Za pár desítek minut vypukne Štědrý den a já vzpomínám a porovnávám

23.12.2016 23:09

Za pár desítek minut vypukne Štědrý den a já vzpomínám a porovnávám

Je zajímavé, jak se ten svět za pár let změnil a já s ním. Před devatenácti, nebo dvaceti lety jsem na Štědrý den ráno u nás za humny našel několik desítek uprchlíků z Afghánistánu a zorganizoval tenkrát obecní občanskou záchrannou misi. Dnes už bych to asi neudělal.

Možná, že třeba vnuk té afghánské stařeny, která se mi při převozu „do tepla“ vymočila v autě do sedadla, a já pro ni měl tehdy pochopení, někde  v Německu montuje bombu, aby s ní zabil mé německé příbuzné. Nebo některé z tehdejších dětí znásilňuje a zabíjí jezídské ženy u Kobani v rámci útvaru bojovníků IS.

Není hříchem udělat chybu, ale bylo by hloupé tuto chybu reduplikovat. Čas ukázal, že nejsme schopni s takovými nejen žít spolu, ale ani vedle sebe. Fakt už teď je to „Kdo s koho“. Proto rozhodně nejsem a nebudu vítačem.

Atentáty v Berlíně už mají i českou oběť. Ano, nelze se zaštiťovat myšlenkou, že nám se to vyhne. Nevyhne. Budeme ohroženi kdekoli v Evropě a nebude to dlouho trvat a budeme ohroženi i u nás. Že je tu zatím relativní klid, to má důvod v jistém sentimentu teroristů, když jejich otcové tu měli za bolševika výcviková a rekreační zařízení. Sám z terasy našeho domu vidím přes údolí na dům, kde se cvičil a rekreoval mimo jiné Che Guevara a jeho parta před svojí poslední misí, a druhak je zde větší klid proto, že jsme zatím skrze hlasité protesty občanstva nepodlehli povinnému“ Herzliche willkommen“, tudíž je hustota islamistů, tím pádem i teroristů na jeden kilometr čtvereční našeho území menší, než je na tom dokořán otevřeném Západě. Ale spoléhat na to nejde, byla to jen shoda okolností, že tuniský atentátník  prchal do Milána a ne do Prahy. Přesto na své cestě, než ho v Itálii nějaký policejní učedník více méně souhrou náhod zastřelil, přešel dvoje hranice a pobyl ve třech státech, zatím, co německá policie tvrdila, že mají důkazy, že dosud neopustil Berlín. Takže tak nějak vypadá akceschopnost evropských bezpečnostních orgánů. Na to, že to mají pod kontrolou, to nevypadá. A že by věděli, co dál, to také ne. Takže pokud to tu ještě „nebouchá“, není to zásluha evropských orgánů.

Docela mně přijde kontroverzní petice, která požaduje vyznamenat polského řidiče kamionu nějakou německou medailí. Nevím, na kolik je to na medaili, že bojoval o svůj život. Spíše by měla německá vláda, potažmo papaláši EU jeho pozůstalým dát řádný vdovský a sirotčí důchod, když mu nezabezpečili bezpečnost a umožnili, aby se stal, spolu s ostatními, obětí teroristické vraždy, jejímž pachatelem byl host Německa a EU. A Německo, to je jmenovitě Merkelová a spol. a EU Juncker a spol. Jsou to konkrétní lidé s konkrétní zodpovědností. Petici i s medailí si mohou strčit papaláši do řiti, špendlíkem napřed. Byl by to jen falešný flastr, kterým by retušovali svojí vinu.

Už budu svoje dnešní „Pelé mele“ končit, abych to nepřetáhl do Štědrého dne. Neboť „Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naší třídu!“, jak jsme psávali v tento čas coby žáci ZDŠ.

Takže mne napadla aktualizace , vzkaz pro eurounijní papaláše: „ Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši evropskou sociální a kulturní třídu!“.

Mimochodem, dnes hlásili (sic!) na Českém Rozhlase, že oproti loňskému roku stoupl počet držitelů zbrojních průkazů v ČR trojnásobně. Lidé se ozbrojují. Důvodem je nejistá bezpečnostní situace v Evropě. Jak že se to zpívá v opeře Braniboři v Čechách? Něco o hodinách a chudině. Ach ta paměť.

Jirka B.