Sprosté slovo
Sprosté slovo
Bývala kdysi za socializmu taková kvízová otázka:
Indicie jsou: za prvé „Muži o to usilují“, za druhé „Ženy to chrání“, za třetí “Děti to píší po zdech“.
No, nebylo to to, co vás napadlo jako první. Správná odpověď byla „Mír“.
Proč se tedy dnešní článek nazývá „Sprosté slovo“? Zatím, co za socializmu jsme sice byli tu a tam ve studené válce mezi „táborem socializmu“ a mezi „imperialistickým Západem“, prožil jsem však toto období většinou v klidu a bez obav z válečného nebezpečí. Největší bobky jsem měl za doby Kubánské krize, kdy byla válka fakt na spadnutí a do jejího zahájení zbývaly minuty, ale i tenkrát měli jak Sověti, tak Američané dost rozumu, aby si uvědomily, jaký by to byl fatální průser hrozící zánikem lidské civilizace. Druhá taková (pseudo)krizová záležitost se jevila okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy, ale to snad jen v hlavách nás naivně neinformovaných, kteří se domnívali, že to tak „svobodný svět“ nemůže nechat. Nechal to tak, o celé akci věděl předem a přes formální protesty měl pro celou tu akci zahnání zbloudilé ovečky zpět do socialistické ohrady pochopení.
Proč? Protože všichni rozhodující politici světa byli realisté, akceptovali stav rozdání karet v tehdejším světě a věděli, že je lepší reálný mír, než pseudoidealistická válka mezi dvěma hlavními světovými hegemony. A tak se sice na sebe propagandisté stávajících režimů mračili a dštili síru, ale jinak byli schopni se v zájmu míru navzájem tolerovat, ba spolupracovat. Byť podle zásady „Si vic pacem, para bellum“, neboli „Chceš-li mír,chystej válku“. Ten překlad není tak jednoznačný, to rčení s válečným konfliktem nepočítá, znamená vlastně, že pokud chceš mír, pak buď tak silný a vyzbrojený, abys mohl protivníka držet v šachu a jasně mu dát najevo, že jakákoli válka by byla pro něho zničující. A byla -li situace na obou stranách stejná, bezpečně to zaručovalo mír. A mír byl pro obě strany tou nejvyšší metou. A tak jsem prožil prvních sedmdesát let svého života tak, že jsem osobně nepoznal válečné utrpení. Mír byl pro obě rozhodující velmoci „condicio sine qua non“, tedy „podmínka, bez níž nelze“.
Krátce po mých sedmdesátých narozeninách vypukla válka na Ukrajině. Chystala se už nějakých pár let dozadu a nyní vypukla. O faktických důvodech a její nutnosti, či nenutnosti patrně v současnosti můžeme jen spekulovat a pravda se možná, bude-li ještě šance, zjeví za pár desítek let, až se otevřou archivy, bude-li ještě někdo, kdo by je mohl otevřít a budou-li ještě vůbec nějaké archivy.
V každém případě jde o obrovské selhání vůdců tohoto světa, které ohrožuje existenci lidstva jako takového. A toto selhání je flekováno dalšími a dalšími špatnými rozhodnutími. Flek, re, tuty, boty, kalhoty, kabát. Absence rozumu a citu a krvelačnost zaslepily rozum. A slovo „mír“ se stalo vulgarizmem.
Zatím to vypadá, že tato válka mezi Západem a Ruskem eskaluje a eskaluje. „Chceš-li válku, připravuj válku!“ A když jí máš připravenou, tak ji veď! A tak se zástupný lokální konflikt pomalu začíná rozhořívat a šířit z lokálního na globální. Vzájemné nepochopení, nerespektování, arogance, snaha jednoho o zničení druhého, záměr vydělat na utrpení a devastaci.
Chruščov a Kennedy to zvládli, stejně, jako Nixon a Brežněv, či Reagan a Gorbačov. Převedli lidstvo svými obdobími a předali ho další garnituře. Dokáží to samé Putin a Biden?
Je třeba zastavit válku a opět nastolit mír. I byť za cenu ústupků a ztrát. Nerad bych, aby pod záminkou přetahování se o celkem problematický stát, zaniklo lidstvo. Krvelační pánové a divně neženské ženské u kormidel, zastavte válku a nastolte opět mír! Válečné “úspěchy“ vás do dějin v dobrém nezapíší a i ti poslední přeživší a umírající vás budou proklínat!
Rozumní lidé vás ocení za nastolení míru.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.
Diskusní téma: Sprosté slovo
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.