Starci na chmelu

21.01.2020 20:24

Starci na chmelu

Včera jsem se v TV díval asi po 151. na Rychmanův a Blažkův muzikál z roku 1964 Starci na chmelu. Původně jsem se na něj nechtěl dívat, ale nakonec jsem byl rád.

Ten film jsem viděl za éry Novotného ( teď nemyslím starostu Řeporyj, ale šéne Tonyho), za Dubčeka, za normalizace ( to byl zakázaný a já jsem na něj jel na tajňačku a konspirativně do jakési sokolovny na druhém okraji Prahy, snad  Stodůlky?, Řeporyje?, Řepy?, Hostivice?, Rudná? na „klubové“ promítání. Myslím, že to byl stejný sál a přibližně stejná doba, kdy jsem tam byl poprvé a z vlastní vůle naposled na koncertě Plastiků), viděl jsem ten film po revoluci i teď, za éry Novotného, tedy teď již myšleno za éry řeporyjeckého (slušně řečeno) výstředního starosty.

Vždy se mi ten film líbil a v každé době jsem ho vnímal ve dvou liniích. Vždy v té ústřední linii, tedy v souboji rebelujících individualit vůči konformní stádnosti, kde jsem vždy stál na straně Filipa a Hanky, druhá linie se měnila v průběhu doby.

Za Novotného jsem stepovall v pubertě na prahu života a těšil se na ten „chmel“, kde poznám, o co jde, neboť jsem měl vše ještě před sebou, za Dubčeka jsem ty „chmele“ zažil tak, jak byly a byl jsem, byť trochu zpražený čerstvou okupací v srpnu 1968,  natěšený a kopal do dveří Světa, abych mu ukázal, co ve mne je, za normalizace participováním na takřka ilegálním shlédnutí tohoto filmu jsem rebeloval proti tehdejšímu režimu, po listopadu jsem děj filmu bral jako poměrně přesný popis doby, kdy se odehrával a včera jsem bral ten film jednak s nostalgií člověka, který si uvědomuje, že při prvním sledování ve třinácti, čtrnácti, patnácti letech měl všechno před sebou a nyní v takřka sedmdesáti má už drtivou většinu za sebou, ale také jsem si uvědomil, že onen souboj přemýšlivých, byť poněkud nestandardních „potížistů“ Filipů a Hanek a oněch stádních a konformních establišmentu poplatných Honzů a ostatních „správných hochů“ nadále trvá a je možná ještě potřebnější úsilí rebelujícího Filipa proti těm „stovkám tisíců“ manipulativních ovcí na náměstích a pláních, než za toho krásného Toniho.

Doufám, že i tentokrát zústane pro rebely naděje, že „na trati se neztratí“, že manipulátoři typu slizského a úlysného Honzy zůstanou odmítnuti a že se od nich odvrátí i ta většina dosud „užitečných idiotů“.

Byl jsem rád, že jsem onen film shlédl. Stále více si uvědomuji nejen autentičnost děje a prostředí (odhlédnu-li taneční a pěvecké vložky) filmu v porovnání s tehdejší jak chmelovou, tak společenskou skutečností a vím, o čem mluvím, absolvoval jsem chmel třikrát (1968 – 1970, tedy jen o čtyři roky později, než hrdinové filmu), stejně, jako si uvědomuji jeho morální a etický apel, který je stále a možná čím dál více aktuální.

Jirka B.

Ať je vám to či není milé, že se to všechno mohlo stát. 

bylo by velmi pošetilé pro život hledat jízdní řád. 

Každý kdo umí zůstat mladý, ať drží se té zásady, 

nepřeceňovat jízdní řády a ovšem taky neřády. 

Tak jeden mladík s jednou slečnou se spolu sešli na trati, 

kéž dojedou až na konečnou, kéž na trati se neztratí, kéž na trati se neztratí...

www.youtube.com/watch?v=CgBV2xWoTro

Kéž na trati se neztratí!