Pionýři, pionýři, aneb kterak se písně zmocnila ženie

09.12.2019 18:37

Pionýři, pionýři, aneb kterak se písně zmocnila ženie 

V minulém psaní o písni „Pionýři, pionýři malované děti“ jsme si popsali původ písně „Pod Dunajem, nad Dunajem“, alias „Tři Panenky“, vulgo „Rakušanka a Moravanka“, jak se ve svých mnoha verzích tato píseň jmenovala. Dokonce se v těch verzích i mírně lišila v melodii a rytmus některých verzí byl dokonce tříčtvrteční. Také jsme si popsali, jak se v závislosti na politickém režimu měnily osoby a obsazení a morální hodnocení jednotlivých aktérek této poněkud v základu erotické písně se sexuálním podtextem. Nejdříve byla povolná Rakušanka Kateřina a cudná se jevila „Moravka“ Madlenka. Po vyhlášení samostatnosti Československa mizí Rakušanka, povolná je Moravanka a cudné je české děvče. Co mne těší, je, že ve větší oblibě u pléna je, bez ohledu na národnost, verzi, či politickou situaci, vždy ta povolnější. Tehdy byli lidé ještě normální, měli dvě pohlaví a užívali si je. Tolik rekapitulace.

Nyní je čas na ozřejmění militarizace písně. V jistém období, podle mne někdy okolo roku 1893, byla slova „Nad Dunajem, pod Dunajem, na zelenej louce hrály jsou tam tři panenky, hrály tam o věnce.“nahrazena slovy „Pionýři, pionýři malované děti nasedají do lodiček, jako šipka letí“.

Co z toho lze usoudit? Malované děti je dobové synonymum pro vojáky obecně. Proč jsou vojáci nazýváni malovanými dětmi, to se mi nepodařilo zjistit. Původně jsem se domníval, že „malované děti“ jsou pouze oni pionýři pro své barevné řemení. Ale to je omyl.

Takže kdo jsou vlastně ti pionýři? Všichni víme, že armáda potřebuje různé druhy vojska. Jedním z nich je vojsko ženijní. Vojsko ženijní má za úkol připravovat podmínky pro bojovou činnost bojových jednotek v oblasti technicky stavební. Staví cesty a umožňuje tak přesuny na souši, staví mosty a umožńuje tak překonávání vodních překážek, odminovává a zaminovává území, podkopává nepřátelská opevnění a vyhazuje je trhavinami,  staví opevnění a drobné stavby, včetně polních oltářů a kope hromadné hroby .

V Rakousko-Uherské armádě se ženie v roce 1893 rozdělila na ženii pozemní, tedy sapéry a ženii vodní, tedy pionýry. Ony ty názvy nejsou až tak přesné, používaly se názvy různé, sapéři, minéři, zákopníci, průkopníci, pionýři, pontonéři atd., ale pro vodní ženisty se vžil název pionýr (průkopník), ač výstižnější by byl název pontonér, podle pontonu, tedy lodice, sloužící ke stavbě mostů.

Pionýři měli uniformy barvy štičí šedi se zelenými výložkami a lampasy (důstojníci), či paspulkami (mužstvo). Původně měli řemení červené, ale od roku 1893 černé. Vyzbrojeni byly krátkými ručnicemi a tesákem na jedné straně s pilovitým výbrusem. Po výcviku u pionýrských pluků byli pionýři přidělováni k jednotlivým útvarům. Jejich ochranu a obranu při práci zajišťovali oddíly myslivců. Odznakem  pionýrů byl krumpáč překřížený dvěma lopatami.

V Rakousko-Uherské armádě bylo původně 15 pluků pionýrů, které byly později zredukovány na 9.

V souvislosti s naší písničkou se pokusím vypátrat, o pionýrech kterého pluku se v pochodu zpívá.

Tak tedy hlavní indicií je Dunaj. Mimochodem, je velmi zajímavé, v kolika českých a moravských písních se vyskytuje motiv Dunaje, ačkoli se Dunaj na území Čech, ani Moravy nenachází. Z toho vyplývá a dá se odvodit úzký kontakt Čech a Moravy s Horním a Dolním Rakouskem a s Vídní, což už si my, kteří jsme se nenarodili v dobách Rakouska-Uherska, kdy jsme byli součástí říše, která se rozkládala od rakouského Feldkirchu na západě k rumunské Sibini na východě a od českého Šluknova na severu k černohorskému Kotoru na jihu, vůbec neuvědomujeme.

Na Dunaji leží 5 měst, kde byly dislokovány pionýrské pluky. Linz (II. pionýrský pluk), Melk (IX. pionýrský pluk), Klosterneuburg (VIII. pionýrský pluk), Pozsony (V. pionýrský pluk) a Budapest ( IV. pionýrský pluk).

Ve svém původním článku jsem se domníval, že píseň „Pionýři, pionýři“ pochází z bratislavské posádky. To je ovšem zásadní omyl. V Bratislavě žádná rakousko-uherská posádka nebyla, protože nebyla Bratislava. Město se jmenovalo Pozson a leželo na území Horních Uher. Česky to byl Prešpurk. Bratislava se to město uměle jmenuje, což bylo pro mne překvapením, letos 100 let. Také národnostní složení 5. Pionierbatalionu Pozson neodpovídalo českému elementu (55% Maďaři, 27% Němci, 18% ostatní), což je dáno příslušností k zalitavské části RU.

Nejpravděpodobněji vycházely pluky v Linci, Melku a v Klosterneuburgu.

II. Pionierbatalion v Linci však byl národnostně takřka výhradně něměcký (98% Němci, 2% ostatní).

Takže pravděpodobnější se jeví IX. Pionierbatalion v Melku, kde bylo 54% Čechů, 43% Němců a 12 % ostaních. Češi byli do batalionu doplňováni z Litoměřicka.

A jako nejpravděpodobnější se mi jeví VIII. Pionierbatalion Klosterneuburg, kde sloužilo 56% Čechů, doplňovaných z Prahy, 41% Němců a 3% ostatních. Tady bych si dovolil osobní vzpomínku. V Klosterneuburgu, což je takřka předměstí Vídně, jsem byl někdy v druhé polovině 60. let minulého století a poměrně snadno se tam ještě dalo narazit na česky mluvící Rakušany, což mi, tehdy patnáctiletému klukovi ovládajícímu pouze základy němčiny, velmi pomáhalo.

Takže já osobně akceptuji představu, že když pionýři pluli po Dunaji k zelenému háji, pluli v okolí Klosterneuburgu.

A to je asi vše, co jsem o písni „Pionýři, pionýři malované děti“ chtěl napsat. Záměrem bylo popsat její historii, její přemety v průběhu dějin, na příkladu té písně ukázat na historické piruety celé naší společnosti, na všelijaké iterpretace a desinterpretace faktů, na budování a bourání pomníků, na neznalosti, které vedou k omylům a toto také trochu zevšeobecnit, což je, zvláště v současnosti dobré si uvědomit.

A samozřejmě rehabilitovat tu píseň.

Bohužel se mi nepodařilo najít původní text s Rakušankou, tak alespoň nahrávku, kde tu píseň nekurví blbečci poskakující s rudým šátkem na krku, hrdinové, kteří byli za minulého režimu okresními tajemníky SSM a nyní dělají hrdiny, když už se to může.

www.youtube.com/watch?v=-SwOjvUUr-Y

Jirka B.