Vlasovci už své pomníky v Praze mají

29.11.2019 19:51

Vlasovci už své pomníky po Praze mají

V současné době se, třičtvrtě století od konce II.světové války a od pražské epizody vojska generála Vlasova a po třiceti letech tzv. demokratické a svobodné ČR, řeší, a to dost nešťastně, uměle a účelově, problematika oslavy tohoto vojenského útvaru, coby zachránce, ev. osvoboditele Prahy ve dnech Pražského povstání v květnu 1945.

Vlasovova vojska, tedy Ruská osvobozenecká armáda (ROA), byly vojenské oddíly složené ze zajatých vojáků Rudé armády, kteří zajatecké tábory dobrovolně, či z donucení vyměnili za možnost sloužit a bojovat ve specifickém vojenském útvaru pod vedením bývalého generála Rudé armády Vlasova po boku nacistického Německa.

Důvodem bylo jednak možnost dostat se z bídy německých zajateckých táborů, jednak určitá nenávist vůči stalinskému sovětskému režimu.

Vojenské nasazení těchto útvarů po boku německých armád bylo minimální, jednak z důvodu nedůvěry Němců, jednak z nedostatku výcviku a vybavení, jednak z nechuti bojovat jako takové.

Největší bojové nasazení části Vlasovových oddílů byla epizoda okolo Pražského povstání 6. a 7. května 1945, kdy oddíly Vlasovců vstoupili do Prahy a tyto kritické dva dny v podstatě podržely Pražské povstání před porážkou německými Schörnerovými oddíly.

Jelikož se ovšem Vlasovci nedohodli s Českou národní radou, která v podstatě jejich pomoc odmítla, opustila vojska ROA ráno 8.5. Prahu a stáhla se většinově do amerického sektoru v prostoru západočeských Lnář těsně za demarkační čáru. Po příchodu Rudé armády na demarkační linii Američané ustoupili za okrsek soustředění ROA a Vlasovce tak záměrně a dobrovolně vydali Rudé armádě.

Co bylo příčinou této válečné epizody ROA, zda opravdová snaha pomoci Čechům, zda snaha o očištění svého počínání v rámci nacistických vojsk, zda vzpoura proti nadřízeným Němcům, či jen prostá snaha o ústup do amerického sektoru Evropy a útěk před sovětskou pomstou s malou zastávkou v Praze, to nechť si zváží každý čtenář sám. Je to těžké, zvláště, když od události uběhlo třičtvrtě století a žijeme v jiné době a jiných souvislostech.

Část Vlasovců byla po obklíčení a zajetí Rudou armádou u Lnář popravena okamžitě na místě, část na jiných místech Československa, část převezena do SSSR, kde byli, včetně velitelských kádrů, souzeni a většinou popraveni a část byla uvězněna v pracovních táborech. Málé části Vlasovců se podařilo uprchnout na Západ a přežít.

O Vlasovcích jsem se dozvěděl někdy koncem padesátých let, kdy mi má prateta asi šestiletému vyprávěla, jak za Pražského povstání nosili Vlasovcům, kteří bojovali na Pankráci, v Nuslích, Michli a Vršovicích, jídlo, vodu a ostatní potřeby. Bydlela v centru dění u nynějšího náměstí Bratří Synků, kde měli Vlasovci na křižovatce ulic Otakarova a Bělehradská jakési lokální centrum.

Trochu jsem se zajímal už tenkrát o historii Vlasovců a tak mohu celkem zodpovědně říci, že Vlasovci už pomníčky po Praze mají, nebo alespoň měli. Na místech bojů byly (a doufám, že ještě jsou) pamětní desky se jmény padlých povstaleckých bojovníků. Někde jsou uvedena jména, mnohdy jména dědečků a strýčků mých spolužáků, protože jsme byli kluci z Pankráce, tedy kluci z míst centra bojů, někde je uvedeno jen „Neznámý bojovník“. A tito „neznámí bojovníci“ jsou v mnoha případech právě Vlasovovi vojáci, jichž v Povstání padlo okolo 300 a kteří nemohli z pochopitelných důvodů být na památnících uvedeni jmenovitě.

Hodnotit morálnost, či nemorálnost, čestnost, či nečestnost počínání Vlasovových vojsk je složité. Je jasné, že pro stalinský sovětský režim to byli jednoznační zrádci. Jinak je mohli hodnotit ti sovětští lidé, pro něž byl stalinský režim utrpením. Jinak je mohli hodnotit ti Češi a zvláště Pražané, kteří byli při Povstání na počátku května 1945 bezprostředně ohroženi počínáním nacistických vojsk a Vlasovci je v těžkých chvílích podrželi a možná zachránili jejich životy. Jinak je mohli hodnotit ti čeští lidé, kteří realisticky považovali za osvoboditele ČSR hlavně Rudou armádu. Nejobjektivněji je mohli hodnotit západní spojenečtí politici a vojáci a ti je poněkud spěšně a možná i alibisticky vydali Sovětům.

Myslím, že současná excitace společnosti spory o výstavbu, či nevýstavbu pomníku Vlasovců je podle mne jen další provokativní kapric, přispívající k účelovému umělému jitření česko-ruských vztahů. Zda je důvodem snaha o osobní zviditelnění, plnění zakázky, či snaha o odvedení pozornosti od důležitějších problémů, to nevím.

Vím jen, že Vlasovci své autentické, byť skryté, pomníčky po Praze mají.

Jirka B.

A pro těch okolo tří set mrtvých Vlasovců možná paradoxně tuto:

www.youtube.com/watch?v=GQhV36eT7Go

P.S. Dnes jsem narazil na záznam živého vstupu řeporajského starosty Pavla Novotného v ruské televizi , kde probíhala debata na téma Vlasovci. Pavel Novotný tam hájil svůj závěr postavit v Řeporyjích Vlasovcům pomník.  Za vystoupení Pavla Novotného coby reprezentanta českých politiků, potažmo Čechů v ruské televizi se stydím. Řeporyje musí být opravdu místo s neobyčejným IQ voličů, když toto je jimi zvolený starosta. To samé platí i o ODS, jejímž je Pavel Novotný reprezentantem.

Zde k vidění: www.youtube.com/watch?v=3cez9GmOqmc&feature=youtu.be