Pět hlavních nepřátel Evropské Unie

02.02.2017 18:59

Pět hlavních nepřátel Evropské Unie

Pár dní jsem liknal a nenapsal jsem zde nic. Projevilo se to na čtenosti i návštěvnosti. Zatím, co po posledním článku, kde se to již v nadpisu, ale i obsahu hemžilo sexismy, návštěvnost i čtenost prudce stoupla, čtenost stránek dokonce tak, že je musely otvírat zřejmě jak celé rodiny, tak celé pracovní kolektivy, bylo jich skoro 900, pak návštěvnost i čtenost strmě klesla na obvyklý standard okolo 85 individuálních přístupů a 250 stránek, aby opět počty začaly stoupat. Holt mnozí ze čtenářů jsou na četbě mých stránek závislí, jako hřebec na obroku. Tak jim musím vyhovět.

Nepsal jsem z obvyklých i dokonce neobvyklých důvodů. Lenost, jiná práce,  ale i uvízlost ve sněhové kalamitě. Takže se pustím do psaní.

Dnešní „Pelé mele“ bude z domova i ze světa.

Z domova mne zaujala např. ptačí chřipka. Možná jsem také nějaký fógl, pokašlávám. Doufám, že nikoho nenapadne mne utratit a zlikvidovat, jako ty ubohé ptáky. Co mi vrtá hlavou , je, že za dob mého mládí nic takového nebylo. Prostě občas kachny dostaly nějakou chcípavku, takže jsme měli ve školní jídelně za týden třikrát kachní menu a nic. Teď vyvraždí tisíce a tisíce kačen, aby nás následně zachránily drahé dodávky z Německa, či Francie. Nechci být paranoidní, ale po zkušenostech s kšefty a humbukem, které se vždy periodicky rozpoutávají, jsem docela jistý, že je to uměle vyvolaný „problém“, kde jde o peníze za léčiva a náhradní dodávky masa ze starých států EU. Vzpomeňte na prasečí chřipku a nemoc šílených krav i na ptačí chřipku v minulosti. Zbytečné mordování, zbytečný nákup nepoužitelných vakcín. A při tom šílené krávy a volové, tlustí vepři a macaté svině, pipiny a dmoucí se papouchové ve starých zemích EU vesele přežívají.

Druhá věc, která mne zaujala, jsou hackerské útoky na emaily Zamini. Konečně jsme světoví. Ono jde možná, tak, jako v USA okolo voleb, o únik dat zevnitř, ale kdo by se přiznal k vnitřním bojům a kolegiální neloajalitě, když hackerský útok a k tomu ještě určitě z Ruska, je tak sexy.

Další věc, o kterou se chci podělit, je sněhová kalamita. Žena s dcerou měly předevčírem nějakou práci v Beskydech, a tak jsem se nabídl dělat jim řidiče. Tam 400 km, zpět stejně, 800 km dohromady. Vyjeli jsme a věděli jsme, že sněží. Po dálnici jsme jeli již od nás za pluhy, a to až přes Vysočinu k Brnu. 30,40,50 km/hod. Pak se to trochu rozjelo a v podhůří Beskyd zuřilo jaro. Jen zbytky sněhu v brázdách  polí kolem silnice. Místo třech a půl hodiny to trvalo o hodinu a půl déle.

Zpět jsme vyjeli okolo půl páté, kdy už dost značně sněžilo. Na místních okreskách už se dála jejich poloha odhadnout jen podle toho, že uprostřed silnice patrně nerostou stromy. Těšil jsem se na dálnici. Když jsme na ni konečně najeli, byla také pod sněhem, ale jela. Tedy chvíli. Někde před Olomocí štau. Stáli jsme tam  tři hodiny na místě, postupně zapadávali sněhem, v autě zevnitř se na oknech srážela voda a postupně mrzla, zvenčí se z aut stávaly jen bílé hromady. Po počáteční euforii, kdy všichni svítili jako diví a nechávali běžet motory, začali řidiči zhasínat světla, vypínat motory, až se z dálnice stala mrtvá zóna. Jen občas jsem zahlédl tu, či tam postavu, kterak močí v nejrychlejším pruhu.

Zprávy v rádiu byly pesimistické, z vysílačkové konverzace kamioňáků vyplývalo, že je to nadlouho, asi na celou noc. Dost bezútěšné. Po třech hodinách stání se objevila nejdříve modrá blikačka policie, pak tři sypače s pluhy. Po třech a půl hodiny stání se fronta po počáteční panice typu “kde jsou klíčky, oškrábej okna, startuj“ pomalu pohnula a jako had se plazila na Brno. Cestou jsme míjeli auta v příkopech, do sebe zaklíněné kamiony, nebo auta odstavená, kde se dalo, neboť nevyjela.

Musím konstatovat, že silnice byla  nejdříve jen v jednom pruhu, později někde i celá, poměrně dobře uklizená, a to i přes Vysočinu. Vzdávám jak silničářům, tak i policistům hold, jak si v kalamitě počínali.

Jeli jsme místy 30, někde 130 km/hod až k Lokti, kde rádio hlásilo další zácpu. Zelená vlna měla pravdu, stáli jsme tam další hodinu. A pak opět blikačky a sirény. Auta uhýbala do pankejtů a ochotně vytvářela průjezd. Očekávali jsme sanitku, policii, sypače. Byly to vládní papalášské audiny, které se s papalášskou zpupnosí prodíraly zácpou. Vědět to dopředu, rozbil bych jim montpákou okno, aby si uvědomili, co si o jejich chování myslí zástupce prostých občanů.

Nakonec se ta zácpa provalila a za hodinku jsme byli doma, bylo půl třetí ráno. Deset hodin na cestě zpět.

Když jsem viděl ty stovky, či tisíce kamionů, ať jedoucích, uvízlých, či odstavených, uvědomil jsem si, stejně, jako když jsem se doma motal okolo plynového kotle, kolik potřebujeme nafty a zemního plynu, komodit, ve kterých jsme z velké části závislí na Rusku. A pomyslel jsem si cosi nehezkého o těch, kteří s Ruskem chtějí ne obchodovat, ale válčit. No, já jsem si v domě zajistil enklávy vytápěné pevnými palivy, mám i lokální zdroj vody, ale mnozí z těch, co by „vykopali rusáky do prdele za Ural“, by se choulili u mrazivého radiátoru a pili vlastní moč.

A tím jsme se dostali na východ k Ukrajině a Rusku. Rusko poslalo pár kulek na vojenské letadlo Ukrajiny, které provokovalo v okolí Krymu. Stejně tak se provokuje v nárazníkovém pásmu mezi Ukrajinou a separatistickými republikami na Donbasu. Například ukrajinské vojsko, převlečené za mužiky, obsadilo v demilitarizovaném pásmu vepřín s 97 tisíci vepřů. Teď je jistě ukrajinští oligarchové prodají do EU. Nebo že by jimi nakrmili hladovějící ukrajinské občany? Ti jsou největšími oběťmi komplotu Západu a ukrajinské oligarchie proti Ukrajině. Že to byl pokus o nastolení demokracie, tomu už věří jen pár pomatenců. Nejhorší na tom je, že o rozvrácenou Ukrajinu už nemá zájem nikdo. Typuji, že se smiluje Rusko.

Když už jsme u toho Ruska, vezmeme to jako oslí můstek do Sýrie a Libye. Sýrie je v podstatě vyřešená, Assad zůstane nejméně další sedmileté volební období. A připravuje se konsolidace Libye, také pod taktovkou Ruska.

A co USA? Trump plní své předvolební sliby, američtí dobroserové sice ještě řádí, ale už to nemá tu šťávu. Stále více dříve nepřátelských medií začíná obracet. Navíc začínají vylézat na povrch utajované křivárny bývalých amerických mocipánů.

Současný EU establišment je nepříčetný a kope okolo sebe. Trump je neuznává, nejedná se EU jako celkem, ale bilaterálně. A tak v křeči EU se stále jasněji ukazuje, že EU nejde o rovnoprávnou unii, ale o podmanění si Evropy Německem a Francií. O tom, na jaké období EU navazuje, o tom hovoří výhrůžky jak Merklové, tak Hollanda, tak Tuska, tak knihkupce Schulze. Prý „Přijde den!“

Eurounijní koryfejové už mají tedy dva hlavní nepřátele, tedy kromě vlastních občanů. K Rusku přidali i nepřátelské USA. No, myslím, že to bude ještě tvrdé. Ale budou volby, tak jestli nevyhlásí výjimečný stav a stanné právo, asi se dost změní.

Takže možná alespoň pamětníkům došel dnešní titulek. Za neúspěchy EU stojí jaro, léto, podzim, zima a Američani.  Tak, jako to bylo i v období reálného socializmu. A už je to tu zase. Nic nového pod sluncem.

Jirka B.

A pro ty chlapy, kteří v té noční sněhové kalamitě dřeli za volanty pluhů a hrabačů, abychom nemuseli na dálnici bivakovat celou noc, posílám písničku St.Loučka Blues. St.Loučka se mi vybavovala v té beznadějné ztracenosti jako fata morgana.https://www.youtube.com/watch?v=ZD-mJQ15Kkg