Půl století
Půl století
Půl století nás dělí od doby, kdy jsme opustili základní školu. A tak jsme se po půl století včera opět sešli v divadelní restauraci v parku Jezerka. Sešla se nás asi polovina z původního počtu, někteří z nedostavivších už se nemohli dostavit definitivně, někteří se nemohli dostavit zatím provizorně, protože jim hrozí, že by se nemuseli moci dostavit definitivně a někteří jsou nedohledatelní.
Musím říci, že jsem mnohé nepoznal a mnozí nepoznali mne. No, nakonec jsme si po těch letech na sebe opět zvykli a celkem slušně jsme pokecali. Bylo o čem, padesát let je dlouhá doba.
A pocity? Rozporuplné. Na jednu stranu jsem rád, že jsem znovu na chvíli potkal to stádo telátek, do kterého jsem patřil a se kterým jsem vyrůstal na jedné pastvině. Na druhé straně jsem měl dilema, zda jsem udělal dobře, když jsem svoji vzpomínku na ty mladé holky a kluky, kterou jsem si v hlavě a srdci nesl těch padesát let, přebil realitou.
Je to asi stejné dilema, jako rozhodnout se, zda se s nebožtíkem rozloučíte vzpomínkou, nebo ho chcete naposledy vidět v otevřené rakvi.
Při rozchodu a loučení jsme se ujišťovali, že se musíme určitě zase sejít, a to co nejdříve. A ve vzduchu visel zamlčený konec věty: Co nejdříve, dokud jsme.
Jirka B.
P.S. A chcete vědět, co si o mně povídaly spolužačky? Tak tady je odposlech www.youtube.com/watch?v=uQCjCGU_GZQ
A teď fakt. Dvě ze zpívajících byly v té době moje sousedky. Jedna z vedlejšího domu a druhá z vedlejší ulice.
Diskusní téma: Půl století
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.