Zajíc s parohy a kouzelné zrcadlo

27.09.2019 20:37

Zajíc s parohy a kouzelné zrcadlo

Dnešní „Pelé mele“ bych chtěl pojmout poněkud lehčeji, snad i humorněji. Poslední dobou se utápím v problémech doby, které jsou neveselé, truchlivé, jako ty pověstné vodní kraje, kde si rybka s rybkou pod leknínem hraje, jak kdysi napsal průkopník hororů ve verších K.J.Erben. Takže bych rád načal zábavu z jiného soudku, ze soudku umění. Tu formulaci o soudku umění jsem si také vypůjčil, jak laskavý čtenář jistě poznal, a to od Douga Badmana, proradného majitele baru z filmu Limonádový Joe. Ze soudku umění proto, že  psaní veselých blogů v této smutné době uměním zajisté je. Zvláště, když  i při tak docela dobré návštěvnosti i čtenosti, jsou mé blogy častovány minimální diskuzní odezvou.

Zajíc s parohy bude prvním tématem dnešního blogu. Poslední dobou to bouchá nejen okolo nás. Zajícové to mají také nahnuté. Začalo období honů a kdekdo si na ně vystřelí. Já si na ně nevystřelím. Spíše z nich.

Jedním ze zaječích druhů je zajdalen, neboli pivoň lesní. Zajíc to sice je, ale má parohy. Myslel jsem si, že je to pouze nějaký jednorázový džouk. Ale ne, on je to celosvětový fenomen. Zajíc s parohy se vyskytuje nejen v Čechách, ale je znám i v dalších evropských zemích, v německy mluvících je nazýván Haasenbock, španělsky lebrilope, v Rusku Рогатый заяц a také v USA, tam se nazývá jackalope.

Spatřit zajdalena na vlastní oči je velmi těžké, neb je plachý a vzácný. Nejlépe jeho přítomnost jde uslyšet, neboť, když se páří, což činí v noci a pouze za bouřlivého počasí, vydává divoké a bouřlivé zvuky. Takové to typické „já za to nemohu, dalas přes mne nohu“. 

Další způsob, jak lze přítomnost zajdalena odvodit, je založena na náklonnosti zajdalena k alkoholu. Při divokých večerních pitkách ve volné přírodě lze pozorovat, že poté, co společnost odpadla od nedopitých lahví alkoholu, do rána alkoholu v lahvích ještě ubylo. Proto ten český název pivoň.

Zajisté si myslíte, že jen nejapně žertuji, ale není to tak. Já osobně  zajdalena viděl, i když jen jednou v životě, na polní cestě ve středních Čechách u řeky Sázavy. Hnal jsem toho pivoně autem před sebou po polňačce a nevěřil vlastním očím, neboť jsem pozoroval, že ten zajíc měl tři uši. No, takže to asi  nebyly tři uši, ale pár uší a paroh.

Kdo chce o zajdalenovi vědět více, nechť pohledá na Wiki na adrese cs.wikipedia.org/wiki/Zajdalen

Druhým tématem dnešního „Pelé mele“ se ještě vrátím k ekologické aktivistce Grétě Thunbergové. Dosud jsem si myslel, že náš svět řídí dívka pouze duševně ne zcela vyvinutá. Ale pak jsem viděl její fotku v americkém plánu ( postava po kolena) a ona je na svých sweet sixteen málo vyvinutá i tělesně.Vzrůstem jen málo převyšuje jejich rodinného retrívra.

Myslím, že její rodiče by ji měli spíše stáhnout ze hřiště, dopřát jí byť i nucený klid, a na její pokojíček vyvěsit cedulku „Nerušit, dospívám!“. Myslím, že by jí to prospělo více, než jezdit po světě, šermovat pěstičkami a osočovat lidi okolo, že jí ukradli dětství.

Napadá mne v té souvislosti jistá paralela s jednou osobou, která byla svého času také světovou mediální celebritou, o kterou se přetahovali (alespoň socialističtí) státníci. S Angelou Davisovou. O té tenkrát v sedmdesátých letech, kdy jí byla plná media, koloval u nás vtip:

Osloví Angela Davisová kouzelné zrcedlo:“Zrcadlo, zrcadélko, pověz! Kdo je na světě největší politická aktivistka?“. A zrcadlo odpovědělo: „No přece ty, Angelo Davisová!“. Potěšená Angela Davisová se zeptala zrcadla dále: „A kdo je, zrcadlo, zrcadélko, na světě největší feministka?“. A zrcadlo odpovědělo: „No přece ty, Angelo Davisová!“. A přešťastná Angela Davisová se s nadějí zeptala zrcadla potřetí: „ A kdo je, zrcadlo, zrcadélko, na světě nejkrásnější?“. A zrcadlo odpovědělo: „No přece Sněhurka, ty Angelo Davisová!“.

Přeji Grétě, aby si doužila své mládí tak, jako ostatní studentky jejího věku. Třeba její tenze povolí a ten boj za lepší příští povede příště lepší.

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Jirka B.

www.youtube.com/watch?v=7f_GKMSpoYY