Proč už nejezdím do Benátek

27.07.2016 17:57

Proč už nejezdím do Benátek

Tento blog píši jako trochu reakci na článek a vzkaz na BBLN. Nebudu psát o Benátkách nad Jizerou, kde jsem byl v diskuzi pod článkem blogera Tomse „vzpomenut“ bizarní diskutérkou s nickem Zuzka, ale jako odpověď diskutérce s nickem Blanka, která u sekce článků pana Drábka zareagovala na moji vzpomínku na unikátní chvíle kdysi v italských deětěm bičovaných Benátkách.

Jezdíval jsem do Benátek často. Poprvé jsem je navštívil někdy v roce 1966.. Málokdo je nyní ochoten připustit, že se dalo za bolševika Novotného volně cestovat, pokud si člověk dokázal zajistit devizové krytí. Jezdit „ven“ nemohli jen přímí odpůrci režimu, kriminálníci a nositelé státního tajemství, což byli paradoxně většinou komunisté.

Rodiče uškudlili na cestu a vyrazili jsme Spartakem, s konzervami a stanem přes rakouskou Solnou komoru k italskému Udine a k Benátkám.. Tehdy byly Benátky sice již také turistickým hitem, ale bylo to stále ještě město svých obyvatel. Parkovali jsme s naším Spartakem u Piazzale Roma, ale bylo to tenkrát ještě škvárou vysypané velké parkoviště, nikoli mnohapatrové parkovací domy, jako později. Pamtuji se na ledovou ovocnou tříšť z gelaterie u parkoviště, sklenici Coca Coly na zahrádce kavárny na náměstí sv.Marka a na prohlídku  specificky domáckého italského města plného gondol a gondoliérů. Zážitek pro čtrnáctiletého kluka.

Podruhé jsem navštívil Benátky někdy na začátku 90.let a pak opakovaně. Návštěva Benátek byla nejdříve tradičním doplňkem našich dovolených na Istrii podle vzorce „Dneska je zataženo, jedeme do Benátek“, později byly Benátky jedním z bodů našich „inspekčních cest po předlitavské části Rakouska-Uherska.

Rok co rok se Benátky více a více komercionalizovaly a byly čím dál tím větším a nepříjemnějším cirkusem.

V posledních letech se Benátky staly útočištěm subsaharských part, které zde kšeftovaly s nejrůznějším zbožím. Nejdříve pokoutně, v posledních letech se jejich drzá suverenita stala neúnosnou. Když podobná situace nastala i ve Veroně a u Gardského jezera začal jeden takový kšeftovat na „naší pláži“ s drogami, ztratily pro mne Benátky a celá část Itálie, kterou jsme navštěvovali, jakékoli kouzlo.

Takže globalizace, komerce a migrantská arogance, a to již dlouho před loňskou migrační tsunami, jsou příčinou, proč jsem po mnoha letech cest do habsburského Předlitavska změnil cíle svých dovolených a letos, stejně, jako vloni, jedu na „inspekci“ Zalitavska. Přes Maďarsko do Rumunska. Tam ještě je a možná ještě pár let bude, doufám, svět autentičtější.

Jirka B.