„Poslední zvonění“, aneb příspěvek k zachování historického faktu pro budoucnosti

19.11.2018 19:00

„Poslední zvonění“, aneb příspěvek k zachování historického faktu pro budoucnosti

Pamětníci odcházejí, popisu historie se chápou motivovaní vykladači, kteří ji nezažili a já občas nestačím koukat, jak jsem například trpěl a třásl se strachy každého nového rána v době normalizace.

Abych budoucím generacím zachoval některé historické fakty, napíši zde své svědectví o věcech, které jsem zažil.

Symbolem 17. listopadu 1989 a následné „sametové revoluce“ je například ono pověstné zvonění klíči. Málokdo ale ví, co to doopravdy znamená.

Zvonění klíči jsem poprvé zažil již 28.10.1989 v 16 hodin na Staroměstském náměstí. Ten den probíhala demonstrace ke dni výročí vyhlášení Československa a samozřejmě byla jak demonstranty, tak komunistickým režimem prezentována, jako protirežimní.

Odpoledne jsem přijeli demonstrovat do Prahy a nechali jsme naše děti u rodičů na Lhotce. Když jsme vyjížděli autobusem do centra, míjely nás konvoje policejních autobusů s příslušníky Pohotovostního pluku VB, kteří se přesunovali tamtéž ze své základny v areálu VŠ SNB v modřanském Údolí dutých hlav.

Když jsme se Vodičkovou ulicí blížili k Václavskému náměstí, byly již autobusy zaparkovány od Karlova náměstí až k Václaváku. Uvnitř sedící příslušníci v bílých helmách drželi v rukách plastové štíty a bílé dlouhé obušky. Cesta kolem nich byla válka nervů. Zvláště pro manželku, ve které to vyvolalo asociaci na její zatčení a zbití před pár lety.

Došli jsme na Václavák, kde jsme chvilku demonstrovali a pak průchody a pasážemi prchali před policejním kordonem. Doběhli jsme postupně až na Staroměstské náměstí, kde se demonstrace opět zformovala a pokračovala. Krátce před čtvrtou odpolední na Staromák dorazily policejní autobusy, příslušníci PP VB* vyskákali a začali rozhánět dav. Prázdné autobusy začaly kroužit po náměstí a svojí jízdou vytlačovaly demonstrující. V tu chvíli začal orloj odbíjet šestnáct hodin a lidé začali skandovat na policajty „Poslední zvonění, poslední zvonění!“. Naznačovali tím, že tohle zvonění je poslední zvonění režimu. Když přestalo vyzvánění zvonů orloje, vytáhli lidé svazky klíčů a pokračovali ve zvonění klíči. Takže ono zvonění klíči patrně vzniklo právě v těch 16 hodin 28.10.1989 na Staroměstském náměstí.

Demonstrace pokračovala dál a přesunula se na most k Rudolfinu s tím, že půjdeme na Hrad. Myslím, že akce 17.11. měla proběhnout už 28.10., neboť policejní kordon zastavil průvod demonstrantů už na mostě a po nábřeží od Národního divadla se začala přibližovat kolona policejních antonů a obrněných transportérů, patrně také z Modřan, nebo ze Zbraslavi, kde byla kasárna vojsk MV. Protože ale byla neděle odpoledne, vraceli se chataři, nábřeží bylo ucpané a policejní vozidla uvízla v zácpě, takže nestihla odříznout průvod od ústupových tras a naházet ho do Vltavy. Dav se otočil a začal prchat Kaprovou ulicí zpět k Pařížské.

A nyní nastala má „hvězdná chvíle“ vůdce demonsrace. Jelikož jsem stál v poslední řadě průvodu, při obratu jsem se dostal do čela a vedl prchající dav proti kordonu lidových milicionářů, kteří uzavírali Pařížskou. Kdyby ti ozbrojení dědkové z Kladna propadli panice a začali střílet, nesla by dnes možná Kaprova ulice z piety moje jméno. No, střílet nezačali, dokonce nám umožnili se nějak prolnout a ke konfliktu nedošlo.

Tolik historický vzkaz budoucnosti, až se bude řešit ta symbolika zvonících klíčů.

*PP VB -Pohotovostní pluk Veřejné Bezpečnosti byla policejní jednotka určená k silovým zásahům při mimořádných situacích, mezi které patřily i protirežimní demonstrace. Měla 400 stálých příslušníků, asi 200 civilních zaměstnanců a průběžně k dispozici 1200 frekventantů střední policejní školy a byla vybavena specielní výstrojí, výzbrojí a technikou, včetně přepravních prostředků a obrněných transportérů. Trvale byla umístěna v Hrdlořezích a do akcí nastupovala z areálů z Hrdlořez, Modřan a Zbraslavi.

Jirka B