Tuneláři

15.04.2017 20:03

Tuneláři

Když tak občas přemýšlím, čím bych chtěl být, kdybych se ještě jednou narodil, jedna z variant, která mne napadá, je, že bych chtěl být tunelářem. Takovým tím opravdovým tunelářem, tím, co kutá díry pod zemí.Tunelářem, trhanem, barabou.

Dnes jsem na jednom renomovaném deníku četl článek k 140.výročí otevření tunelu pod Špičákem. To byla slátanina nesmyslů, hlouposti, poplatnosti. Už ten článek přepsali a největší blbosti smazali, ale autor se ukázal opravdu jako naprostý diletant.

Ve článku šlo o tzv. Italský hřbitov u Železné Rudy. Skupina jakýchsi nadšenců vztyčila na jeho místě kříž, aby tak suplovala křesťanské milosrdenství za tehdejšího železnorudského faráře, který tehdy odmítal křesťanské pohřby na křesťanském hřbitově barabům.

Nejen, že z vysvětlení autora článku tak nějak vyplývalo, že barabové je jakási rasová skupina z jižní Evropy, něco jako Arabové, ale píše, že to byli jinověrci, kterých bylo hodně v Itálii, Slovinsku a Chorvatsku.

Takže barabové nebyla skupina etnická, ale sociální a profesní. Neměli většinou jiné vyznání než katolické, neboť Itálie, Slovinsko i Chorvatsko jsou a v době barabů byly převážně katolické státy.

Na „italském“ hřbitově byli pohřbeni menšinoví jinověrci a bezvěrci, což je pochopitelné a vztyčení kříže nad jejich hroby je znásilnění jejich náboženského přesvědčení.

Hlavně to byli bezvěrci z revoluční Itálie, možná němečtí protestanti, možná Židé, možná pravoslavní Srbové a pak muslimové z Bosny.

Před asi sedmi lety jsem o barabech napsal na BBLN blog. Dovolím si ho zde s úpravami pro určité objasnění problematiky recyklovat.

Konec konců, včera byl Velký Pátek a právě od epizody na Golgotě vzali barabové svoje pojmenování.

 

Barabové

 

Podíval jsem se trochu zpět na zde mnou napsané příspěvky a zjistil jsem, že jako červená niť se mými články proplétá téma tunelů. O tunelech je v mém „cestopise“, o tunelech je v mém přiznání, že asi nejsem normální a o tunelu je i mé vyznání, jak mne díra s poetickým jménem Blanka uspokojila. Přesvědčte se sami.

Několikrát jsem v té souvislosti použil výraz „baraba“. Někdo zajisté věděl, co ten termín znamená, někdo možná tušil, buď správně, nebo nesprávně a někomu bylo jedno, že neví , o čem je řeč.

Pro ty, co chtějí vědět, pokusím se výraz slova „baraba“vysvětlit .

V polovině 19. století se v souvislosti s průmyslovým rozvojem začal zvyšovat význam dopravy. V rámci Rakousko-Uherské monarchie bylo potřeba vybudovat síť železnic. Na území Rakouska a zvláště na území severní Itálie bránily rozvoji kolejové dráhy vysoké hory. Bylo nutno vybudovat tunely. A tak se z horníků, zedníků, tesařů, kameníků a dalších řemeslných profesí vyprofilovala specifická skupina lidí, kteří se zabývali stavbou železnice, zvláště prorážením tunelů. Tomuto společenství, které táhlo světem od tunelu k tunelu, pár let pobylo na té stavbě a po skončení prací se rozešlo na další díla, aby se za pár let sešlo o stovky kilometrů jinde, se začalo říkat „barabové“.

Pojmenování „baraba“ pochází z italštiny a je odvozeno od jména biblického lotra Barabáše, jehož propuštění si vyprosil lid od Piláta místo omilostnění Ježíše.

Proč právě „baraba“? Barabové byli příslušníky zvláštní uzavřená skupiny lidí, které pojila stejná práce a z ní odvozený stejný způsob života, stejná kultura, stejný žebříček hodnot, stejný osud. Byla to mnohonárodnostní směs,tvořená Italy, Němci, Čechy, Slovinci, Chorvaty, Bosňáky a příslušníky dalších národů monarchie. Po způsobu „světských“ kočovali od stavby ke stavbě, aby tam se svými rodinami v provizorních příbytcích pár let pobyli a pracovali. Když dorazili na místo stavby, postavili si dřevěné jednoduché baráky tzv. barabizny, kantýnu, školu pro děti a kapli.Tam pak žili, dokud stavba nebyla hotová. Pak se vydali světem na jinou stavbu.

Bohužel, vzhledem k tomu, že se tato práce neobešla bez obětí na životech, býval součástí jejich osady i hřbitov. Jeden takový je k vidění třeba v Železné Rudě,  kde za tři roky stavby nejdelšího tunelu Rakouska-Uherska na 1700 metrech pod Špičákem zahynulo přes šedesát “barabů“.

Mezinárodní společenství dalo vytvořit specifický jazyk, složený z mezinárodní terminologie tak, jak si jí jednotlivé národy přinášeli s sebou a vkládali do společného slovníku. Používali termíny specifické, ale i obecné.Pokoušel jsem se najít a přeložit některé z nich, ale s malým úspěchem. Snad jen ukázka: kály (klíny), rozšpanovat(rozepřít), laufáky, bindry, šublochy, tendry (druhy kamenů podle tvaru a velikosti), kampáda (úsek tunelu určený k vyzdívání), longariny(nosníky), kápo, placmajstr (předáci), paramenty , marčavanty (???)).  

Těžká práce,společný styl života ,osud a denodenní nebezpečí postavilo specifický žebříček hodnot, jako například vzájemné souručenství,furiantství, hierarchii funkcí a postavení ve skupině založené na opravdových schopnostech,  protože v tunelech  na opravdovosti závisel život a holedbání bylo smrtelně nebezpečné.

Výraznou vlastností bylo také hluboké náboženské cítění, v našich poměrech například vyjadřované pozdravem „Zdař Bůh“ a globálně vyjadřované úctou k jejich patronce sv.Barboře. Mimochodem, i v tunelu Blanka má sv.Barbora svůj oltářík ozdobený květinami. 

Barabové měli i své specifické zvyky a rituály. Na svatou Barboru se „barabové“ a jejich rodiny  museli pořádně umýt, vyčistit si boty a obléct, aby se jich sv.Barbora nelekla.K tradičně nejrespektovanějším patřila oslava prorážky, tedy spojení dílů tunelu. Na mejdan,což je chorvatský termín vložený do mezinárodní „barabské“ terminologie, znamenající oslavu, neboli můj den, spojený s prorážkou se společně šetřilo předem určeným dílem každé výplaty od začátku stavby.

Je pochopitelné, že drsný způsob obživy a drsný způsob života, stejně, jako určitá anonymita, ve které se skrývali i kriminální živly, poněkud izolovaly „barabské“ společenství od místních obyvatel. Někde se slovo „baraba“ stalo synonymem darebáka, výtržníka.

Barabové se stali i inspirací pro literární díla. Např.Alfréd Technik napsal uměleckou reportáž Barabové, Jan Neruda prózu Trhani. Mimochodem, slovo“trhan“ je český ekvivalent slova „baraba“. Trhan tedy neznamená ubožáka s roztrhanými šaty (i když i to může být obraz baraby), ale někoho, kdo trhá a rozrušuje skály. Stejně tak slovo „barabizna“ je odvozeno od vzhledu provizorních obydlí v „barabské“ osadě.

V průběhu desetiletí a století se měnila technologie a náročnost stavebních prací. Spolu s tím a se změnou společensko-politických poměrů ve střední Evropě postupně zaniklo i typické společenství „barabů“. Za první republiky byla největší „barabskou“ firmou firma Ing. Zdenko Kruliš, úředně autorizovaný civilní inženýr, podnikatelství staveb, Štěpánská 28, Praha II., po roce 1948 znárodněná pod názvem Baraba, národní podnik, později začleněna do podniku Stavby silnic a železnic.

Poslední čistokrevní „barabové“ ještě pracovali na přelomu 50.a 60. let minulého století na stavbě Lipenské přehrady.

Jistě,že život i práce současných stavitelů tunelů je jiná. Ale cosi z „barabské“ tradice, myslím, že zůstává. A jestli je to um, dovednost, pracovitost a hrdost na svoji práci, pak je to jen dobře!

BBLN 2.10.2010

Tolik sedm let starý recyklát.

Hezké Velikonoce

Jirka B.