Výroční "Pelé mele"
Výroční „Pelé mele“
V dnešním „Pelé mele“ se budu věnovat +- výročím. Takže do toho:
Výročí , kterému se budu věnovat na úvod: 30 let nemám náramkové hodinky. Koncem září 1989 se mi rozpadly mé poslední, a to digitální náramkové hodinky. Koupil jsem je toho roku v létě v půli srpna na pouti v Blatné. U stánku od Vietnamce. Ne, že bych je kupoval lehkomyslně, dokonce jsem se zeptal, zda mají dobrou baterii. „Čera, čera jsme dali novou!“ ujistil mne vietnamský prodejce. Šly a zdobily mne šest neděl. Na konci září 1989 přestaly ukazovat přesný čas, tedy jakýkoli čas vůbec. Pokusil jsem se je rozebrat, ale rozpadly se na prvočinitele, které byly značně zkorodovány rezí. Tak jsem tu špetku součástek vyhodil a od té doby určuji čas podle slunce.
To, že si čas poločasu rozpadu hodinek pamatuji tak přesně, je svázáno s druhým výročím, které připomenu v dnešním „Pelé mele“. Je to 30. výročí mého zapojení do sítě převaděčů přes železnou oponu. V ten čas nastalo mohutné hnutí „dederonů“, kdy se ve svých Trabantech a Wartburzích vydali přes západoněmecké velvyslanectví v Praze „Go West!“. V tu dobu jsem absolvoval předatestační školení ze sociálního lékařství v doškolováku v Praze na Budějovickém náměstí. Každou přestávku jsem si všímal hromadících se východoněmeckých dvoutaktů okolo budovy. A pak se na nás , kteří jsme zevlovali na chodníku, obrátil nějaký Němec s dotazem, kterak se dostane na západoněmecké velvyslanectví. Prostě prchající sice trefili Prahu, ale tu projeli a když zjistili, že Hradčana už dávno minuli, sjeli z magistrály a propadli bloudění. A my jim radili, kudy na bundes botschaft. Nejdříve lopotně, posléze se získanou praxí obstojně, nakonec brilantně. Do podstrkovaných plánů Prahy jsme nakonec snadno a rychle cestu zakreslovali jedním tahem. Těch, kterým jsme usnadnili cestu na Západ, byly desítky. Sakra, neměl bych zažádat o statut odbojáře!?
Třetím výročím je 83.výročí narození Václava Havla. To mne vede k tomu, že v dnešním „Pelé mele“ zapolemizuji nad názvem letiště Praha-Ruzyně, tč. Letiště Václava Havla a snahou petičního lidového hnutí za jeho přejmenování na Letiště Karla Gotta. No, pokud by to letiště muselo nést jméno některého z těch dvou, tak bych byl z důvodu váhy významu pro toho Karla Gotta, toho nikdo nevytáhl z klobouku a jeho pověst nebyla PR umělá, ale , po pravdě, nejraději bych se vrátil k pojmenování Praha-Ruzyně.
Jo a když už jsme u úmrtí těch umělců, výročí svého úmrtí tam někde v rokenrolové síni slávy slaví také Gottova o trochu mladší vrstevnice z oboru, Janis Joplin. Už 49. Umřela na špatný životní styl v sedmadvaceti. Líbila se mi, i když jsem si podle stylu nejdříve myslel, že je černoška. Možná, že se mi líbila právě proto. A když jsem se zorientoval, pak mne přitahovala svým zpěvem, zjevem, pojetím feminizmu. Cituji : Janis Joplin pomohla osvobodit miliony mladých dívek od rtěnky a podvazkových pásů, když přišla se vzhledem, který se vyznačoval nenošením podprsenky a divoce kombinovaným, volným, stylem oblékání. Její dlouhé, hnědé vlasy, kterým chyběl lesk, pomohly některým ženám ustoupit z přehnaného česání, mytí, upravování a barvení, které i dnes stále svírá velkou část Ameriky. Dívkám přinesla odvahu být samy sebou… (Rodnitzky). No, může si tehdy sedmnáctiletý hippík přát něco lepšího!?
A to je dnešní „Pelé mele celé“.
Jirka B.
www.youtube.com/watch?v=EkPq3UaCLpg
Diskusní téma: Výroční "Pelé mele"
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.