Písničky z dob, kdy jsem toho měl více před sebou, než za sebou (10. pokračování)
Písničky z dob, kdy jsem toho měl více před sebou, než za sebou (10. pokračování)
Situace nazrává k tomu, abych vzpomenul starého latinského přísloví, že „ve válce (zatím studené – pozn. autora) mlčí můzy“ a Karel Kryl k tomu dodal, že „muži by však mlčet neměli“. Proto jsem se pár posledních blogů věnoval tématům zhoršujícího se mezinárodního politického klima. Bohu žel, bez odezvy v diskuzi. Asi zde na blogu z těch zhruba v průměru čtyřista padesáti unikátních čtenářů denně nejsou žádní muži, kteří by mlčet neměli.
Proto se dnešní téma písniček z dob, kdy jsem toho měl více před sebou, než za sebou, bude věnovat tématu spíše ženskému, i když muži, pokud mezi čtenáři také nějací jsou, ze strachu veřejně se vyjádřit ke kontroverzním problémům mlčí, což trochu u mne zpochybňuje jejich mužnost, také nepřijdou zkrátka.
Za inspiraci k dnešnímu tématu děkuji své ženě, která mne přivedla k tématu „birkinky“. Ale než si tuto problematiku probereme, chce to trochu delší úvod.
Většina písniček, o nichž je tento seriál článků, pochází ze „zlatých šedesátých“. Tedy pochází z let o nichž se zpívá v písničce pro nostalgické exfanoušky fenomenu „šedesátek“ s názvem „Ex-fan des sixties“
Zkoušet čtenáře, kdo písničku zpívá, by bylo nemístné. Je to britsko-francouzská zpěvačka, skladatelka, herečka Jane Birkin.
Teď poznámka pod čarou: Je to hrozně těžké, držet se tématu, když každá ukázka evokuje vzpomínky. Tahle mi připomenula herce Davida Hemmingse a nejen „Zvětšeninu“, ale i film „Barbarela“, „Útok lehké kavalerie“, či „Umírání za dlouhého dne“.
Neodbytně se mi vtírá dojem, že tuto písničku kdosi zpíval i s českým textem, ale nemohu si vzpomenout, kdo. Pokud někdo víte, pomozte mi.
Pokud by někoho zajímaly i další informace o Jane Birkin, lze je vygůglovat. Asi nejzajímavější etapa jejího života je dvanáct let soužití s Serge Gainsbourgem. Ten by stál také za samostatný článek. Doporučuji film „Serge Gainsbourg : heroický život“ , tam to všechno je.
A tady je další ukázka ze spolupráce těchto dvou: „ Di, doo, dah“
A teď snad k té „birkince“. Birkinka letos slaví 30. výročí vzniku. Pánům sděluji, že „birkinka“ je slavný model kabelky od firmy Hermes, který byl vyroben a dále replikován v nejrůznějších provedeních a cenách firmou Hermes. Snad nejslavnější model kabelky vůbec.
U jeho zrodu stála Jane Birkin, ředitel firmy Hermes Jean-Luis Dumas a náhoda. Náhodou se J.B. a JL.D. sešli na sousedních sedadlech letadla z Paříže do Londýna a při ukládání Janina košíčku do prostoru na zavazadla vysypala Jane panu řediteli obsah na hlavu. A to otevřelo debatu o hezkých, praktických a kvalitních dámských kabelkách, čehož výsledkem byla kabelka Birkin bag. Je hezká, praktická, kvalitní, žádaná a její cena se pohybuje v rozmezí mezi 200 000 Kč až několika miliony. Lichoběžníková kabelka s oušky, vyrobeno převážně z kůže, ozdobeno kováním ze zlata a titanu a drahými kameny, kabelka s mnoha praktickými fochy a na zavírání na zámeček s kodem a maličkým klíčkem v přívěsku. No, nekup to! Takže tolik „birkinka“. Mimochodem, Jane Birkin nosila převážně proutěný košík, pak tedy „birkinku“, ale nyní prý už nosí propriety převážně jen po kapsách.
A tak, jako se tahají z hloubi kabelky v ní dávno zapomenuté cetky, tak já z hlouby paměti vydoloval svojí osobní vzpomínku na nejslavnější píseň Jane Birkinové a Serge Gainsbourga.
V době okolo věku dvaceti let jsme občas zašli do vinárny Akropole na Pankráci. Hrálo se tam a tančilo. Scházela se tam pestrá společnost, kromě našinců i italští stavbaři ze stavby buď Motokovu, nebo
hotelu Panorama, to už nevím a za nimi se stahovali i místní „sprostotutky“. Mezi nimi i několi mých plus mínus spolužaček ze základky. Některé se do Itálie i vdaly. Zajímavé bylo, že v Akropoli normálně sedávala genderově smíšená a vyvážená společnost, ovšem když se objevila hlídka VB,, rázem vinárna vypadala jako gay klub. Dámy bez razítek o zaměstnání zmizely na záchodech a u stolků se nenuceně vybavovaly takřka jen pánské páry.
Když se tančilo, byl parket osvětlen takovým tím luminiscenčním ultrafialovým světlem, co svítilo, jen když se odráželo od správného materiálu. A tak se mi jednou stalo, že při ploužáku mi zářily manžety a límeček od dederonky, tkaničky u bot a šlic z prosvítajících spodků na zadku, neboť při předcházejícím kankánu mi ruply kalhoty ve švu. No a hudba zrovna hrála nejznámější skladbu složenou a interpretovanou dvojicí Jane Birkinová a Serge Gainsbourg, tedy skandální „Je T´aime, Moi Non Plus“.
A to je dnes vše.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.
Diskusní téma: Písničky z dob, kdy jsem toho měl více před sebou, než za sebou (10. pokračování)
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.