V dáli za horama malá chatka stála

25.11.2021 19:36

V dáli za horama malá chatka stála

Včera jsem shlédl v TV poslední díl reality show Masterchef 2021. Asi to znají všichni, kdo to nezná, je to o takovém tom „noblesním“ vaření. Pro praxi běžné domácnosti k ničemu, přehlídka snobských surovin, módních postupů, naondulovaných termínů technikusů a na konci talíř umazaný porcičkou čehosi, co většinou připomíná špatně strávený exkrement rozjetý sáněmi. A nad tím rozkoší v  kulinářském orgazmu svíjející se trojice porotců a pár nadějných adeptů titulu.

Dnešní článek ale není recenze tohoto pořadu, jen jsem si při přehlídce zmarněných surovin připomenul jednu z absurdit socialistického potravinového zásobování ještě z let vlády „šéne Toniho“ alias soudruha prezidenta Antonína Novotného někdy z let 1966, či 1967.

Vzpomenul jsem si na tyto absurdity při sledování zadání, kdy soutěžící exploatovali kusy tuňáka a posléze zabíjeli kraby královské, aby z nich následně uvařili výše popsané porcičky. Suroviny prezentovány jako kvalitní a drahé, to znamená kilo tuňáčího steaku minimálně tisícovka, jeden královský krab cca 10 000 Kč. Toliko úvodem.

A nyní k té „chatce malé“ z titulku dnešního článku.

Nejedná se o tu chatku malou z trempské písně, nýbrž o malou konzervu chatky, co se sice četla „chatka“, ale měla se číst „čatka“, což je anglický přepis ruského slova „чатка“, což je název pro kraba kamčatského, což je to samé, co krab královský.

Při příležitosti toho Masterchefa jsem si vzpomněl, že jako dítě jsem se cpal těmito sovětskými konzervami, neboť byly dostupné, levné a byly surovinou pro výrobu velice chutných krabích pokrmů, jako krabích salátů, krabích chlebíčků a krabích koktejlů.

Krabí salát byl také originální součástí gastronomické speciality studené kuchyně zvané „ruská vejce“, což byl v mističce podávaný předkrm, krm, či dezert, který se skládal z na tvrdo vařeného vejce na peřince z krabího salátu, oblohy z kysané zeleniny, vše na vrchu nazdobené majonézou s pár zrnky ruského kaviáru. Ruská vejce, která byla kulinářským hitem šedesátých let, se stala jednou z prvních obětí československého celonárodního odboje po srpnu 1968, kdy byl automat Moskva na Příkopech dočasně přejmenován na automat Morava a zdejší skvělá specialita „Ruská vejce“ v ceně asi 3 Kčs, na kterou stálo za to chodit, byla dočasně přejmenovaná na „Henry vejce“. No, nandali jsme to těm Rusákům,pokořili jsme je, ale v době normalizace už ta ruská, posléze Henry, později znovu ruská vejce nedosáhla předsrpnové kvality a posléze se zcela vytratila.

Ale zpět k „chatce“. V době poloviny 60. let stála asi 160 gramová sovětská konzerva chatky 3 Kčs. Byly jí plné pulty, lidé si s ní nejdříve nevěděli rady a proto se z ní stalo vyhledávané krmivo pro domácí kočky. Později, když se lidé naučili na výborné kousky kraba kamčatského v konzervě, konzerva chatky se stala nedílnou součástí dělnických a rolnických svačin, ba i svačin pracující inteligence a cena se postupně zvedala na 5, 8, 10 Kčs, až v roce 1989 stála 30 Kčs. Po Sametové revoluci se postupně z pultů vytratila, aby se posléze ta samá modrá ruská konzerva i s původním červeným potiskem kraba vrátila v současné ceně okolo 600 Kč za kus. To znamená, že mezi roky 1966 až 2021 se cena „chatky“ zvýšila 200x. Dá se odvodit, že když tenkrát byla mzda okolo 2 000, aby byla zachována parita ceny konzervy kraba kamčatského, musela by být současná průměrná mzda okolo 400 000Kč měsíčně.

A nyní k uzenému tuňáku. Dodnes si pamatuji na ty sváteční pocity kulinářské rozkoše, když jsem, coby puberťák o prázdninách čekal na vesnici, kam jsem jezdil na prázdniny, na příjezd pojízdné prodejny „Jednota“ (Jednota zásobuje venkov), abych si potřebný nákup potravin zpestřil lahůdkou, tedy uzeným tuňákem, který stál v té době, tedy před rokem 1967, něco málo pod 2 Kčs za 10 dkg. Pan prodavač na mou objednávku odkrojil tak třicetidekový kousek z krychle uzeného tuňáčího masa a já se těšil, až si k tomu na chatě přikousnu skvělé ručně motané rohlíky a nebo exkluzivní ručně zadělávaný podmáslový chléb. Kdo pamatuje, pochopí!

Pamatuji se ovšem také, jaké bylo pozdvižení mezi ženskými u pojízdné prodejny, což byla skvadra hodná filmu „Slunce, seno a pojízdná prodejna“, když jednou Rudé Právo ohlásilo úpravy cen, které také zahrnovaly cenu uzeného tuňáka, který zdražil více, než dvojnásobně. Ženské se tenkrát u pojízdné prodejny začaly bouřit a málem došlo na rabování toho vehiklu, když pan vedoucí začal za uzeného tuňáka účtovat nové ceny.

Říká se, že v Čechách vláda, která zdraží pivo, do roka padne. Tenkrát také zdražili pivo, ale já jsem stejně přesvědčen, že k pádu Novotného a k nástupu Pražského jara 1968 přispělo hlavně zdražení uzeného tuňáka ze 2 na 4 Kčs za 10 dkg. No, nyní stojí uzený tuňák cca 25x více a cena se posunula na 100 Kč za 10 deka.

Tento článek nemá být recenzí na reality show MaserChef, ani ekonomické porovnávání cen reálného socializmu a naší svobodné a demokratické současnosti.

Je to jen vzpomínka na to, jak jsem si tehdy nezřízeně pochutnával na exkluzivních laskominách, kterých si, popravdě, nyní už moc neužívám.

Takže starším pamětníkům pro vzpomínku, mladším pro poučení.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.