Umírání za dlouhého dne
Umírání za dlouhého dne. Neradujte se, ani netruchlete, neumírám. Zatím ani nestonám. Zatím. Jen mi ta atmosféra karantény připomíná atmosféru výborného britského válečného filmu natočeného roku 1968 „Umírání za dlouhého dne“. Nevím, zda ho někdo z vás viděl. V podstatě v něm nejde o nic, zároveň jde o život, vlastně se nic neděje a jen se toho děje strašně moc. Někde. Prostě se v podivné atmosféře mimo prostor a čas čeká na neviditelné neznámé, které je někde okolo.
A protože dnes nepotřebujeme nic povoleného, tak sedím doma, bavím se prácí doma, okolo domu a na zahradě.
Ráno jsem začal před sedmou a tak jsem zaznamenal ojedinělé postavy kráčející ulicí. Většinou měly chráněné obličeje. Postava v klobouku hluboko do očí a s rouškou mne srdečně zdravila, odpověděl jsem, ale nevím komu. Nepoznal jsem ji. Snad to byla nějaká sousedka. Patrně.
A pak přijeli popeláři pro plastový odpad. Srdečně jsem je přes plot, tak, jako každý svoz, pozdravil a uvědomil si, jak jsou důležití pro chod společnosti. Že nehrají divadla, nejsou otevřené hospody, nebo nejede play-off, to mi nevadí. Kdyby se začal hromadit odpad, to by byla jiná věc. Člověk si ostřeji uvědomuje skutečnou hodnotu činností a lidí je provádějících. Jen mne děsilo, že kluci popelářští neměli roušky.
Když už jsme u těch roušek a ochranných pomůcek. Dost mne štve, že některé lékařské organizace odsuzují vládu za jejich nedostatek. Nemyslím, že tak docela právem. Málokterý lékař je zaměstnancem státu a je jím přímo řízen. Jsou to většinou (ti ambulantní) OSVČ a jejich zaštiťující organizací je komora a podobné profesní spolky. Oni sami by měli mít v zásobě ochranné pomůcky na určitou dobu běžného provozu, tudíž by je začátek pandemie neměl až tak rychle zaskočit. Alespoň do doby, než se podaří zajistit dostatečné množství pro krizový provoz. Myslím, že tato krize objevila i díry v činnosti profesních spolkových organizací – komor.
A výzvy k zastavení provozu ambulancí jsou také kontroverzní. Ano, na jednu stranu udržují zdravý zdravotnický personál do doby, kdy jednak bude dostatek ochranných pomůcek a kdy se pandemie opravdu rozjede, na druhou stranu to ukazuje, že asi neexistuje žádný krizový plán pro ambulance, tedy předběžná nutná zásoba OP, krizový plán provozu, tedy omezení ošetřování banalit a zajištění ošetření neodkladných náhle vzniklých a život a zdraví ohrožujících případů.Není zajištěna ani řádná sít pohotovostních služeb. Tady osobní zkušenost. Jsem čtyři roky v důchodu a v posledních dvou dnech jsem telefonicky několikrát denně žádán o ošetření bolestivého zubního případu z důvodu toho, že kolegové v okolí prostě neordinují, nebo odmítají brát pacienty „z ulice“.
Proboha, výkon lékařského povolání je nejen zaměstnání, ale i poslání. To, že se lékaři budou muset někdy „hrabat v pacientových sračkách“ k tomu patří, protože o tom medicína někdy je a oni jsou tam od toho. I za cenu dyskomfortu.
Když přišla po revoluci vlna ukrajinských gastarbajtrů, většina z nich neměla pojištění a málokterý lékař je i v případě akutní nutnosti ošetřil. Já ano. S vědomím, že ledasco riskuji a že na tom prodělám. I ti špinaví zedníci ale byli trpící lidé. Bohužel se to rozkřiklo a já měl denně v čekárně jednu až několik ukrajinských bolestí z celého Středočeského kraje. Pak jsem se musel obrátit na jednoho lokálního ukrajinského bosse, aby situaci ukočíroval, nebo budu muset s filantropií skončit úplně. Vyřešilo se to.
Myslím, že by si někteří lékaři měli uvědomit, že býti lékařem je i určitý morální závazek. Jestli chtěli nosit bílý plášť a bez rizika inkasovat, pak měli provozovat kadeřnictví, nebo květinářství. Mým hrdinou a jistým vzorem byl jakýsi australský hasič, který po srážce osobáku s cisternou vběhl s determální dekou mezi plameny, zalehl a přikryl zraněnou řidičku a několik minut tam s ní v ohnivém kruhu strávil, než se jeho kolegům podařilo oba vyprostit. Mohl se na řidičku vysrat, ale byl tam od toho. Přežili oba.
Na druhou stranu ovšem chápu naštvanost některých zdravotníků na nekorektní jednání a chování veřejnosti. Vyžadování zbytečné péče, netrpělivost, arogance. Dokonce i krádeže ochranných pomůcek ve zdravotnických zařízeních. I s tím jsem měl dosti bohaté zkušenosti v dobách mé praxe.
Doufám ale, že případů negativních konfliktů není mnoho. Je to o lidech, tak nebuďme Hrušínský!
Mějte se
Jirka B.
Reklama
Cestovní kancelář Covid - 19 doporučuje : Naše reklama nelže : Vidět Neapol a zemřít!
Diskusní téma: Umírání za dlouhého dne
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.