku dříve, než se nadějeme.

Nejčerstvějším neštěstím, které na Česko udeřilo, je včerejší větrná smršť, která zdevastovala sice nezanedbatelné, ale spíše lokální území, napáchala obrovské materiální škody a co je nejhorší, způsobila zranění stovek lidí a několik jich připravila o život.

To, že se situace mění a co nám před pár lety připadalo nemyslitelné a nyní se naplňuje, lze poněkud cynicky dokázat následující ukázkou, kterak jsme o možnosti jednoho z tehdy nereálných nebezpečí absurdně žertovali. Konkrétně se jedná o možnost zničující vichřice. A hle, uběhlo pár desetiletí a vítr přinesl lokální katastrofu, o níž ani žertovat nelze.

A co je další díl tragedie, svět včetně nás se hádá o nesmyslné blbosti, u nás konkrétně např. parlament o koncovky přijímení žen, o privileje pro sedmdesát pohlaví, o nesmyslné svrhávání vlády, o znevěrohodňování prezidenta, o kácení pomníků a přejmenování ulic, o poklekávání před zločinci, zatím, co připravenost na řešení katastrof chybí. Nebo alespoň, coby příslušník veřejnosti, o ničem takovém prakticky nevím. Stejně tak se znevažuje autorita silových a záchranných složek všelijakým jejich napadáním skrzeva zákrokům proti přestupníkům zákona, zatím, co bychom měli jejich autoritu a akceschopnost posilovat.

Jsem přesvědčen, že na vině mnoha neštěstí je nerozumné chování lidstva jako celku, tak i jednotlivců jako takových, globalizace, hamižnost, nezodpovědnost, namyšlenost.

Část neštěstí je povahy přírodní, lidstvem jen málo ovlivnitelných, či neovlivnitelných.

Pokud se chceme takovýmto neštěstím vyhnout, nebo alespoň zmírnit jejich negativní dopad je potřeba u antropogenních příčin změnit chování lidstva. Být pokornější jak vůči prostředí, tak ohleduplnější k ostatním. To v rámci prevence. Ale také je potřeba být systémově připraven na řešení katastrof, které jistě přijdou. A to jak v rámci celé společnosti, což by měl být úkol řídících orgánů, tak v rámci jednotlivců, rodin a obcí, což by měl být jak zájem, tak úkol každého z nás.

Kdo z nás má představu, jak řešit nastalé neštěstí? Kdo z nás ví, co mít připraveno k evakuaci? Kdo z nás má připravenou zásobu potravin, vody a energie alespoň na pár dní? Kdo z nás zná zásady první pomoci? Kdo z nás se ještě obejde bez závislosti na high-tech?

Mysleli jsme si, že takové věci nepotřebujeme. Máme centrální přívod vody, energií, máme mobily a počítače, autem dojedeme pro všechno do supermarketu. Nač umět zacházet se sekerou, nebo rozdělat oheň alespoň zápalkami?

Možná, že tornádem zničené obce na jižní Moravě nás přimějí k zamyšlení, že balík balené vody, dvě kila rýže a vařič na suchý líh ve špajzu by se doma hodily. Pro začátek.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.