Po noci přišlo ráno
Po noci přišlo ráno
Po noci přišlo ráno a jedeme dál močálem černým kolem bílých skal. „Naši“ Ukrajinci mají za sebou první noc pod naší střechou. Prý se vyspali super. Ještě včera se nám podařilo sehnat dvě zánovní lůžka, takové festovnější pro holčičku a rozkládací dvoulůžko pro rodiče. Kupodivu jsme schrastili i náklaďák na transport a další ruce na stěhování. Šofér i auto bylo ukrajinského původu.
Problém byl jen s teplou vodou, protože jsme nějak zapomněli, že jsme stáhli příslušný bojler na minimum a zapoměli ho dát na nahřívání, takže večer běžel jen dvě hodiny, což nestačilo, takže teplá voda začala v dostatečném množství téct až ráno ve čtyři, kdy otec rodiny vstával do práce. Jediná stížnost byla na to, že v noci bylo „žárko“, protože běžělo topení na plno a oni neuměli zregulovat termostatické ventily. Proto ráno instruktáž, stejně, jako instruktáž, jak zvládnout přesofistikované přepínání vodovodní baterie na kohoutek, ruční sprchu a sprchu horní. Myslím, že některé věci by neměly být zbytečně „inteligentnější“, než jejich uživatel. Opravdu jsem měl s pochopením nastavení a regulace problém. A to za průběžného překonávání jazykové bariery.
Ráno jsme se snažili k vyřízení formalit dotelefonovat na cizineckou policii, leč opakovaně marně. Ale když se ruka k ruce vine, tak se, jak se zpívalo v rakouské hymně v době, kdy jsme byli se Zakarpatskou Ukrajinou jeden státní útvar, dílo podaří. Nakonec jsme se spojili s paní, která zde ve vesnici dobrovolně organizuje ten záchyt a organizaci péče o běžence a ta nám řekla, že už vyplňuje pro „naší“ rodinu papíry potřebné pro zvláštní běženecké vízum. Zajišťuje pro běžence administrativu a registraci času na cizinecké policii v Praze, kam oganizuje i hromadnou dopravu specielním autobusem. Naši hosté už nestihli místo v zítřejším busu, ale v tom dalším už mají zabukované místo.
Vůbec je obdivuhodné, jak zde funguje dobrovolnická pomoc. Protože je zde normálně ubytováno mnoho ukrajinských mužů, kteří pracují v českých firmách, sjelo se do naší obce hodně ukrajinských žen a dětí, aby byly rodiny pohromadě. Jsou nejprve koncentrováni na ubytovně a postupně posíláni tam, kde dostanou rodinné ubytování. Zároveň funguje i sbírka potřebných věcí, takže „naši“ Ukrajinci již mají nejen postele, ale i svojí pračku z této sbírky. Vypadá docela dobře, doufám, že bude funkční.
Já jsem během dne kompletoval stůl a židle pro děti, aby měly kde sedět a třeba se učit, číst si, nebo hrát, když nejsou u jídelního stolu. Bylo to docela fyzicky náročné, neboť jsem musel nábytek dolovat z nejrůznějších skrýší, kde byly u nás doma uloženy, čistit je, upravovat a podobně. Žena oželela jeden laptop, takže už mohou naši hosté sledovat nejrůznější programy na síti a být ve spojení se světem informací, či s příbuznými. A taky nějaké talíře a nože a sušák na prádlo, kýbl a hadr na podlahu, ze kterých měla paní velikou radost.
Moje žena domluvila, že zítra se jde holčička s maminkou a doprovodem někoho z nás podívat do školy, možná, že už od pondělka bude v provizorním režimu chodit do školy pravidelně. Ochota a vstřícnost paní ředitelky i její organizační schopnosti, kdy připravuje podmínky pro zařazení ukrajinských dětí do učebního procesu, včetně zajištění asistentek, které jsou schopné s dětmi komunikovat v ukrajinštině, je obdivuhodná.
Velmi mne pozitivně překvapila akceschopnost a fungování procesu pomoci na bázi občanské dobrovolnické kooperace. Prostě se toho lidé chopili, smysluplně pomáhají a ono to, kupodivu, funguje. Bez keců a politicko-propagačních klišé. Doufám, že to vydrží, myslím, že zatím je to jen začátek migrační tsunami.
Takže jdeme vstříc dnům příštím. S pocitem, že práce je smysluplná a že se zatím daří.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.
Diskusní téma: Po noci přišlo ráno
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.