Okurková sezóna

16.07.2019 21:41

Okurková sezóna

Přišla okurková sezóna a já už nějakou dobu nic nenapsal. Ne, že by se okolo nic nedělo, ale opravdu začaly dozrávat okurky, z čehož vyplývá, že je musím zpracovávat. Nakládačky se teprve rozjíždějí, takže je zatím jen protrhávám a shromažďuji v chladničce, aby se vyplatilo pouštět se do jejich zavařování, ale salátovek je ze dvou sazenic tolik, že je v salátech nestačíme konzumovat a dnes jsem přistoupil k jejich zpracování formou zavařených okurkových řezů. S vinným listem, paprikovými proužky a kořenovou zeleninou a kořením vypadají lákavě barevně.

Okurky nejsou jediné dozrávající plody. To samé je s cukýnami. O víkendu jsem cukýnovým zelím doplnil bramborové knedlíky a uzené v českém trojboji.Včera jsem jimi nastavil lečo pro osm strávníků, ale jinak je většinou strouhám a zavařuji coby sterilizované cukýnové zelí. Jednoduché, praktické, chutné. Něco v průběhu roku zpracuji do knedla-vepřa-zela, něco k bramborákům.Tolik na začátek dnešního „Pelé mele“.

Zapršelo. Od začátku měsíce u nás 26 mm, Hlavně v pátek, sobotu a v neděli. Už bylo na čase, ne, že bych neměl vodu, ale musel bych jí přečerpávat z jednoho zásobníku do druhého, čehož jsem byl včasným pršením ušetřen. Zásobníky jsou opět bohatě plné a ještě je na zahradě dostatek vláhy v půdě. Přesto je i letošní rok zatím srážkově podprůměrný.

Sledoval jsem Wimbledon. Češi a hlavně Češky jistě zanechali dobrý dojem. Čtyřhra juniorů a Barbora Strýcová nejen v singlu, ale hlavně v deblu žen, to byla paráda.

Karel Gott oslavil osmdesátiny. V životě jsem ho viděl dvakrát osobně „na živo“. Jednou v roce 1969, nebo 1970, kdy míjel v červeném sporťáku Alfa Romeo tramvajovou soupravu, kterou jsem konduktoval, u Muzea. Ženy ve vagonu si ho všimly a s výkřiky a vzdechy „Karel, Karel“ se nahrnuly na jednu stranu vozu a div ho nepřevrhly. Podruhé jsem ho měl možnost sledovat, když jsme se ženou byli přítomní coby kompars natáčení nějakého jeho celkem komorního pořadu. Velmi slušný, skromný, klidný a kooperující profesionál.

Je zajímavé, jak se do něj pouští a snaží se ho urážet dobroserští věrozvěstové typu Jakuba Jandy, či redaktora Šídla a podobných. Nýmandi se chtějí zviditelnit. Je zajímavé s jakou nenávistí se tito tajtrlíci pouští do lidí, kteří něco dokázali a pár desítek let se pohybují v profesní špičce svého oboru v mezinárodním rámci, pokud nemelou to, co dobroseři chtějí.Viz Gott, viz Jágr. Nevím, kam se ve světě dostaly pornografické filmové exhibice ochránce a garanta Evropských hodnot Jakuba Jandy, ale pochybuji, že jeho úd je znám alespoň v Heidmühle půl kiláku za českými hranicemi. Tehdy prováděl onanii, dnes antionanii. (Onanie = někdo dráždí úd, antionanie = úd dráždí někoho)

Dalším tématem dnešního „Pelé mele“ je pousmání nad tím, jak dobroser Jan Hrušínský poučuje „hloupý národ“ tentokrát v otázkách přijetí eura. Je smutné, že ten pán neví, jak on sám je na tom s intelektem.

A nyní jedna zajímavost ze světa. Býti vědcem, vrhl bych se na zajímavý „syndrom německých kancléřů“, tedy tělesný třes, Na sklonku své neblahé kariery byl tímto syndromem postižen Adolf Hitler, v současnosti je podivným třesem na sklonku své kariery sužována kancléřka Merkelová. Rozdíl mezi nimi je ten, že Hitler schovával třesoucí se ruce na zadek, Merkelová pod pupek. Že by měli v Berlíně špatnou vodu? Tím zkoumáním bych začal. Věčný starověký Řím padl na olovo v pitné vodě. Že by?

www.youtube.com/watch?v=Q_s29pbYAw8

www.youtube.com/watch?v=qLrnX46qEAU

A to je dnešní „Pelé mele“ celé“.

Jirka B.

P.S. V diskuzi jsem slíbil nějaké mé oblíbené kuchařské recepty. Tak snad příště.