Že Sulika je oblíbená píseň Josifa Vissarionoviče, jsem věděla, že ji pravděpodobně zhudebnil Josif Navrátil, ne. Co se "svérázného" pana Novotného týče, mne by spíš zajímalo, jak se do té funkce starosty dostal. Odhaduji ale, že lidé ho volili buďto díky jeho dřívějším zásluhám (??), nebo z recese.
Suliko
02.12.2019 20:25
Suliko
Tento blog navazuje na ten minulý o pomníčcích Vlasovovým vojákům.
Celá ta záležitost se začíná roztáčet do nebezpečných spirál a vůbec nechápu jak ten soběstředný a zajisté nehorázně domýšlivý řeporyjec, co jednou zneužívá pro své zviditelnění skandalizaci psychicky labilní zpěvačky,která nakonec končí sebevraždou, jindy jako ústřední motiv vystoupení na veřejnosti poskakuje ve slipech a natřásá tučný pupek a nyní podněcuje mezinárodní konflikt, může u někoho najít špetku zastání. Bože, jak hluboko klesli „západní svobodomyslní a demokratičtí“ politici a (část jim přitrubující veřejnosti)?! Ale to trochu mimo téma.
V minulém blogu jsem jako hudební doplněk zařadil gruzinskou píseň Suliko. Napsal jsem, že trochu paradoxně. Myslel jsem, že každý to, proč považují její uvedení pod článkem za paradox, pochopí. Sice se v diskuzi nikdo neozval s dotazem, takže je možné, že všech přes 700 čtenářů ten paradox pochopilo, ale spíše to bylo tím, že většina z těch 700 čtenářů nepochopila, ale u mne přece čtenáři přece zásadně nediskutují. Dokonce mne ani nečtou. Ale z osobních dotazů jsem zjistil, že mnohdy ona paradoxnost nebyla pochopena. Takže:
Paradoxnost zařazení oné písně spočívá v tom, že článek pojednává o nepřátelích stalinského režimu a já pro ně zařadil píseň Suliko ( Dušičko), která byla písní Stalinovi nejoblíbenější.
V době Stalinovi vlády byla takřka povinnost píseň Suliko znát a zpívat nejen v SSSR, ale i kde kde jinde. Např u nás ji nazpíval v roce 1952 zarytý komunista a operní pěvec Přemysl Kočí.
Ovšem po odhalení Stalinova kultu osobnosti byla tato píseň dána na index, zmizela z repertoáru, ze zpěvníků, z medií. Jak se zpívá jinde, “to už je tak osud písní, zmizet jak míček na pingpong“ . Byla to škoda, je to píseň velmi hezká a já jsem rád, že jsem ji už v dětství, a to i s její historií, poznal.
Ovšem co jsem se dozvěděl nedávno, a to s překvapivou pointou, je její původ.
Myslel jsem si, že je to píseň lidová . A podle primitivních stalinobijců prý Stalin při jejím poslechu plakával proto, že si vzpomínal na to, jak mu v dětství pošla jeho kráva jménem Suliko.
Pak jsem se dozvěděl, že je to píseň umělá, ale také není pravda verze zarytých stalinistů, že jí nechal napsat a složit Stalin rozkazem, aby oslavovala jeho milou Suliku zabitou v boji s bělogvardějci.
Suliko (Dušička) je svým původem píseň umělá. Text napsal jako báseň v druhé polovině 19.století gruzínský šlechtic a národní obroditel Akakij Cereteli (1840 – 1915). Textem v podstatě na popisu hledání hrobu zemřelé milé Suliky autor opěvuje gruzínský lid a zemi.
Později píseň byla zhudebněna, autorství hudby je přisuzováno několika skladatelům, ale podle posledních výzkumů je nejpravděpodobnějším autorem hudby k písni Suliko Josif Ratili (1840 – 1912). Asi by tato informace nezaujala, kdyby Josif Ratili nebyl vlastním jménem Josef Navrátil, český operní pěvec, kterého konflikt s ředitelem Prozatimního dvivadla a později i Národního divadla Josefem Nepomukem Mayrem vyhnal z Čech do světa a který se po štacích ve Finsku a Rusku nakonec usadil v Gruzii, kde se stal se jednak uznávaným autorem a jednak sběratelem gruzinských lidových písní. Založil také nejen první gruzínský sbor lidových písní, ale později i gruzínskou Národní operu.
Takže ta tklivá gruzínská píseň, která nejen kvůli Stalinovi dobyla světové popularity, má vlastně české kořeny.
Vím, že to všichni čtenáři zajisté vědí. Takže to vše uvádím jen tak pro připomenutí.
A nakonec přidám i českou verzi v podání Richarda Adama:
www.youtube.com/watch?v=jm9vEqQ4ZLA (a pak se tam nacpe ten Přemysl Kočí nahrávkou z roku 1952)
Jirka B.
Diskusní téma: Suliko
Re: Paradox
Jirka B. | 04.12.2019
Děkuji, paní Jarko, za příspěvek ke článku. O písni Suliko jsem psal nejen pro to, že takovéto drobnosti zpestřují přítažlivost a znalosti historie, ale také jsem na příkladu osudu této písně chtěl poukázat na poplatnost výkladu jak faktů, tak historie, k různým režimům a společenským etapám vývoje.
Co se pana Novotného týká, myslím si, že nejlépe jeho existenci a projevy vystihuje citát sociologa pana profesora Kellera, že "Pavel Novotný je jeden z nejtrapnějších vtipů svého otce.". Nevím, zda znáte jeho otce Petra Novotného, je to bývalý tzv. bavič. Jeho kariera začala za minulého a pokračovala i za současného režimu. V podstatě zahájil moderováním hudebních kapel způsobem, že se přisál na někoho, kdo něco uměl a jako klíště se nafoukl popularitou svého hostitele. A tak se živil celý život poněkud pokleslým bombardováním veřejnosti různým rádoby vtipným jednoduchým "humorem", který mnohdy vydával a vnucoval za obecná moudra. A jeho syn Petr, šel ve šlépějích svého otce a jako protekční synek jede na vlně skandálů a bulváru a tím se v trochu pokleslé společnosti docela dobře živí. Zkrátka jsou jednotlivci a klany, které nikdy v životě nebudou pracovat v tom smyslu, který práci přisuzuji já. No a že byl zvolen starostou? V upadajícím a dekadentním antickém Římě Caligula nestihl jmenovat svého koně senátorem, v Řeporyjích ovšem stihli zvolit Pavla Novotného starostou. To vypovídá o stavu upadajícího Říma, a stejně tak to vypovídá o stavu společnosti v Řeporyjích, potažmo v celém Česku.