Pár slov k 28. říjnu

30.10.2016 20:35

Pár slov k 28. říjnu

Kdekdo měl potřebu se vyznat k 28.říjnu jako k výročnímu dni samostatnosti Československa. Tedy i já.

Když jsem byl malý, byl tento svátek slaven jako Den znárodnění. Vyvěšovaly se rudé prapory a na oknech bytů to bylo kontrolováno domovními důvěrníky. Jsem přesvědčen, že tyto rudé prapory spárované s československými, poslušně vyvěšovala i většina z těch, kteří nyní okolo sebe plácají Masarykem jako uklizečka mokrým hadrem.

Když jsem rozum bral, nastalo období vzdoru proti komoušům, kdy jsem po hospodách s partou kamarádů vyzpěvoval, spíše vyřvával tak , jako určitá část mých vrstevníků (musím říci, že rozhodně ne všichni), písně typu „6. července“, či „Masaryk nás svolává“. Zpívali jsme tyto písně postupně stoupajíce na židle, pak na stoly a končili je balancujíce podnapilí někde na almarách u stropu. Hlavně proto, že jsme tím chtěli dráždit komouše. O Masarykovi jsme věděli hlavně to, že „Tomáš Garyk Masaryk chodil s námi na žejdlík“. Tento mýtus je, bohužel, pro mnohé vykladače TGM to jediné, co o Masarykovi vědí a co formuje jejich pozitivní vztah k němu dodnes.

O „tatíčka“ Masaryka jsem se více začal zajímat, když mi jeden pamětník z naší obce, kde u básníka Machara  pan prezident konspirativně přepřahal, když doprovázen nadstrážmistrem Svobodou na motocyklu Indián vyrážel na zálety, sdělil svůj osobní názor z občasných střetnutí s ním, tedy že Masaryk byl, jak říkal doslova, „prudivej, vzteklej  protivnej dědek, kterej jen sekýroval okolí.“

Takový  kritický pohled mne zaujal a začal jsem se o osobnost TGM více zajímat. A můj názor na něj na základě podkladů, analýzy a syntézy zjištěného, rozhodně není kladný.

A od poznaného se odvíjí i můj názor na samostatné Československo.¨

V kostce řečeno, samostatné Československo nevzniklo jako výsledek vůle  lidí na jeho území žijících, ale jako určitý umělý konstrukt ctižádostivého Masaryka a lidí okolo něho, který dokázal tento útvar ne příliš férově vymámit na vítězných mocnostech I. světové války.

A to, že tento stát nebyl spravedlivý, to dokazuje už jen třeba preambule jeho ústavy, která z 1/5 obyvatelstva dělá od samého začátku občany třetí kategorie.

Vznik Československa byl podmíněn rozbitím Rakouska – Uherska. Toto rozbití státu, který byl určitým nárazníkem tlumícím antagonistické vztahy v Evropě, umožnilo nástup totalitních komunistických, fašistických a nacistických ideologií a států, což vedlo nejen k 2 . světové válce, ale s jeho důsledky se potýkáme dosud. Ostatně nástup nacismu a komunismu byl příčinou toho, že ze tři čtvrtě století existence Československa vládla zde půl století totalita. A také důsledkem umělého vzniku samostatného Československa byl i jeho rozpad.

Takže co je pro mne samostatné Československo? Narodil jsem se v něm a žil, tudíž bylo mou vlastí, i když po hříchu jsem v jeho totalitní formě prožil půl života. Pak se rozpadlo a žijeme dál jako občané České republiky.

Co je zajímavé je, že po atomizaci Rakousko –Uherska, tedy výrazného Evropu stabilizujícího  státního útvaru, se po letech objevil pokus o vytvoření čehosi podobného, tedy Evropské Unie. Ta se ovšem v posledních desetiletích z nejrůznějších důvodů ukazuje nefunkční, ba právě škodlivá. A v této souvislosti se opět začíná objevovat myšlenka jakéhosi obnovení Rakouska-Uherska v podobě Vyšegrádské čtyřky + Rakouska. Pokud by byl tento svazek realizován a ukázal se funkčním, pak by bylo nutno přehodnotit všechny ty sladkobolné řeči opěvující samostatné (bylo-li někdy samostatné?) Československo i jeho konstruktéra Masaryka a jeho company.

Neboť pak by byla éra samostatného Československa a Česka jen jakýmsi penalizujícím biatlonovým kolečkem navíc po špatné trefě.

A tak nějak to vidím já.

Jirka B.