Zelenina s příběhem
Zelenina s příběhem
Koronavirová infekce u nás prochází zásluhou řídících orgánů a pochopení většinou společnosti mimo katastrofický scénář. Pomalu začíná být čas přemýšlet o tom, co bude potom.
Chtěl bych se zamyslet nad důsledky, které může koronavirová pandemie přinést v oblasti zásobování zeleninou.
Když jsem byl chlapec malý, tak se zelenina pro československou spotřebu pěstovala převážně v Československu. Jednak na polích JZD, státních statků a všelijakých zelinářských podniků, jednak podstatná část obyvatelstva žila trvale na venkově a na svých zahradách a záhumencích si pěstovala zeleninu pro vlastní spotřebu. Stejně tak i chataři a chalupáři.
Zvlátní kategorií producentů zeleniny byli takzvaní „bulhaři“. Někdy zpátky jsem o nich psal tady na blogu.
Zeleninu uměl pěstovat kde kdo, dokonce i ve městech. Na školách byl předmět „pracovní výchova“, ve kterém byl i podobor „pozemky“, kde žáci obhospodařovali záhony na školních pozemcích a pěstovali většinou zeleninu, kterou přizásobovali školní jídelny. „Moje základka“ v Praze byla postavena na pozemcích bývalého zahradnictví a bývalý majitel zahradník pan Novák nás učil na pozemcích hospodařit s takovým úspěchem, že výsledkem byly opravdu metráky zeleniny pro školní jídelnu.
Přesto nebývala zelenina tenkrát občas plně dostupná.
Nyní jsme z větší části v „komoditě zelenina“ závislí na dovozu. Polsko, Španělsko, Itálie a další země, včetně exotických. Hlava mi nebere, proč například balíčky polévkové zeleniny pro supermarkety jsou vypěstovány a připraveny v Keni a letecky přes Frankfurt distribuovány po Evropě.
V důsledku pandemie a opatřením proti ní se obávám, že až dojdou letošní zásoby, nastane ouvej. Nyní je doba agrotechnických lhůt, kdy by se mělo v evropských podmínkách sít a sázet .Pěstování zeleniny je sezonní záležitost, hodně závislá na brigádnících, jejichž nabídka je letos vzhledem ke karanténě uvnitř státu i mezi státy i nemocnosti a smrtnosti velmi omezená. A když nezaseješ, nesklidíš. Když nesklidíš, nebude nabídka na trhu.
A vzhledem k pandemii, dá se očekávat zeleninový deficit globální a je naivní spoléhat, že se zelenina doveze z Tramtárie.
Co z toho vyplývá? Že kdo má možnost, nechť se vrhne na samozásobení. Připraví záhony, zaseje, zasází a dá se na pěstování. Tento rok to nebude hobby, tento rok to bude nutnost. A je nejvyšší čas.
A příběh na konec ještě z dob socializmu: Jedna moje známí měla chalupu na Vysočině. Ona lékařka, manžel inženýr. Do vedlejší chalupy jezdila k příbuzným stařičká dáma, vdova po známém českém umělci, který emigroval a většinu života prožil v cizině.
Stařičká dáma celý den sledovala přes plot, jak paní doktorka a pan inženýr okopávají brambory a byla z toho zamyšlená.
Večer se zeptala, co to paní doktorka a pan inženýr dělají. Když jí příbuzní odpověděli, že okopávají brambory, zeptala se proč? Příbuzným se nechtělo vysvětlovat, že „každá brambora dobrá“, tak starou paní odbyli odpovědí, že je to jejich hobby. Stařičká dáma se hluboce zamyslela a pak pronesla svůj závěr: „Lékařka a inženýr? Hobby?“ A pak pohoršeně dodala „Kdyby růže, ale brambory?!“.
Takže pro letošek „Nežli růže, raději brambory!“.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.
Diskusní téma: Zelenina s příběhem
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.