Puč mi kepuč

19.07.2016 19:17

Puč mi kepuč

Moje tříletá vnučka se učí mluvit. Ještě si plete slova a občas se v nich zamotá. Má nárok. Jsou jí tři.

Ovšem motat se ve slovech tak, jak se v nich motali moderátoři, političtí komentátoři, analytici a politici při nočním přímém vysílání z pátku na sobotu, kdy byl monitorován pokus o armádní puč v Turecku, to byla ukázka holé  ubohosti. Ač nikdo z na obrazovce exhibujících nevěděl zbla, co se děje, velkohubě mlátili prázdnou slámu tak, aby co nejvíce pseudozasvěceně žvanili a při tom co nejméně řekli. Většina těch „povolaných“ nevěděla, odkud vítr vane a jelikož jejich živobytí záleží na udržování směru „kam vítr, tam plášť“, plácali se v tom ti ubožáci bez instrukcí, jak se k puči postavit. Nakonec všichni končili stejnou klišoidní větou, že Turecko je náš důležitý spojenec.

Puč, který sám o sobě byl prováděn poněkud podivně a fušersky, byl potlačen. Okolnosti a situace po puči navádějí k úvahám, zda nebyl puč zinscenován současným tureckým vedením k tomu, aby prezident, premiér a jejich suita a přívrženci měli "důvod" zlikvidovat opozici a upevnit si svoje postavení vůdců novodobé islámské osmanské říše. Není to vyloučeno, známe takovéto akce „pod cizí vlajkou“. Lusitania, Reichstag, Gliwice, Katyně, dopis 99 pragováků, kuwajtská z inkubátorů vyhozená nemluvňata, irácké zbraně hromadného ničení, malajsijský Boeing sestřelený nad Ukrajinou. Namátkou.

To, že Turecko nebyla žádná demokracie, ale autoritářský režim, bylo jasné slušným a inteligentním už dříve.Jen ti méně slušní to ze zištnosti tolerovali. Po převratu se chování tureckého vedení rychle mění v despocii a tyranii. Překvapivě rychlé kolektivní čistky v armádě, kdy pučisté na televizních záběrech mají přerážené nosy, monokly a utrhané uši, lynčování a řezání hlav davem, pokus o prosazení retroaktivního trestu smrti v procesech s pučisty, čistky v policii, soudnictví, školství, davová hysterie pod prezidentovými portréty, likvidace sekularizmu a cesta k islámské teokracii. To už není autoritářství, to už je despocie a tyranie.,

Jsem zvědavý, jak se Západ k současnému Turecku postaví. Autoritářský režim,, ač uplatňování „autority“ bylo daleko drsnější, než například v Rusku, byl tolerován. Vždyť byl „náš“. Proto byly jeho dosti nedemokratické a nehumánní excesy.tolerovány a Západem využívány. „Hodný“ páníček měl na řetězu vzteklého psa.

Nyní se  však vzteklý pes utrhl a začíná ňafat i na „hodného“ páníčka. Jsem zvědavý, jak se Západ, tedy USA, EU a NATO s tímto ze řetězu utrženým vzteklým psem vypořádá. Utratí ho? Nechá ho zastrašovat Evropu? Bude Západ nadále dělat, že se nic neděje a bude ho dále „drbat za ušima“?

Postoj k Turecku bude lakmusovým papírkem postoje k demokracii, k západním morálním, etickým a kulturním normám. Zvítězí distanc od rozjíždějící se turecké despocie, nebo bude Západ raději nevidět, protože, konec konců, má Turecko druhou nejsilnější armádu v NATO a to se může na špinavou práci hodit?

Rodiče mi , coby klukovi, vždy říkali, abych nekamarádil s grázly. Mně se to vyplatilo. Platí ještě v tomto světě stále varování, že „Spolu kradli, spolu je pověsili!“?

Jirka B.