Řidič ten tvrdej chleba má

16.01.2020 20:08

Řidič ten tvrdej chleba má

Měl jsem dnes takovou příhodu. Jel jsem na zubní ošetření, ano i emeritní stomatolog musí občas k zubaři, do asi 5 kilometrů vzdálené obce. Jel jsem na čas, ale na knop to nebylo. Asi v polovině cesty jsem uviděl u silnice stopaře. Poněkud sešlý padesátník, overal, reflexní vesta, u nohou velká sportovní taška, v pravé ruce desky s papíry. Rezignovaně na mne zamával a já usoudil, že ty dva kiláky, co mi zbývají, ho nevytrhnou. Pokračoval jsem v jízdě, ale když jsem ho minul, zaregistroval jsem, že jednak propadá do deprese a také jsem si všiml, že stopuje kolečkem z tachografu. Poznávacím znamením dálkových řidičů. Zašlápl jsem auto, zastavil a naložil ho. Nasedl, poděkoval a češtinou slovanských národů bývalého Sovětského Svazu mi začal popisovat svoji patálii.

Před čtyřmi dny vyrazil s kamionem z Moskvy. První den snědl zásoby a druhý den dojel na hranice Běloruska a Polska a zařadil se do několikahodinové fronty na hranici. Hladem a žízní už neviděl, tak zašel do krámu nakoupit vodu a pečivo. V hotovosti měl 30 centů a v obchodě karty nebrali. Zařadil se opět do fronty na přechodu a čekal. Pak se vydal hledat bankomat. Ten byl na polské straně hranice, tak ji pěšky přešel a chtěl vybrat hotovost. Bankomat zablikal a kartu schramstnul a nevydal. Volal do své banky a ta ho ujistila, že bankomat má poruchu a že ji má řešit na ústředí ve Varšavě, což by byla zajížďka několika set kilometrů, což si nemohl dovolit. Vrátil se do kamionu a pokračoval v čekání na odbavení. Za další den dojel bez jídla a s vodou ze záchodů na benzince do průmyslové zony u Říčan. Tam ho odmítli odbavit s odůvodněním, že chybí jakási platba, která má být uhrazena příští týden v pondělí. Nádrže v kamionu byly prázdné, musel kamion odstavit a volat dispečerovi. Ten mu poradil, že než se záležitost vyřeší, aby se dostal do 20 kilometrů vzdáleného Týnce nad Sázavou, kudy bude dnes ve dvě v noci projíždět další kamion firmy a ten ho vezme zpět do Ruska, ale na Krym. A tak dotyčný šel pěšky s taškou osobních věcí, doklady a 30 centy v hotovosti z průmyslové zony u Říčan do Týnce. Nejedl tři dny, byl před zhroucením a před sebou měl perspektivu, že pokud vše klapne, dnes v noci ho naloží v posázavském městečku kolega a odveze alespoň někam do Ruska.

Stěžoval si, ale o nic neprosil. No, dal jsem mu peníze, přiměřeně, aby vydržel pár dní k vyřízení problému a zastavil mu před nákupním střediskem. Chtěl adresu, kam by mi vrátil peníze. Nedal jsem mu ji. Bylo by to složité a třeba jednou také pomůže potřebnému a tak dluh anuluje. No, a pak jsem již pospíchal na zubní ošetření. Stihl jsem ho přesně.

Doma mi řekli, že jsem ho měl do Týnce odvézt, nebo alespoň mu dát telefonní číslo, aby se mohl v případě komplikací ozvat. Holt po bitvě je každý generál a já byl v kalupu.

Jo, řidič, ten tvrdej chleba má.

www.youtube.com/watch?v=uWw96xVH99g

Jirka B.