Svědomízpyt ku konci roku

30.12.2019 18:57

Svědomízpyt ku konci roku

Blíží se konec roku a to je čas bilancování. I já zabilancoval. A co jsem zjistil? Že v souboji mezi srdcem a mozkem u mne vítězí mozek. Prostě jsem si uvědomil, že život mne otesal z mladého intelektuála ve starého burana, kterému je přehnané duchovní jiskření cizí a jeho hlava a ruce se řídí na tvrdo sleským rozumem. Jak říkám, buran, který opustil můzy a místo hodnocení posledních novinek básnické tvorby porovnává ceny cementu, elektroinstalačního materiálu, či malbytu v Bauhausu a Hornbachu.

Ale nebylo to tak vždy. Řekl kdosi, že vše, co potřebuje pro život, se naučil v mateřské školce. Já skoro také. Dokonce jsem se naučil pálit vatru tak, jak jí pálila paní učitelka na parketové podlaze herny naší školky. Opravdový oheň přiživovaný papíry uprostřed místnosti sledovaný planoucíma očima děcek. Jak to s paní učitelkou dopadlo, nevím, záhy mne z té školky vyloučili, neboť jsem chtěl řešit nějaké nejasnosti v názorech mezi mnou a paní ředitelkou a přinesl jsem si na ni takovou tu dětskou plechovou šavličku. V další školce jsem dokonce získal základy své medicínské profese v podobě nejen zkoumání anatomických rozdílů mezi chlapci a děvčaty, ale přímo i směrování k oboru, když jsem spolužákovi Frantovi S. vyrazil židličkou zub. Ale to jsem odbočil.

Intelektuálem jsem se stal v době dospívání, puberty a adolescence. Nejen, že jsem kouřil dýmku, ale četl jsem i všelijaké intelektuály obdivované autory.Jejich jmenovitý seznam lze částečně najít v seznamu autorů, uvedených v knize „Bohumil Hrabal uvádí“. Je tam i Machar, je tam i Kafka. A to není zdaleka vše. I Havlovy juvenilie jsem v době adolescence četl. Již tehdy jsem si udělal názor, který se mi léty potvrzoval. Ctižádostivý soběstředný diletant. A definice absurdního dramatu? Čím nesmyslnější a plytčí, tím hlouběji absurdnější. Fakt v době adolescence a ranné dospělosti nebyla kniha, nebyla divadelní hra, film, koncert, výstava, abych nečetl, neshlédl, neposlechl.

A pak došlo ke změně. Společně se ztrátou schopnosti konzumovat alkohol ze mne vyprchala touha býti za intelektuála. Dospěl jsem. Tak nějak jsem pochopil, že „kecy nemají cenu“, že není uměleckého díla, které by nepřekonal sám život. A stal se ze mne racionální buran.

Přestal jsem snít a začal žít. Dokázal jsem veřejně přiznat, že Kafka není pro mne. K tomu společenskému coming outu, k přiznání, že „žádný intelektuál, ale sedlák“, jedna praktická odbočka. Kdysi jsme měli na návštěvě známou rodinu z Irska. Byl březen, zima a my courali noční Prahou. Oni v kraťasech a tričkách, to víte, otužilí Normani, my v zimních bundách bloumali Malou Stranou a Starým Městem. Rozprávěli jsme poněkud  intelektuálně strnule o dějinách, o stavebních slozích, o kultuře. A dostali jsme se i na Franze Kafku. Paní Irka byla totiž profesorka irské a světové literatury a přímo se na něj zeptala. A já musel s pravdou ven, tedy že Kafka je pro mne nestravitelný. Paní profesorka se na mne s pochopením podívala a pravila: „ My v Irsku máme také takového světového autora. Jamese Joyce. Ten se také nedá číst!“. Tísnivá obruč intelektuální korektnosti praskla a konverzace najednou dostala zcela přirozenou atmosféru.

Jak říkám, prošel jsme cestou od mladistvého citlivého intelektuála k racionálnímu praktikovi. Přesto ten intelektuální základ je kdesi ve mne zakopán. A tak sleduji ty intelektuály, kteří tak nějak tím srdéčkem žijí. Kteří stále řeší tak zasvěceně tu pravdu a lásku, tu lež a nenávist, ten konflikt svobody a nesvobody, demokracie a totality. A jak o tom umějí krásně psát?! A ta témata?!

Příklad témat jednoho blogerského intelektuála za poslední měsíc: Jan Skácel, Anežka Česká,oběti komunistického režimu, prominenti totalitních režimů, Milionchvilkaři, Josef Lux, Tomáš Halík, Václav Havel, Bohuslav Reynek, Zdeněk Rotrekl, Václav Renč, Jan Zahradníček, Jiří Hejda, Josef Knap, opomíjený Stanislav Kosík, František Křelina, Josef Čep, František Listopad, Martin Jirous, opět Václav Havel, Jan Patočka, Rainer Maria Rilke, Zuzana Navarová, Josef Čapek, Ludwig van Beethoven, zase Václav Havel, Karel Čapek, Jaroslav Hutka a Václav Havel opět stokrát stejně.

A jak zasvěceně dokáže ta témata uchopit, jak se do nich umí položit a jak je umí pojmout! Jako by je sám žil!

A já nic. Samé bla, bla, když o někom, tak o Ceausescovi. On stovky diskuzí, já žádnou.

A tak jsem si uvědomil, že bych se měl vrátit ke kořenům, k tomu mladistvému intoši, kterým jsem býval.

Narazil jsem na článek o Jaroslavu Vrchlickém, ve kterém byla zmínka o mé gymnaziální alma mater o gymnáziu Budějovická. To mne zaujalo a řekl jsem si, že cestu k intelektualizmu bych mohl začít právě u Vrchlického.

Něco jsem si pamatoval ze školy, že Lumírovec, vlastním jménem Emil Frýda a že Vrchlice je říčka protékající Kutnou Horou. I na podstatnou část díla jsem si vzpomněl, i když Noc na Karlštejně znám lépe, než trilogii Hyppodamie, kterou jsem také zhudebněnou Fibichem kdysi přetrpěl. Četl jsem toho od Vrchlického tehdy dost. Vím, že Lorecký ze Lkouše je popis krutého zacházení se selským lidem, nikoli konstatování, že Lorecký žel kouše i že Bar Kochba je dramatická báseň o boji posledního židovského krále proti Římu, nikoli reklama na noční podnik. Fakt to s pamětí nebylo tak zlé.

Ale pak jsem si uvědomil, že jedno z ústředních Vrchlického děl, ač zhruba vím, o co běží, jsem nikdy nečetl celé. Byla to jeho rozsáhlá eroticko-skatologická báseň Rytíř Smil. To byla díra ve vzdělání. A tak jsem tu báseň na internetu vyhledal a přečetl.

Nevím přesně, co znamená eroticko-skatologická báseň, ale po přečtení díla bych použil spíše francouzský termín cochonnerie, tedy česky prasečina, čuňárna, svinstvo, blbost, a to jak obsahem, tak zpracováním. A to uvádím, že proti sexu nemám žádný dišputát a pruderní nejsem.

Jestli by mne právě znalost takových děl měla pasovat na intelektuála, pak by na intelektuála stačilo studovat nápisy vyryté do stěn hospodských záchodů čtvrté cenové skupiny.Což nezřídka univerzitou intelektuálů i bývá.

Takže i po konecroční bilanci raději zůstanu tím sedláckým praktikem, než takovým uslintaným intelektuálem.

A kdo by si rád eroticko-skatologickou báseň přečetl a posoudil obsah a formu, odkaz je zde: ld.johanesville.net/vrchlicky-41-rytir-smil ( K posunu na text a další stránky použijte šipku u čísla strany pod textem básně)

Jirka B.