"Pelé mele" o tom, jak se to mele

09.09.2020 16:12

„Pelé mele“ o tom, jak se to mele

Dnes „slavíme“ naplnění 30 000 případů infekce virem Covid – 19. Není co slavit, nechme si to na konec září, kdy suma 50 000 bude kulatější, nebo až nás půjdou miliony.

Je zajímavé, že kompetentní orgány, které situaci, řekl bych, v posledních třech měsících nepochopitelně dost prokoučovaly, se dnes vzpamatovaly a začínají poukazovat na nedobrý stav, který ovšem ještě předevčírem popisovaly jako „pod kontrolou“.

Těm, kteří si neumí představit epidemii, přiblížím jednu válečnou historku, kterou nám soudruh major F. uvedl v rámci hyg. epid. přednášek vojenské přípravy na vysoké škole: „ Soudruzi, epidemie, to je velká síla. Za II.světové války se na Ukrajině jedna soudružka partyzánka nechala úmyslně nakazit syfilis a pak se, soudruzi, vetřela do pozic německých vojsk. Soudruzi, co vám budu povídat, celé divize, celé divize, soudruzi, musely být odsunuty do týlu na léčení!“. Pro nevojáky upřesňuji, že divize měla cca 20 000 vojáků.

Když už jsme u té války, prý se chystá cosi na řecko-tureckých hranicích. Nevraživost těchto národů je tradiční, ale zde se k historickému etnickému problému přidaly i zájmy ekonomické, tedy ropa a zemní plyn. Ono o peníze chodí vždy až v první řadě. Kam se na prachy serou omílané pravdy, lásky, svobody a demokracie. 

Jsem zvědavý, co na to NATO. To NATO, co je na to, aby hasilo napadení některé z členských zemí. A tady jsou v NATO natotata nota bene obě.

Kam se NATO přidá, možná poznáme, jestli některý z našich ústavních činitelů začne vykřikovat a co. Jestli „Ich bin Turek, rozumíš!?“, nebo „Ich bin Řek, jsem řek!“. No, počkáme si, jaké dostane instrukce, že. Takhle se přece dělá zahraniční politika vazala. Jenom nevím, co na to NATO řeknou Tchajwanci Tchajwanci.

Inu, největším nebezpečím pro lidstvo vždycky byli ambiciozní nedomrdi. Ať už z Korziky, z Braunau, z Istanbulu, nebo z Telče.

V dalším odstavci dnešního „Pelé mele“ si povšimnu přání řeporyjského starosty Novotného, aby Zeman a Babiš pomřeli a on se stal poslancem. Už velkohubě postavil ke zdi kdekoho. Myslím si, že je ukázkou úrovně voličů, koho si zvolili, eventuelně zvolí. Já bych ho nekandidoval, natož volil, ani do sdružení rodičů a přátel mateřské školy. I tam by zajisté páchal zlo. Když jsem byl voličem ODS, byla to fakt jiná strana.

V dnešním „Pelé mele“ zavítám i do událostí sportovních. V jakési mezinárodní fotbalové soutěži UEFA se těžko dávalo kvůli koronavirové karanténě mezi čutálisty dohromady naše národní družstvo. To se rozpadlo ze stejného důvodu po jednom utkání se Slovenskem a na druhé utkání se Skotskem se stavěl tým z těch fotbalistů, kteří momentálně nebyli v karanténě. Je zajímavé a poněkud paradoxní, když teatrálně vzdávali hold protikoronavirovým záchranným složkám a při tom jsou tito lidé prototypem šiřitelů nákazy svým způsobem života. Je zajímavé, že sportovci jsou zároveň jednak pachateli, jednak obětmi vytloukání nočních klubů, jak potvrdilo např. trasování v Techtle Mechtle. Myslím, že kdyby nebylo takových šiřitelů, nemuseli by záchranáři podstupovat ono hrdinské na(d)sazení.

Druhé sportovní téma dnešního „Pelé mele“ se týká Novaka Djokoviče a jeho vyloučení z tenisového turnaje US Open. Novak je kontroverzní postava a navíc je hrdý Srb, který byl osobně poškozen „humanitárním“ bombardováním Srbska, konkrétně oblasti Kopaonik.

Novak se v turnajovém zápase dopustil určité neopatrnosti, kdy míčem mimo hru trefil rozhodčí, která, než po svých odešla z kurtu, předvedla srdcervoucí několikaminutovou etudu „Jak mne smrtelně zranil horký favorit turnaje“.

Pravidla umožňovala vyloučení, tak byl z turnaje vyloučen. Bylo to sice rozhodnutí po právu, ale nebylo to podle mého názoru rozhodnutí po slušnosti. Jsem přesvědčen, že Novak Djokovič byl vyloučen právě proto, že je kontroverzní a že je Srb. Kdyby byl Nadal, nebo Federer, hrál by Djokovič dále.

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.