Ve víru viru

09.04.2020 08:06

Ve víru viru

Opět v dnešním „Pelé mele“ musím konstatovat, že současná opatření našich kompetentních orgánů a jejich dodržování veřejností zatím drží pandemii na uzdě. Otázkou je, co dál? Postupná přirozená imunizace společnosti, tedy nějaký způsob řízeného promořování postupným rozvolňováním karantenních opatření? Čekání zda a až bude vyvinuta vakcína? Čekání, zda a až bude vyvinut lék proti nemoci způsobené virem Covid – 19? Nějaká kombinace výše uvedeného?

Jsem rád, že jsem jen pěšáček této války a že jen plním rozkazy. Rozhodně jsem rád, že nepatřím do kompetentních orgánů mezi ty, co musí rozhodovat. Nepředstavitelná zodpovědnost. Je to obrovská psychická zátěž rozhodovat o zdraví, životě a sociálně-ekonomické situaci milionů lidí v tak nové a nejasné situaci. Pokud tito rozhodující činitelé nejsou zcela anetičtí jedinci, musí být ve velmi psychicky stresující situaci.

O to cyničtější jsou všelijaké výpady jejich kritiků, které jsou motivovány osobním prospěchem, politicky, závistí, či touhou po zviditelnění, nikoli poctivou snahou po přispění k řešení problému. A tento rozdíl se snadno pozná.

Takovéto nekonstruktivní, ale zvrhle destruktivně motivované útoky vyšťavují a jsou celospolečensky nebezpečné.

Pokud bych někde viděl slabinu řídících orgánů, tak v komunikaci s veřejností. Ta chyba není v tom, že se třeba některá rozhodnutí mění v průběhu času a je to dáno nutností pružné reakce na nové okolnosti zjištěné „průzkumem bojem“. Ta chyba je třeba v tom, že se použije termín „promoření“, což v odborné veřejnosti je běžný termín, ale obecná veřejnost v něm slyší ono děsivé slovo „mor“. A při tom to „promoření“ je to samé, jako „řízená imunizace populace“.

V dalším odstavci dnešního „Pelé mele“ si všimnu opět ideologizce pandemie používáním sousloví“čínský virus“. Je to takové to komunistické nálepkování mandelinky bramborové emblémem hvězd a pruhů coby „amerického brouka“. K řešení problému ožraných natí bramborových trsů to sice nepřispělo, ale našli jsme si protivníka, na kterého svedeme vinu.

Zrovna tak bychom mohli tento Covid – 19 u nás příznačněji nazvat virem „rakouským“, či „italským“, odkud se k nám bezprostředně a masivně rozšířil a požadovat po Rakousku a Itálii náhrady, neboť přítomnost viru v horských střediscích po nějakou dobu z důvodu kšeftu tajili.

Nebo bychom u nás ten virus mohli nazvat „virus snobských lyžařů“, když jim nestačil Medvědín a pořádat na ně pogromy.Alespoň podle zcestného myšlení některých, u nichž to totalitní myšlení, byť maskovaně, přežívá.

Celá situace okolo pandemie je ukázka toho, že „na ptáky jsme krátký“. Máme jako lidstvo pocit, že to všechno máme pod kontrolou, jak mýtíme choroby, umíme potlačovat infekce a najednou , tu máš, čerte, kropáč, příroda s námi zamete.

Najednou se virtuální nebezpečí stříleček z virtuálního světa kompjůtrů stane reálným nebezpečím našich rodin, ulic, obchodů. Najednou jsme se den ze dne stali cíli tajemných odstřelovačů, kteří kosí naše sousedy. Nejen ty, kterým se dost nehezky říká „přestárlí“, ale i mladé. Ne virtuálně, ale reálně. A my nejsme schopni nic dělat. Jen čekat jesli a kdy.

Kéž by si lidstvo z této pandemie vzalo ponaučení o své reálné moci a síle a přestalo si nafrněně a bezostyšně nárokovat blahobyt a nesmrtelnost. Slušelo by nám více vděku a pokory. Holt na ptáky jsme krátký.

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.