Padělky

25.07.2017 17:17

Padělky

Herečce Jiřině Bohdalové se onehdá na kontě sešlo, podle sdělení tisku, náhodou najednou pět melounů, a tak si za ně koupila 3 obrazy prý známých mistrů. A prý to byly padělky. A prý nebyla z umělecké branže jediná, co jejich prodávajícímu naletěla.

Možná, že naletěli i jiní, např. dělníci, rolníci a pracující inteligenti, kterým zbylo  5 Mega na investici do umění. Nevím. V článcích o tom jsou zmiňováni jen ti umělci.

Ve mně ten případ vyvolal různé otázky. Třeba tu, kde zrovna tolik umělců bere tolik peněz, aby mohlo takto masivně investovat do umění, když neustále skučí, jak že jsou špatně placeni? Nebo tu, zda je cena umění dána jeho estetikou, nebo věhlasem autora? Vždyť paní Bohdalová kupovala nějaký konkrétní obraz, který na ni udělal takový dojem, že si ho koupila. Nebo ne? A zajisté neposlední otázka se nabízí, zda celá ta kauza není jen její kiks, kdy prostě ve své lačnosti spekulovala v něčem a s něčím, čemu nerozumí a prostě jí spekulace nevyšla.

Okolo této kauzy se rozvinula bohatá diskuze se zajímavým obsahem. A nevycházejí z toho ti umělci nejlépe. Docela to odráží atmosféru ve společnosti, která už má dost toho stavění se umělců kamsi nad společnost, někam do pozice mentální a morální elity národa, oprávněné k formulování zásadních a jedině platných stanovisek ke celospolečenským problémům. A pak se tyto společenské špičky ve své úporné soběstřednosti takto trapně blamují.

Před už dosti lety jsem na BBLN zavěsil na toto téma článek. Jelikož nepozbyl na aktuálnosti ani za těch asi šest let, snad jen některé osoby se vyměnily, či doplnily, recykluji ho zde k připomenutí:

 

Kdo to jsou umělci a jaké je jejich postavení

K zamyšlení nad těmi, kteří jsou zváni umělci, mne dovedlo několik podnětů. Jednak několik prohlášení, kde jsou umělci explicitně stavěni jako specifická skupina se specifickým nárokem (Umělci chtějí za ministra..,Umělci-svědomí národa, Petice umělců..), jednak shlédnutí nějakého pořadu o oblastních divadlech, dále shlédnutí „advokátského“vystoupení umělce Marka Vašuta v pořadu umělce Jana Krause a také kauza umělce Romana Týce.

Pokud bych měl definovat slovo „umělec“, asi bych našel tři hlavní významy. První definice by tedy zněla, že umělec je člověk, který něco umí. Druhá definice by zněla, že umělec je ten, který není přirozený, nýbrž umělý. Třetí definice by zněla, že umělec je někdo, kdo „dělá umění“. Mohli bychom se opět dohadovat, jak je definováno umění, ale pro potřebu třetí definice se spokojíme s tím, že se jedná o múzické a výtvarné umělecké projevy, tedy tanec, hudbu, divadlo, literaturu, malířství, sochařství a podobně.

Osobně je mi nejbližší definice první, tedy, že umělec je ten, kdo něco umí. A může to být řemeslník, úředník, učitel, lékař, vědec, žena z domácnosti, Zkrátka kdokoli, kdo brilantně zvládá své postavení, svůj společenský úkol. Samozřejmě, že umělcem může být i  někdo z třetí definované skupiny, tedy ten, kdo se brilantně prezentuje produkcí múzického či výtvarného umění.

Bohužel, jako umělec je většinou automaticky společensky chápán příslušník oné třetí definice, tedy producent múzického a výtvarného produktu, a to často bez ohledu na jeho kvalitu.

Vzhledem k prezentaci má tato kasta takto pojímaných umělců ve valné většině daleko vyšší prestiž, než si společensky zaslouží. Společnost takto pojímané umělce vnímá šalebně tak, jak je vidí. Herce Chudíka jako ortopeda MUDr.Sovu. Toma Cruise jako pilota ze skupiny Top Gun. Jana Krause jako arbitra vnitropolitického dění. Marek Vašut po znalci kávy Čibo a nepomočujícího se muže vyššího středního věku zaútočil nyní na image advokáta. S brýlemi ležérně na čele a svazkem papírů v ruce snaživě  a trapně předstíral v pořadu Jana Krause svoji advokátskou erudici.

Je potřeba si uvědomit, že jen předstíral. Stejně jako Chudík ortopeda, Cruise pilota a Kraus politologa..

Je potřeba zahnat šálivé a mámivé iluze a vždy si  uvědomit, že jinde jsou opravdoví ortopedi, piloti, politologové a advokáti.

Je potřeba si uvědomit, že kasta umělců není kasta vyvolených, povolaných a kompetentních. Zatím, co ostatní opravdu léčí, řídí letadla či společnost, umělci většinou toto jen uměle předstírají. Dnes pilota, zítra sněhuláka, pozítří odborníka na cokoli. Dnes pro toho, zítra onoho pána.

Dříve patřili umělci k zadní sběři a pokud kočovali, obezřetná společnost je nepouštěla do města a mezi produkcemi sídlili kdesi za obcí v „cikánském boroví“, aby se neztrácely místním slepice.

Dnes k nim společnost nekriticky vzhlíží a pasuje je do role nadlidí a hlasu a svědomí národa. A oni se tak ve své převaze emotivnosti nad racionalitou cítí a chovají.

Myslím, že postavení umělců ve společnosti by mělo být takové, jaké jim náleží. Tedy pokud to někoho baví, tak ať ho svými produkty baví. Rovní mezi rovnými. Nic více, nic méně.

 

A to je vše.

Jirka B.