"Pelé mele" asi poslední letošní letní

16.09.2020 17:20

"Pelé mele" asi poslední letošní letní

Nedívám se příliš na hrané filmy. Většinou jsou to slátaniny a příběhy v nich zachycené jsou slabým odvarem mnohých reálných příběhů mnou prožitých či vyslechnutých, nebo příběhů mnou a mým okolím vyfabulovaných. Proto mne velmi překvapilo, že mne zaujal film „Serge Gainsbourg: Heroický život“, na který jsem onehdá narazil při přepínání TV programů. Takže dnešní „Pelé mele“ začnu o filmu.

Vstoupil jsem do sledování uprostřed děje tak, že jsem zahlédl Serge Gainsbourga v jeho kožichu tak, jak jsem si tohoto zpěváka, herce, hudebního skladatele, milovníka, skandalistu, nikotinového závisláka, alkoholika a asi i psychopata pamatoval z fotek z dob mého dospívání. A pak začala padat jména jako Julliete Greco, Brigitte Bardot, Jane Birkin a já je a jejich příběhy začal, po více, než padesáti letech, opět vidět na obrazovce. A to tak reálně, že se mi začaly vybavovat ikonické fotografie, ze kterých jsem je také znal. Dokoukal jsem film do konce a spustil ho znovu od začátku. To se obvykle nestává.

Film byl užasná směs realismu a surrealismu, směs pravd a lží, dokumentu a fantazie, reálu a mystifikace, komedie a tragedie,zamindrákovanosti i zbytnělého sebevědomí, pall mall nápadů. Se skvělým castingem, věrně kopírujícím identitu hlavních postav.

Když jsem film sledoval, vrátil jsem se o více, než půl století zpět, do dob, kdy Babetta šla do války, Greco zpívala Javanaisu, či Joan Birkinová řádila ve Zvětšenině. V době, kdy jsem se v baru Akropole „ploužil“ s partnerkou, zavěšeni do sebe jak popelnice do popelářského KUKA vozu a pod UV světly mi ve tmě zářily tkaničky u bot, límec a manžety od dederonky a šlic na zadku kalhot, které jsem roztrhl při předchozím kankánu. A k „ploužení“ nám hráli „Je T´aime“. Úchvatné. 

Film doporučuji.

V dalším odstavci dnešního „Pelé mele“ zavítáme do USA. Pamětníci pamatují, jak jsme, coby děti,byly ohromováni úspěchy ruské a sovětské vědy. Mičurin, Ciolkovskij, Makarenko, ale také Lysenko, Lepešinská, či Moskalenko, který rozdojil kozla. No, valili nám soudruzi klíny do hlavy.

A teď to, co odešlo na východ, se vrací ze Západu. Nyní nás demokratický kandidát na prezidenta Biden přesvědčuje, že žárovku nevynalezl Edison, ale nějaký černoch. A já dodávám, že na rozdíl od Edisona jí nevynalezl v Menlo Parku, ale v tunelu a ta žárovka svítí černým světlem. Důkazem je rčení „je vidět, jak černoch v tunelu“.

USA je země svobody. Když může na šerifa být nominována satanistická transsexuálka s anarchistickým programem rozbít stávající systém, proč by, konec konců, nemohl být Biden demokratickým kandidátem na amerického prezidenta se stejným programem.

To je Trump, byť se všemi exhibicemi a překlepy, přece jenom solidnější lídr. Alespoň z mého pohledu. Snad bude natolik odvážný, že zabrání občanské válce a alespoň nedá USA úplně rozvrátit. Je to i v našem zájmu.

Část českých vysokoškolských studentů a pedagogů se snad výzvou snaží, aby se Česko omluvilo za svojí koloniální minulost. Znám minulost Česka dost dobře, ale koloniální epizodu, za kterou bychom se museli omlouvat, na tu si fakt nevzpomenu. Prý cestovatelé a misionáři. No, Češi jsou spíše vydáváni za zápecníky, ale teď si vzpomínám, že Zikmund s Hanzelkou fotografovali celkem prospívající a vyvinuté africké ženy z období kolonializmu a je fakt, že většinou neměly, co na sebe. Alespoň oben ohne. A ti misionáři? K tomu snad jen to, že Moravští bratři byli většinou Němci.

Ostatně, co se kolonializmu týká, myslím, že v onu dobu nemusel svět Afriku živit humanitární pomocí a nebyly ani migrační krize. Politický, ekonomický a sociální chaos nastal v souběhu dekolonializace. Alespoň tak mně ty historické souvislosti vycházejí. Možná, že by nějaký typ protektorátu bývalých koloniálních zemí nad svými bývalými koloniemi mohl pomoci. Odvozuji to z toho, že současná vláda Zimbabwe, za mého dětství bohatá kolonie Jižní Rhodesie, prosí Mugabem vyhnané bílé farmáře, aby se vrátili hospodařit na své bývalé farmy a zachránili tak zimbabwské zemědělství před zánikem a Zimbabwe vytáhli z hladomoru.

Ale ono není tak snadné pomáhat. Například já jsem v dobách, kdy jsem byl pracovně aktivní, posílal ročně určitou částku některé z humanitárních českých organizací z těch, které se staraly o tělesně, duševně, či sociálně hendykepované, a to převážně děti. Ale podal jsem prst a už mi tyto organizace trhaly ruce. Snad si navzájem předávaly kontakty na aktivní dárce a vždy po příspěvku následovalo bombardování žádostmi od dalších organizací.

A pokračuje to i teď, když jsem poslal pár finančních příspěvků i z důchodu. Mnohdy to zavání citovým vydíráním. Mám dost rozumu i citu na to, abych pomohl v případě, kdy to zvážím za možné a vhodné. Tak ať mi nevolají a nepíšou!

A na závěr dnešního „Pelé mele“ něco zdánlivě pozitivního. Letošní léto vybočilo ze suché pětiletky a bylo nejvodnatější za posledních 10 let. Proč „zdánlivě“ pozitivního? Srážky přicházely často v přívalech, voda na svažitých terénech rychle odtekla, takže svahy brzy vyschly a v údolích srážky přinesly bahnité záplavy.

Je potřeba stále vytvářet retence vody, ať individuálně, či komunitně tak, aby se voda zadržela na území srážek a postupně distribuovala a využívala. Mám osobně radost, že kořenová čistička a retenční nádrže na naší zahradě letos umožnily, že k napouštění bazénu a zavlažování zahrady jsem nepoužil žádnou pitnou vodu přímo z centrálního vodovodu. Vše dešťovka, či přečištěná a opakovaně použitá voda.

Kořenovou čističku průběžně vylepšuji, nyní jsem do systému předřadil odkalovací nádrž. Když jsme na ni kopali jámu v zemi o velikosti tak 2 m3, ve vykopané zemině jsem zaznamenal 1 (slovy jednu) žížalu. A mělo by jich tam být cca 600. S žížalami není něco v pořádku. A nebudou-li žížaly, bude malá retenční schopnost půdy a málo vody v ní. A nebude-li voda v půdě, půjde řetězec průšvihů až k lidem. Je jisté, že se k přírodě chováme barbarsky. A nejen k přírodě. Jak říkám, lidstvo se snaží točit v protisměru otáčení celého Systému. Nedostaneme-li rozum, Systém nás vyeliminuje. Pandemie kovidu je toho overtura. Ale kovid je až pondělní téma, takže dnes končím.

To je dnešní „Pelé mele“ celé.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.

Byl bych fakt rád, kdybych rozběhl nějakou diskuzi k tématům. Tak těm, kdo bude diskutovat, jako foršus ještě Birkinovou a Gainsbourga. 

A vy, kteří debatovat nebudete, ať vás ani nenapadne na odkaz klikat!