Retro

06.04.2017 18:29

Retro

Zajisté jste si toho také všimli.Chtějí-li obchodníci nabídnout nějaké lákadlo, vrátí na pulty potravinářské výrobky vyrobené podle norem z dob prokletého socializmu a takový výrobek označí slovem „Retro“. A najednou je tu chutná kvalita za poměrně přijatelnou cenu.

A nyní bych mohl do vzduchu hodit otázku, zda jsme klíči zvonili v protikomunistických demonstracích proto, abychom se po čtvrt století vraceli nostalgicky k tomu, co jsme tenkrát považovali ve srovnání se „svobodným západním zboží“ za šmejd?

Samozřejmě, že bych se do doby normalizace a reálného socializmu vracet nechtěl. Ale musím říci, že tenkrát jsem netrpěl hladem, či nedostatkem základních věcí. Mně prostě na té době a tom systému štvalo, že z nás bolševici dělali nesvéprávné blbce. A, bohužel,mám pocit, či spíše nabývám jistoty, že z nás současný vládnoucí establišment dělá ještě větší blbce, než ten komunistický a ještě k tomu nás cpe bezchutnými rajčaty, salámy ze soji a krvavých masokostních separátů a jogurty z mrtvé hmoty uplácané z jakési instantní směsi syrovátky, soji, emulgátorů a kolagenu z čínských vlasů, vousů a chlupů. A za to jsem při protikomunistických demonstracích chodník nešlapal a klíči nezvonil.

A nejedná se jen o potraviny. Další příklad je například nábytek. Řešíme nyní doma  problém určitého přebytku bytového mobiliáře. Máme doma skladem několik sad „retro“ nábytků. Jeden je prvorepublikový, druhý je z poválečné finské břízy a třetí z počátku šedesátých let. Vlastně je tam i nábytek z let sedmdesátých. Ta první sada je masiv, druhá kombinace masivu a laťovky, třetí laťovka a čtvrtá dřevotříska. Všechny jsou zachovalé kvalitní a pevné. A pak máme doma porevoluční nábytkové kousky, dovezené tenkrát v porevoluční euforii nadšeně v krabicích a doma dodělané. Už jsme jich pár sad vyhodili. Byli z laminovaného papundeklu, či z rozšmelcovaných tetrapackových krabic egalizovaných epoxidem do podoby umělých prkének. Šmejd, navoněná bída.

Kdysi  jsem si po svatbě vybavili domácnost sovětskou lednicí Minsk 22 a takovou tou hopsající tatramatkou s horním plněním. Tatramatka s hopsáním prala 25 let a minska chladila a mrazila ještě o pár let déle. Když odešly sešlostí věkem, kupovali jsme postupně pračky a ledničky světových značek, žádná z nich nevydržela déle, než šest let. Jedna pračka italské značky nám dokonce za čtyři roky po koupi za provozu vzplála a mokré prádlo v bubnu stačil hořící plast za provozu propálit.

Minulý týden jsem byl na výročním srazu třídy a navštívili jsme školu, kde jsme před půl stoletím absolvovali základku. Tenkrát byla škola nová, my byli druhý ročník, který ji používal. Teprve nyní jsem ocenil, jak dokonale byla postavena. Nejen technicky, ale i funkčně a esteticky. A tak vydržela i po těch 60ti letech od otevření. Skoro vše zachováno původní, tělocvična úplně stejná i s lany, žebříky, tyčemi a koši na basket, jídelna měla snad i původní rámečky na jídelníček. Bylo tam sice pár změn, ale kromě počítačových a jazykových učeben a „divadelního“ sálku se změny týkaly jen zakrytí skleněných leptů s pionýry, dělníky, rolníky a pracující inteligence sádrokartonovými záplatami a nepříliš kvalitními vitrínami. Asi byli pionýři, dělníci, rolníci a pracující inteligence příliš diverzním materiálem pro současné děti.

Prostě chci říci, že „retro“ i z období socializmu může být pozitivní. Holt mnohdy a mnohde jsme ve svatém nadšení vylili vaničku i dítětem. A je na nás, abychom hodnotili objektivně, odsuzovali to špatné a nehanili to dobré. A takovou zprávu o historii bychom měli předávat těm, co nemají vlastní zkušenost. Jinak si tu historii budou muset zopakovat. Hlavně tu špatnou.

Jirka B.