Rád bych, aby to byla jen podzimní depresivní melancholie

13.11.2022 10:49

Rád bych, aby to byla jen podzimní depresivní melancholie. Ale domnívám se, že moje současná nálada je odraz současné reality.

Nechtěl bych, aby se obsah tohoto blogového prostoru zúžil jen na vydávání pravidelných týdenních koronareportů. Zítra už to bude koronareport 143. týdne a vzhledem k situaci to asi zase nebude žádný alarm. Proto bych měl zavěsit něco mezi, abych nebyl až tak monotematický.

Což o to, témat by bylo dost. Ale právě proto si nedovedu nějak vybrat a než se rozkoukám a překonám podzimní letargii, přijde jiné téma a mně to psaní nějak uteče mezi prsty.

Mohl bych psát například o vnitropolitické a vnitroekonomické situaci, alespoň tak, jak ji vidím. Ve vnitřní politice a vnitřní ekonomice vidím děs a běs. Dle mne zcela nekompetentní vláda se rozhodla zavděčit se svým západním patronům a pod vedením „světového lídra“ Fialy je vším jiným, než někým, kdo by sloužil zájmům českého státu a jeho občanům. To se promítá do ekonomiky, kdy inflace je děsivá, stejně tak, jako propad HDP. Drahota, ztráta hodnoty peněz a ztráta perspektiv deptá nejen nejchudší vrstvy, ale i střední třídu a bere jakékoli iluze o budoucnosti.

Pamatuji za svého života dost a mohu říci, že situace je nejméně stabilní nejen za období od listopadu 1989, ale od doby, co kompetentně pamatuji, což je zhruba od 60. let minulého století. Nechci říkat, že od 50. let 20. století, kdy zde jejich začátkem probíhalo období politických procesů, ale případy pracovní perzekuce a propouštění z práce, cenzura názorů nezapadajících do jediného schváleného proudu a trestní řízení z politických důvodů se a nejen formou výhrůžek opět vracejí do našich životů. Co se bezpečnostní situace týká, osobně ji považuji za srovnatelnou s Kubánskou krizí v roce 1962, kdy se odpočítávaly minuty do zahájení světové atomové války.

A tím se dostávám k mezinárodní situaci. Za humny máme válku, která je deklarovaná jako konflikt rusko-ukrajinský, ale Ukrajina je pouze bitevním polem a dodavatelem lidského spotřebního materiálu. To co probíhá na Ukrajině, je válka mezi Ruskem a Západem. A není to válka, která by začala 24.2.2022, ale válka, která se chystala mnoho let dozadu. Průběh této války prochází mnoha peripetiemi a k dispozici je velmi málo relevantních informací, proto nebudu komentovat její průběh. Nevím, kdy skončí, ale jednou to bude. A myslím si, že pak, až třeba po mnoha letech bude lepší přístup k informacím, pak bude mnoho z těch, jejichž srdce v současnosti plane pro tuto válku, bude prožívat těžkou kocovinu a bude se za svá počínání stydět.

Pokud bych měl věštit z dýmu válečného požáru, pak na válce, ostatně tak jako vždy v dějinách, vydělá USA, i když to nebude taková hitparáda, jako výdělěk na I. a II.světové a dalších.

Rusko přežije a nakonec posílí, neboť už udělalo úkrok z vazby na Evropu k vazbě na Asii.

Asie nesmírně posílí a světová centra obchodu i politiky se přesunou do Abu Dhabi, Pekingu, Dilí, Jakarty a podobně.

Stejně tak budou nová světová centra obchodu vznikat v Jižní Americe, třeba v Brazilii.

Ukrajina bude zničená nezajímavá země z vybitým a vyemigrovaným obyvatelstvem produktivního a reprodukčního věku, která bude větší, či menší oblastí napětí a destabilizace a její perspektivy budou záležet na stavu normalizace vztahů s Ruskem.

Evropa se stane v důsledku počínání jak „světových lídrů“ tak i „lídrů evropských“ a všelijakých liberálně demokratických křečí typu ekologických, genderových, rasových a jiných -istických zkratů nevýznamným poloostrovem kdesi na západ od Ruska a přijde jak o své vedoucí politické, tak ekonomické a společenské postavení, které si po staletí držela ve světě. Degradace Evropy bude prohloubena a urychlena migračními vlnami zpočátku ekonomickými, později klimatickými. Stejně tak, jako Ukrajina, tak celá Evropa bude ve své perspektivě závislá na stavu normalizace politických, ale hlavně ekonomických vztahů s Ruskem, přes které půjdou z Evropy cesty do světových center, tentokrát ovšem bude Evropa tahat za kratší konec a bude záležet na ochotě Ruska na normalizaci vztahů a ochotě ke spolupráci.

Tak vidím budoucnost já.

Aby nebylo mýlky, výsledek tohoto věštění je záležitost dlouhodobé perspektivy, která sice začíná v současnosti, ale bude probíhat v řádu mnoha desetiletí. Mne se tato degradace mého světonázoru, který se v současnosti divoce hroutí, vzhledem k mému věku dotkne jen okrajově. Ale je mi to líto, zvláště s ohledem na perspektivy mých dětí a vnoučat, eventuelně dalších generací potomků.

Ale třeba je můj splín důsledkem podzimních mlh.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.