Prší!
„Tvrdí muži vyrazili na Západ,
kryté vozy brázdí pustou krajinu,
nezkrocenou zemi kolonizovat,
najít nový domov pro svou rodinu.
Na cestě jsou skoro celých dvacet dní,
po vodě však památky nikde není.
Na výpravu jak by padl pekel ďas,
když tu náhle od někud se ozval hlas:
„Prší!“ Nebe jak by polil tuší.
„Prší!“. Kapky deště do celt buší.
„Prší!“. Proudy vody tečou pustinou.
Píseň žen a dětí přes pahorky letí krajinou,
koně hodí hlavou, pobíhají travou zrosenou.
„Prší!“ Mužům tíseň mizí z duší.
"Prší!" Kýženého cíle dobudou.“
Tahle písnička mi, možná ne zcela přesně,naskočila v hlavě, když se dnes ráno po několika týdnech u nás docela slibně rozpršelo. Voda bičovala žlutou savanu, co máme na většině zahrady.
Potom jsme museli odjet za nějakými záležitostmi do Náchoda a do Žacléře.
V Krkonoších okolo poledne lilo jako z konve a bylo 19 stupňů. Jaká to byla úleva!
Courali jsme se po Krkonoších a nostalgicky jako cíle vybírali místa našeho mládí. Prkenný Důl, Velkou Úpu, Malou Úpu, Pomezky, zajeli do Polska. Reminiscence na návštěvy hor, kde jsem poprvé byl v roce 1956. Poseděli jsme ve třech chatách, kam jsme jezdili, pokecali s personálem.
Teplota okolo 24 stupňů, svěží větřík, všechno kolem zelené, v přítocích Úpy i v řece samotné poměrně bystrý proud.
Vrátili jsme se domů v osm večer. 27 stupňů, sucho, jako by ráno ani nekráplo. Tráva žlutá a suchá jako troud. Takže teď sedím a :
„Žízním a v láhvi jenom doušek mám,
nevím, co zítra budu pít.
Žízeň má teď k šílenství mě dohání,
čert aby vzal tu zatracenou pláň,
jen vítr zná mé osamělé volání,
já zpívám si o stínu, kterej by byl jako dlaň.“
www.youtube.com/watch?v=XXlhbtz-O-c
Jirka B.
Diskusní téma: Prší!
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.