Slovo do vlastních řad

31.07.2018 19:33

Slovo do vlastních řad

V dnešním příspěvku se podívám na rozhodnutí několika mých mladších kolegů umělců vzepřít se historickému údělu komediantů, tedy přestat zpívat písně těch, jejichž chleba jedí. Myslím, že neúčastnit se akcí, které jsou sponzorovány těmi, s jejichž politickými a lidskými postoji nesouhlasí, je pochopitelné. Zkrátka v jejich pojetí rozhodnutí přestat se vydržovat Babišem a pod..

Myslím, že je to normální a v dnešní době nic hrdinského, postavit se na vlastní nohy, uživit se bez bohatého mecenáše, kterému jinak nemohou přijít na jméno, prostě přestat ze sebe dělat vydržovanou kurvu. Ať už se jedná o Kluse, Ruperta, Macháčka, či principála Divadla Na Jezerce Hrušínského.

Ať se snaží se uživit bez dotací tak, jako se musí snažit většina ostatních podnikatelů. Ať zpívají, hrají, metají kotrmelce, předstírají, že jsou vozembouch, či se jinak pitvoří. To od nich lidé čekají. Ale ať se, proboha, nevydávají za mozkový trust a svědomí národa a nezneužívají své z producírování se vycházející popularity k neustálému veřejnému hlásání svých soukromých názorů.

A zde vysvětlím, proč zde mluvím „do vlastních řad ke svým kolegům – umělcům“. I já jsem vystoupil kdysi v době, kdy většina těchto uměleckých mudrlantů ještě nebyla na světě, na prknech podia Na Jezerce. Měl jsem zde svůj první veřejný koncert a zažil jsem zde svůj umělecký vzestup a pád. Tenkrát jsem zde vystoupil na koncertě Osvětové besedy a na klavír zahrál skladbu Kukačka. (:Ku-ku, ku-ku, kukukukuku, ku-ku,ku-ku, kukukuku:). To vše bez sponzorů, přičiněním vlastním. Opit úspěchem, že jsem to zvládnul, jsem se při sestupu z podia při vlažném potlesku netrefil na schody a zřítil jsem se do hlediště.

Takže vzestup, chvíle opojení a pak strmý pád, to byl průběh mé umělecké kariery. Pokud tedy principál Hrušínský bez čínského sponzora, který zřejmě nelibě nesl Hrušínského hodnocení prezidenta Zemana, padne, nebude to Na Jezerce první konec kariery. Budiž mu to útěchou.

Jirka B.