Rozdíl mezi "hodnotami" a "západními hodnotami" je podobný rozdílu mezi "lesem" a "pohádkovým lesem"

14.07.2021 19:51

Rozdíl mezi „hodnotami“ a „západními hodnotami“ je podobný rozdílu mezi „lesem“ a „pohádkovým lesem“

Začaly prázdniny a skončilo mistrovství Evropy ve fotbale. Obé ve mně evokovalo určité vzpomínky a určité souvislosti.

Má žena, coby dítě, trávila pravidelně tři týdny na letních táborech. Ať už byly skautské, pionýrské, od pěveckého souboru, či odborářské. Vzpomíná na ně ráda, vždy si je užila.

Já, coby dítě, jehož rodiče pocházeli z venkova a maminka byla učitelka se sedmi týdny prázdninového volna, jsem trávil většinu prázdnin na chalupě v rodné vsi maminky. Chalupa byla stále se přestavující stodola, dědictví po dědovi. Ve vsi a okolí jsem měl spousty bratranců a sestřenic v různím stupni příbuzenství.

Ženiny tábory byly třítýdenní, pod stanem, s plně zajištěným programem. Sport a hry, výlety, koupání, bojovky, noční hlídky, táboráky, kytary, zpěv, puťáky. Kluci, holky, kamarádi, kamarádky, první lásky, první rozchody, druhé lásky, druhé rozchody atd. Účastníci se naučili žít v přírodě, najít si své místo v kolektivu účastníků, měli příležitost porovnat své schopnosti, znalosti a dovednosti s ostatními. Poznali nejen sami sebe, ale také společenství a své reálné postavení v něm.

Já jsem na prázdninách na chalupě ráno vypadl z domova „bez klobouku bos“ a pokud jsem se nevrátil na oběd, s největší pravděpodobností jsem přišel večer po klekání. Přes den jsme s partou lítali po lesích, vodách a stráních, jezdili na kolech „terény“, pásli společně záhumenkové krávy, chodili na houby, na drbes, na lusky, na brambory, které jsme pekli v ohni společně s upytlačenými rybami. Pár dní jsme se nechali zaměstnat na brigádě v JZD, já poprvé v deseti letech, kdy jsem sklízel mák, čímž jsme si vydělali pár korun. Večer jsme kluci i holky ve věkovém rozmezí deseti let společně sedávali na volejbalovém hřišti u splavu řeky, kde jsme se koupali, plácali do míče, kecali, mazali karty, nebo v kotlíku nad ohněm společně vařili gulášovku, či hrachovku. Někdy jsme vyrazili pod stany a žily po způsobu zálesáků z rodokapsů. Byly i první lásky, první rozchody, druhé lásky, druhé rozchody atd. Naučili jsme se žít v přírodě, najít si své místo v kolektivu , měli jsme příležitost porovnat své schopnosti, znalosti a dovednosti s ostatními. Poznali nejen sami sebe, ale také společenství a své reálné postavení v něm.

Mám dojem, že dnešní děti jsou o toto ochuzeny. Mají-li v programu tábor, pak je „příměstský“ pětidenní s nástupem ráno, odjezdem odpoledně a noclehem doma. Poznat společenství účastníků je minimální. Záležitost je převážně komerční se snahou pořadatele vydělat bez rizika a s co nejmenšími náklady. Tomu odpovídá program i odbornost a snaha vedoucích, kteří jsou motivováni hlavně finančně. Naše staré třítýdenní tábory byly vedeny vedoucími z řad nadšenců, které činnost vedoucích bavila. Vím, co říkám, moje žena i já jsme oba pár let vedoucí dělali.

No a co se týká možností pobytu na chatách a u příbuzných na venkově, myslím si, že takových příležitostí v „přirozeném“ prostředí také ubylo, už je málo babiček a tet s šátkem a v zástěře, které mají doma záhumenkovou krávu, na dvoře slepice a ve vedlejší chalupě jen stěží bude bydlet pět bratranců, či sestřenic.

A také si nedovedu představit chladnokrevnost takových babiček, aby pustily vnoučata ráno z dohledu a šly zadělávat na vdolky k obědu. Protože „Všude jsou, všude jsou, jestli nás unesou,
pověst nám poskvrní, smyslníci smyslní“. A také je málo vnoučat, která by byla ochotná vypnout počítač a místo virtuálních přátel na facebooku se šla vykoupat s reálnými kamarády do řeky za chatou. Tak maximálně bazén. A místo prepubertálních hrátek na seně je pro ně pohodlnější zírat na porno.

Zkrátka my měli svobodu a zodpovědnost lítání po lese, současné děti mají svobodu „liberální výchovy“, ale aby se dostaly do lesa, tak to jim musí místní aktivistky a aktivisté uspořádat akci „Pochod pohádkovým lesem“, kde uvidí Annu a Elzu, mašinku Tomáše a když z křoví vykoukne plastové prasátko Pepa, tak je z problému psychického šoku dostane Tlapková patrola.

A proč výše napsané spojuji s mistrovstvím Evropy sve fotbale? Protože příčina posunu jak prožívání prázdnin, tak fotbalové prezentace je stejná. Západní hodnoty.

Kdysi jsme jako děti ( a celá společnost) žily povětšině přirozeně. Nyní si na něco nepřirozeného hrajeme. Předstíráme příklon k jakýmsi hodnotám, které nám nejsou přirozené, hrajeme si na něco, co vede k přechodu od přirozeného k předstíranému, kdy nové je horší, než to staré.

Nový systém fotbalového mistrovství, který je vydáván za lidskostí vedené umožnění více zemím k účasti, je ve skutečnosti systém zaručující větší kšefty s fotbalem, ať okolo tržeb z reklam a vstupenek, tak korupčních plateb (viz utkání v asijském Azerbajdžanu), tak větší tržby a odvody sázkových kanceláří, televizních společností atd.. O sport, hráče a diváky příliš nejde.

A aby tento systém fungoval dle marketingových plánu, neváhaly orgány šampionát řídící tu poškozovat nevinné, jindy naopak přehlížet frapantní porušování pravidel do té míry, že tím byly ovlivněny výsledky rozhodujících utkání. A vše kryto jalovými frázemi o čestnosti, poctivosti, spravedlnosti a humanitě, což vše ve skutečnosti absolutně chybí.

Důkazem tohoto neupřimného a lživého plytkého divadélka je ono směšné poklekávání, kdy hráči i okolí předstírali svoje odhodlání vymezit se proti rasizmu, které ovšem vzalo rychle za své tváří v tvář realitě, kdy se ten trapný teátr nakonec zvrhnul pod vlivem nenaplněných představ a ambicí v rasové nepokoje s rasovým napadáním a blazeovaná uhlazenost vyspělé západní společnosti přešla v násilné kriminální výtržnosti s příchutí xenofobie.

Takže když se nad vším zamyslíte, začnete uvažovat o tom, že se opravdové lidské a společenské „hodnoty“ a tolik vynášené a vnucované „západní hodnoty“ liší svojí opravdovostí stejně, jako se liší opravdový les od uměle fabrikovaného „pohádkového lesa“.

Nezlobte se, ale já mám raději možná sice rozcuchaný a kůrovcem pošramocený přirozený les. Nechci spolu s hloupými hrát hru na císařovy nové šaty. Takže následující můj vzkaz: Ten „pohádkový“ les, stejně, jako ty „západní hodnoty“ si strčte do, víte, kam!

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.