Proč bloguji?

15.12.2021 12:03

Proč bloguji?

Občasně si přečtu blogy jiných blogerů. Netajím se tím a nechápu, proč oni to, že čtou mé blogy, povětšinou tají. Nedávno jsem si přečetl blog paní Zajícové na blogu idnesu, kde se sice dosti vágně, ale přesto snaží vysvětlit, proč blogeři blogují a proč bloguje ona. Odpovědí je, jak říká název blogu, že „Psát blog se vyplatí, to říkám furt“. Blog je k přečtení zde: https://zuzanazajicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=780331 .

Po přečtení blogu jsem se zamyslel, proč vlastně píšu blogy. Že by se mi to vyplatilo, to teda ne. Alespoň v tom smyslu ne, že by mi to přineslo nějaké hmotné prebendy. A jestli mi to přineslo nějaké společenské výhody, či ocenění? Myslím, že spíše také ne. Ze dvou předchozích blogových prostorů, kde jsem působil, jsem byl vyloučen. Myslím, že to nebylo proto, že by mé blogy nestály za nic jak stylisticky, či chabou logikou článků. To spíše naopak. Na obou prostorech, tedy jak na Big Blogeru Lidových novin na Blog-kavárně, kde jsem byl dokonce i jedním z otců – zakladatelů, jsem měl dosti vysokou čtenost a dokonce jsem držel rekord v počtu diskuzních příspěvků pod jedním článkem, kde počet diskuzních příspěvků přesáhl tisícovku. Ale holt mé blogy byly kontroverzní, nesouzněly s názory těch, kteří měli od blogových prostor „klíče“ a většina mých konformních oponentů nestačila argumentačně, takže vrchnost přistoupila k mému cenzurování a následně k vyloučení. Tenkrát jsem měl na blogu i pár přátel, ale to bylo v době, kdy blogeři byli názorově rozděleni na skupinu názoru A a skupinu názoru B. Ale jakmile jsem neprojevoval dostatečně jednoznačně příslušnost k názoru B a dovolil jsem si vlastní názor C, zjistil jsem, že totalitní myšlení skupiny B se neliší příliš od totalitního myšlení skupiny A. Dovolil jsem si vlastní názor, což nevyvolalo diskuzi, v což jsem doufal, ale zatracení a vyvrhnutí. Takže už mezi blogery žádné přátele nemám a pokud ano, bojí se to projevit.

A tak se stalo, že nyní píšu zde na tomto blogu, který vytvořil a přenechal mi tak nějak k používání snad jediný svobodomyslný a tolerantní bloger pan Karel Drábek, kterému tím děkuji.

Jsem docela pyšný na to, že návštěvnost a čtenost tohoto blogu, který prakticky obsahově táhnu sám celých šest let existence, rok od roku stoupá a zatím, co v prvém roce existence 2016 byl počet unikátních návštěv blogu 15 027 a počet přečtených článků celkem 47 014, v roce 2021, který ještě neskončil, je počet unikátních návštěv ke dnešku 129 014 a počet přečtených článků 426 876.

Takže to, že jsem dokázal udržet blog šest let a rozvinout jeho návštěvnost a čtenost za těch šest let takřka desetinásobně, ačkoli rozhodně nepůsobí na dobré adrese na hlavní třídě, ale spíše na blogovém zadním dvorku, je jedním z důvodů, proč bloguji. Je to závazek vůči panu Drábkovi, který mi dal příležitost i vůči čtenářům, kteří tento blog navštěvují a čtou.

Dále je důvodem mé ego, kde soutěžím sám se sebou, zda dokážu udržet tento blog v průběhu času při životě a  dělat ho zajímavý a přítažlivý pro čtenáře. A to, že výsledky jsou takové, jaké jsou, mne přesvědčuje, že to dokážu. A to příjemně průběžně lechtá moje ego tím, že je to důkaz, že tento blog není nějaký zbytečný plácot jako některé blogy někde na komerčně využívaném blogu na vynikající adrese, kde je každý pisálek vítán.

Další důvod, proč bloguji, je naplnění mé mladické představy profesní náplně života, kdy jsem chtěl vystudovat práva a pak jít dělat žurnalistiku coby povolání. Bohužel, tato představa, zrozená ve „zlatých šedesátých“ a ukončena s porážkou „Pražského jara 1968“ a s následnou normalizací, byla tedy mnou nuceně zamítnuta, neboť mi bylo jasné, že jako novinář bych musel být poplatný normalizačnímu režimu a já nechtěl být poslušným slouhou komunistických politických orgánů a linie. Zvolil jsem tedy směr nejméně závislý na ideologickém poklonkování a šel jsem studovat medicínu. Takže blogováním si naplňuji svůj mladický sen svobodné žurnalistiky.

A bloguji také proto, že chci svými znalostmi, zkušenostmi, dovednostmi, tedy v syntéze svými názory a postoji ovlivňovat společnost. Informovat a přijímat informace, diskutovat, neboť konfrontace v diskuzi je ten nejlepší tavicí kotlík názorů a v diskuze může vznikat ta jejicj  nejlepší slitina. Bohužel, vadou tohoto blogu je nedostatek diskuze, lépe nedostatek diskutérů. Nechápu důvody, proč například na mnohých renomovaných blogových prostorách jsou pod daleko plytčími články s nižší čteností poměrně bohaté diskuze, byť třeba o ničem. Asi barter, dnes pochválím já tebe, zítra ty mne. A zde je diskuze více méně žádná. Důvody vidím ve strachu se prezentovat. Nevím proč. Svět okolo nás je plný rozporů, otázek a chybějících odpovědí, což vše může mít fatální následky a není čas pasivně být posunován proudem tak, jako klacík medvídka Pů. To "pasivní posouvání" ovšem zavání kolaborací se zlem. Ale to jsem na tomto blogu psal už mnohokrát, leč marně.

Takže proč bloguji, na to jsem odpověděl výše. Na otázku, proč vy tento blog čtete a proč nediskutujete, už odpověď v diskuzi ani nečekám.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.