Topím smrky

19.02.2017 17:54

Topím smrky

Přečtěte si, prosím, pozorně titulek a pokuste se odhadnout, o čem že dnešní už druhé povídání bude.

Už máte odhadnuto? Dobrá tedy, můžeme pokračovat.

Tento článek nebude žádné „Pelé mele“ a pokusím se, aby obsah sdělení nebyl politický.

Takže: Dnešní povídání bude mít témat hned několik. Bude to povídání ekologicko- energeticko-ekonomicko- linguistické.

Pokud by se mne někdo ptal, co tedy dělám, když jsem v tom důchodu a já nechtěl přiznat, že jsem takové „děvče pro všechno“, které vaří, vozí tu a tam vnučku do a ze školky, občas dělá podržtašku a šoféra manželce, udržuji, opravuji a poklízím okolo domu, v domě a na zahradě a konám dalších tisíc a jednu činnost, mohl bych hrdě prohlásit, že se zabývám výzkumem a výrobou v oblasti ekologické energetiky.

Před několika lety v souvislosti s mezinárodní politickou situací, sakra, už je tu ta politika zase, jsem si uvědomil, jak jsme všichni závislí na vnějším prostředí, tedy na dodávce potravin, vody a médií z vnějšku. Prostě někdo otočí kohoutem a jsme bez vody a plynu, někdo klapne vypínačem a jsme bez proudu. A v širším prostředí někdo zavře ropovod a jsme bez potravin, neboť je třeba jen auta nedovezou do prodejen. Přinejmenším. Takže zcela lehce můžeme ze dne na den, z hodiny na hodinu začít trpět hladem, žízní, zimou, ztrátou komunikace atd, zkrátka vším, co dnes povařujeme za samozřejmost.

Nejsem rád vystaven riziku, nejsem rád být závislý na někom. Proto jsem se rozhodl pokusit se zajistit se alespoň částečnou soběstačností. Nějaké zásoby potravin v každé domácnosti na pár dní jsou. Pár dní bychom přežili na kompotech, marmeládách, zavařeném zelí a leču. Dokonce bych mohl i ze zásob vařit tak, jak vařívám v létě v zahradním krbu jako v černé kuchyni.

I zásobu vody bychom měli. Vloni jsem zprovoznil dvě studny na pozemku, které jsme již léta nepoužívali. Po předloňském suchu to bylo nutné alespoň k zálivce pěstované zeleniny a ovoce.

Dalším krokem k určité bezpečnostní soběstačné pojistce bylo i zajištění vytápění části domu topením na pevná obnovitelná paliva. Instaloval jsem krbová kamna, která jsou schopná vytopit část objektu. A zabývám se zajišťováním paliva pro tato kamna a tuto činnost nazývám honosně a společensky přijatelně „výzkum a výroba v oblasti ekologické energetiky“.

Samozřejmě, že bych mohl kamna zásobovat např. zakoupeným palivovým dřívím, peletami, štěpkami, nebo dřevěnými briketami. Rozhodl jsem se ale, že se pokusím být ve získávání paliva soběstačný.

Jedním z hlavních topných medií je dřevo. Dřevo získávám jednak z těžby a prořezu na pozemku. Tu uschne nějaká větev, tu je jiná potřeba uříznout, aby  strom mohl dále a lépe vegetovat, tu odlomí vichřice půlku koruny, tu uschne celý strom. Při předloňském suchu jich na pozemku uschlo hned několik.

Dalším palivem z vlastních zdrojů jsou šišky. Každý rok jich na zahradě nasbírám několik pytlů.

Výtěžný způsob, jak si obstarat dřevo, je sběr chrastí v lese. Každý den jezdíme se psem na procházky do lesa. Dříve jsme chodili, ale pes je již starý a poměrně zchromlý, tak ho na procházky do lesa vozíme. A při procházkách paběrkuji chrastí. Pro hnidopichy upozorňuji, že je to činnost zcela legální. A přivezu-li si z lesů každý den dva, tři, čtyři, či lépe pět klacků do průměru 7 cm a délky přes metr, je to pěkná hromada dřeva na rozřezání, nebo rozštěpkování.

Největším zdrojem obnovitelné energie jsou ale papírové brikety. Když jsem skončil s ordinací, zůstaly mi na krku dvě mistnosti plné administrativních apendixů, tedy  nejrůznějších dokumentů, které jsem jednak sám vyráběl a jednak mi byly zasílány z nadřízených orgánů. K tomu připočtěme stohy skript a učebnic, které jsem shromáždil při praegraduálním i postgraduálním studiu, staré účetní dokumenty, nejrůznější katalogy, kalendáře, písemné výkazy, zákazy a příkazy. A to jsem ještě spoustu dokumentace musel povinně odevzdat patřičným úřadům a institucím.

Jelikož bylo nutno překážející makulaturu zlikvidovat a vzhledem k obsahu nejrůznějších informací diskrétně, začal jsem se zajímat o možnost spálení. Nakonec jsem objevil možnosti výroby papírových briket, které mojí situaci jak se dokumentů diskrétně zbavit vyřešily a zároveň mi také zaručily palivový zdroj na topení.

A k zbytkům úředního šimla, o jehož (ne)užitečnosti a (ne)nutnosti svědčí to, že jsem mnohá zcela zásadní úřední sdělení, která jsem za čtvrt století provozu ordinace nashromáždil,  zpracovával v neotevřených doporučených obálkách, jsem jako surovinový zdroj využil dále i odpadový papír z manželčiny projektové kanceláře a běžný papír, který se nashromáždí z provozu domácnosti.

Princip výroby papírových briket je následující: papír se rozcupuje, poté se přirozpustí ve vodě a nakonec se slisuje do briket. Po usušení, které trvá podle počasí od několika dnů do několika týdnů, se briketami může topit. Výhřevnost mají přibližně jako hnědouhelné brikety, eventuelně měkké dřevo.

Při výrobě briket jsem experimentoval, hledal optimální technologii výroby, tvar a velikost briket. Nejdříve jsem vyráběl ruční i elektrické drtiče papíru, aby byla papírovina co nejplastičtější. Nakonec jsem zjistil, že nejjednodušší je papír natrhat ručně. Vycizeloval jsem i optimální dobu namáčení. Nejdříve jsem na lisování vyrobil ruční, později mechanický hydraulický lis, abych nakonec skončil u metody natloukání papíroviny do forem tloukem. Brikety vyrábím v několika velikostech, malé žhnou okolo hodiny, největší i dva dny.

Problém briket, tedy i papírových, je, že jen žhnou. A v krbových kamnech chci nejen efekt tepelný, ale i vizuální, tedy plápolání živého ohně. Živý oheň se dá dosáhnout kombinací papírových briket se dřevem, ale mně se podařil vynález, kdy vlastně obracím postup výroby od kulatiny k papíru, tedy z papíru vyrábím "kulatinu", která hoří plamenem.

Princip výroby kulatiny z papíru neprozradím. Je to z toho důvodu, že zatímco základní suroviny, tedy papíru, je, řekněme, přebytek, nezbytné potřeby na výrobu „papírové kulatiny“, která je také ekologický odpad, by mohlo být v případě rozšíření výroby tohoto produktu brzy nedostatek.

Ještě bych chtěl upozornit na další vedlejší efekt topení papírovými briketami. Po shoření papírových briket zůstává v důsledku plnění některých druhů papíru minerálními plnidly, hlavně tedy kaolinem, větší množství popela, než z čistého dřeva. Mohlo by se to jevit jako určitý hendykep. Ovšem tento organický popel lze využít jako zásadité hnojivo s vhodnou kombinací potřebných prvků.

Takže se nyní vrátíme k onomu upozornění ze začátku článku, že dnešní   povídání bude ekologicko- energeticko-ekonomicko--linguistické.

Takže aspekt ekologický: Topením vlastními dřevními zdroji a papírovými briketami zpracovávám tyto zdroje, což jsou v podstatě odpady, na místě a dávám jim šanci, aby při likvidaci byly nadále užitečné a dále neznečišťovaly svojí existencí a rozkladem na další látky životní prostředí.

Energetický aspekt: Vyrábím z odpadových surovin vlastní energii, kterou pokrývám část naší spotřeby. Zároveň šetřím energii, která by byla potřebná k jejich likvidaci jinde.

Ekonomický aspekt: Vstupy jsou zadarmo, investicí je vložená práce a čas, které mám coby důchodce dost. Celkové úspory za sezonu počítám v řádu tisíců korun.

Linguistický aspekt: Nadpis „Topím smrky“ ukazuje krásu a různobarevnost češtiny.  Vynechám–li různý význam slova „topit“, kde je více méně jisté, že se jedná o význam ve smyslu „spalovat“, u homonyma „smrk“ však platí oba významy, neboť pálím jak smrk (Picea), tak použité papírové kapesníky. To je také odpověď na pobídku k zamyšlení z úvodu tohoto článku.

Jirka B.