Prdí paní Čaputová ?
Prdí paní Čaputová ?
Dnešní „Pelé mele“ bude veskrze domácí záležitostí. I když vlastně ne tak docela.
Když jsem byl před pár desetiletími hormonální bouří zmítaný jinoch a nekriticky jsem obdivoval nějakou dívku, vidíte, jak je to dávno, tedy v dobách, kdy bylo běžné, že chlapci obdivovali dosti jednoznačně dívky, můj táta mi srovnával mou nekritičnost historkou z jeho mládí. Někdy ve třicátých letech minulého století se můj otec, tehdy jinoch, také tak nějak nekriticky zakoukal do jisté dívčiny, idealizoval si jí a glorifikoval, jako svatý obrázek. Jednou se pro ni stavil doma v pavlačovém domě na Žižkově, aby jí vyzvedl a vyvedl „do Edenu“. Zazvonil na dveře bytu a otevřela mu její matka. Můj budoucí táta pěkně pozdravil a pozeptal se po svém idolu. „Sere!“ odpověděla potencionální švígrmutr.a ze společného záchodu na patře pavlačáku se vyhrnula ona dívka zahalená do odéru právě vykonané potřeby. No a bylo po nekritickém obdivu, glorifikaci a idealizaci. Rozešli se a za pár let poznal moji matku.
Vzpomněl jsem si na tuto historku v souvislosti s podobným obdivem, který dobroseři věnují do nedávna zcela neznámé, uměle vytvořené a dobrosery nekriticky obdivované, idealizované a glorifikované nově zvolené prezidentce Slovenska Zuzaně Čaputové. Dnes například neúspěšný prezidentský kandidát MUDr. Marek Hilšer, který se do politické scény prosadil svými exhibicionistickými striptýzy na veřejnosti, projevil obavy, že až sem paní Čaputová „přičaputá“, což je infantilní termín dalšího zarytého sluníčkáíře blgera z i dnesu M. Trizuljaka, aby do Lán
„přivezla nové středoevropské jaro“, bude prezident Zeman kouřit a mluvit sprostě, což prý bude mezinárodní ostuda.
Nemyslím si, že by prezident Zeman byl vulgární nad únosnou míru. Nejde ani tak o to, jak se co říká, ale co se říká. A to má u Zemana vždy jakousi hlavu a patu. Jestli bude mít hlavu a patu politika paní Čaputové, to se teprvr uvidí. Zatím je to jen „luxury“ prázdný obal. Zatím se dá předpokládat, že paní Čaputová prdí, jako každý jiný a jaká bude její práce, to se teprve uvidí.
Takže vidíte, dnešní „Pelé mele“ je nejen z domácích luhů a hájů, ale i mezinárodní.
I druhé téma dnešního „Pelé mele“ je kradení mozků. Snem našich lékařů je odejít makat na bohatý Západ. Nemyslím si, že vystudovat bez platby školného z valné části z celospolečenských prostředků a takto nabyté vzdělání využít pro vlastní ekonomické zabezpečení, by bylo správné. Myslím, že platit školné za vysokoškolské studium by bylo spravedlivé. Jednak by ubylo zbytečných vysokoškoláků, jednak by nevznikal morální dluh zaběhlých absolventů vůči společnosti.
Myslím si, že tento exodus za lepším je vykrádáním mozků, kterého se dopouštějí bohatší státy na těch chudších. Je to jeden ze zastíraných projevů kolonizace v rámci EU i Evropy a světa vůbec. Naši lékaři půjdou do Německa, slovenští k nám, na Slovensko přijdou lékaři ukrajinští a na Ukrajinu třeba Moldavci. A kdo bude ošetřovat Moldavany v jejich vlasti, když už není nikdo v Evropě chudší?
Není to o demokracii a volném pohybu osob. Nejsou nastavena stejná a rovná pravidla. Je to drancování těch chudších těmi bohatými. Takže i druhé téma bylo internacionální.
Třetí téma se zabývá „vůní asfaltu“. Teď se na pár dní ochladilo a včera u nás i sprchlo, ale dnes opět slunce rozpálilo asfalt a jeho vůně ve mne vyvolala puzení vyrazit na cesty.
Mám takový plán na letošní dovolenkovou cestu. I letos to bude na jihovýchod po Zalitavsku, ale zabrousím i do Rakousko-Uherskem anektované Bosny a Hercegoviny a navštívím i Srbsko a Černou Horu a předlitavské Chorvatsko.
Bude to jednak taková reminiscence cest, které jsme vykonali v mladším věku, dále budou cílem krajanské vesnice v Srbsku a Rumunsku a dále to bude taková cesta omluvy za „humanitární bombardování“ Srbska, od kterého v tuto dobu probíhá zhruba devadesátidenní dvacetileté výročí.
Takže v Srbsku chci navštívit vesnici Rumy, kde Srbové sestřelili Američanům neviditelný bombardér F-117 Nighthawk vracející se z náletu na Bělehrad 27.3.1999, vesnici Česko Selo, kde jsou jen tři ulice, Masarykova, Benešova a Havlova, dále opět v rumunském Banátu Eibentál, neboli Tisové Údolí, přejet přes přehradní hráz Železná vrata do Srbsaka a pokračovat do horského střediska Kopaonik, kde před 20 lety NATO bombardovalo srbský radar řídící letový provoz a kde se také učil hrát tenis jako kluk Novak Djokovič.
Proč beru cestu po Srbsku jako jakousi omluvu Srbsku za ono bombardování, které Havel zařadil do kategorie „humanitární“. V jugoslávské občanské válce jsem byl tenkrát na straně protisrbů. Časem jsem pochopil, že nic není černobílé a že to bombardování Srbska bylo svými rozměry, cíly a počtem obětí a škod zcela nehumanitární.
Ze Srbska zamíříme do Černé Hory, specielně na nudistickou pláž Ada Bojana. Bude to vzpomínka na 33 let starou cestu tamtéž. Já vím, že dvakrát nevstoupím do stejného moře, ale co kdyby?!
V sousedním městě Ulcinj zkontroluji, zda tam jsou ještě jediní originální původní etničtí černoši v Evropě. Naposled jsem tam byl asi před asi 15 lety a to tam ještě žili.
Z jižního pobřeží Černé Hory plánuji pokračovat na řeku Taru, kde bych si chtěl na hranicích Černé Hory a Bosny a Hercegoviny zopakovat rafting v jednom z nejhlubším kaňonu Evropy.
A dál do Sarajeva s jeho starou, mladší a nedávnou historií. Nocleh plánuji, tak, jako obvykle při návštěvách Sarajeva v lázních Ilidža. Ferdinand d Este a jeho žena Žofinka Chotková tam při návštěvě Sarajeva nocovali také. A pak přes Bosnu okolo Maglaje a přes Bosanski a Slavonski Brod a Osjek v Chorvatsku do Maďarska do kempu RomaiFürdo v Budapešti a pak domů. Nebo přes Slovinsko a Vídeň.
Je to krásný plán, který jede po stopách starých výletů a zážitků. Byl bych rád, kdyby se mi podařil naplnit. Takže doufejme.
A na závěr dnešního „Pelé mele“ jen konstatování, že jak návštěvnost, tak čtenost stále stoupá. Ještě, kdyby se tak rozjela diskuze.
A to je dnešní „Pelé mele“ celé.
Jirka B.
P.S. Ta plánovaná cesta bude štreka. Takže jako doprovod Řidičská
www.youtube.com/watch?v=_K5uTkJtEd0
Diskusní téma: Prdí paní Čaputová ?
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.