Odnaučme se servilně líbat ruce, které nás bijí

16.06.2021 11:34

Odnaučme se servilně líbat ruce, které nás bijí

Minulý týden jsem ve článku „Dnes v devět večer to bude 103 let“ psal o popravě 8 českých legionářů, kteří byli zastřeleni českými legionáři v italském Barberanu Vicentinu 12.6.1918 na rozkaz velitele čs.legií generála Andrea Grazianiho pro údajný pozdní návrat z vycházky. Píši o této podivné události proto, že tato exekuce z poněkud jiného úhlu ukazuje situaci v čs.legiích a narušuje obraz, který je většinově o čs.legiích vytvářen. V českých legionářských pramenech je tato epizoda více méně tajena a pokud je o ni zpráva, tak velmi stručná a kamsi pod čarou zastrčená. Myslím, že jsem byl první a jediný, kdo si dal práci s tím, dát souhrně těm osmi popraveným jména.

Takže ještě jednou jmenovitě:

Malík František, vojín, 29.1.1892, Kalenice, okr.Strakonice – 12.6.1918 Barberano Vicentino

Kelbler František, vojín, 23.7.1895, Třebetice, okr.M.Budějovice – 12.6.1918 Barberano Vicentino

Šmat František, desátník, 20.7.1880,Chanovice, okr.Strakonice – 12.6.1918 Barberano Vicentino

Němec František, vojín, 27.8.1896, Hněvkovice, okr.Humpolec – 12.6.1918 Barberano Vicentino

Slovák Alois, vojín, 7.8.1887, Vigantice, okr. Val.Meziříčí – 12.6.1918 Barberano Vicentino

Zábranský Alois, vojín, 14.11.1890, Volenice, okr.Strakonice – 12.6. Barberano Vicentino

Doskočil Josef, vojín, 19.2.1886, Mezno, okr.Sedlčany – 12.6.Barberano Vicentino

Němec Josef, vojín, 8.8.1889, Lásenice, okr. Jindř.Hradec – 12.6. Barberano Vicentino

V dostupných materiálech se mnohé zápisy liší nejen v datech a místech narození, ale také v příčině smrti a v důvodu popravy. U některých je poprava kryta slovy „zemřel na zranění“, někde je uváděn jako důvod popravy dezerce, zběhnutí, či vzdálení se od útvaru, někde pozdní návrat z vycházky, někde je uváděno, že poprava byla vykonána na základě rozsudku čs.soudu, někde, že na rozkaz velitele čs.legií italského generála Andrea Grazianiho. Rozhodně je dostupných informací málo, jsou zmatené a zdá se, že patrně záměrně mlží.

Jisté je, že když jsem hledal informace, našel jsem materiály, které dosti podstatně narušily představy o idilické vlastenecké, demokratické a čestné podstatě čs.legií, alespoň v Itálii.Najednou se v materiálech ukazovalo, že se při formování legií mísila naivita s karierizmem, vlastenecké nadšení s násilím, dobrovolnost s nucenými odvody, byrokracie s anarchismem, nadšení s nedůvěrou, odhodlání bojovat s politickým zneužíváním, předstíraná protihabsburská jednota se silnou podporou a loajalitou Rakousku-Uhersku u většinové části zajatců. Najednou se ukazovalo, že podstatná část vojáků do legií nechtěla, byla však jak legionáři a jejich samozvanými orgány, tak italskými orgány šikanována, k odvodům do legií nucena a to i násilím, bitím, ba i zabitím, či vraždami, které byly vydávány za sebevraždy a nešťastné náhody, například uhoření, či utopení. A právě za takovéto atmosféry, kdy se legie připravovaly na nasazení na frontě, došlo k tomu, že část legionářů z donucení se v počtu asi čtyřiceti lidí vzdálila 11.6. 1918 ve městě Vicenza od útvaru a celkem zmateně a bez konkrétního záměru se během dne potulovala krajem. Někteří se k útvaru vrátili, jiní byli zadrženi, největší zmatenci byli zadrženi ráno 12.6. italskými karabiniery na nádraží ve Vicenze. Karabinieři patrně patřili k osobní stráži velitele čs.legií generála Andrea Grazianiho, který nechal osm posledních zadržených převézt do blízkého Barberána, kde byli v 9 hodin večer zastřeleni. Je jasné, že na rozkaz gen. Grazzianiho, i když některé prameny hovoří o čs.soudu.

Kdo byl generál Andrea Graziani? A.Graziani byl karierní voják, který udělal karieru v prohrané válce v Habeši v roce 1895 a postupně se propracovával v karierní hierarchii italské armády vzhůru. V březnu 1918 byl ustanoven velitelem čs.legií z nichž postavil pracovní prapory a čs.legionáři stavěli frontová opevnění a silnice v oblasti okolo Monte Baldo v Jižních Tyrolích (Horní Adiži). V červnu byly legie poprvé nasazeny do boje na frontě a to 15.6. na dolní Piavě. Později bojovaly legie v oblasti severovýchodně od Gardského jezera v oblasti Dos Alto. 25. 10. byl gen Graziani od čs.legií odvolán a postaven mimo službu.

V československé historiografii první republiky je generál Grazziani prezentován jako pravý otec čs.legionářů, dovedný, statečný, přísný, leč spravedlivý. V nové československé republice byl přijímán s poctami, nazýván otcem čs.legionářů, přijímán a vyznamenáván prezidentem Masarykem a byla po něm pojmenována ulice v Praze-Dejvicích (dnešní Zelená).

V italské historiografii a historii vůbec je gen.Andrea Graziani vnímán poněkud jinak. Někteří ho velebí, jiní zatracují. Dodnes se o něm v Itálii vedou spory. Na jedné straně byl schopný, na druhé všehoschopný. Měl přezdívku „generál Poprava“, neboť se zapsal do historie také tím, že udržoval kázeň drakonickým způsobem tak, že za každý sebemenší prohřešek nařizoval a vykonával popravy, někdy popravoval i osobně. Počet obětí jeho poprav bez rozsudků soudu se počítá v rozmezí několika desítek, což je zdokumentováno a doloženo, až k počtu tisíců. Mnoho poprav je zdokumentováno, mnohé proběhly bez dokumentace, bez soudu a se záměrně pozměněnou příčinou smrti. Místo „popraven“ bylo například uvedeno na generálův příkaz “udusil se“. Generál Graziani např. po prohrané bitvě u Capporeta (Kobaridu) objížděl kraj u Piavy spolu s nákladním automobilem, na které vezl svoji popravčí četu a chytal domělé zběhy a na místě je střílel. K zastřelení mu stačilo například i to, že ho voják nepozdravil podle jeho představ, nebo že při pozdravu měl v puse doutník. Jeho excesy, kdy jednak popravoval dle svých psychopatických nálad, nebo se na svých popravčích výpravách ztrácel ze svých pozic, nevykonával své velitelské funkce, ale „lovil“ své oběti, byly řešeny jak v italském parlamentu, tak i na nejvyšší vojenské úrovni a bylo o něm konstatováno, že není schopen se ovládat jak tělesně, tak duševně. Byl tedy zbaven velení v italské armádě a byl odsunut na žádost M.R.Štefánika k čs. legiím. Po rozkazu k popravě 8 čs.legionářů v Barberánu Vicentinu a po vykonání popravy se nad tímto počínáním pozastavil právě generál M.R.Štefánik, vyvolal jednání, na němž prosadil jurisdikci vlastní legiím a generál Graziani byl od legií odvolán a postaven do konce války mimo službu.

Po válce byly proti Grazianimu vedeny v Itálii procesy některými z pozůstalých po italských popravených, které ale postupně vyšuměly do ztracena a byl rehabilitován, zvláště, když penzionovaný generál vstoupil do fašistického hnutí a působil jednak jako fašistický funkcionář, jednak generál fašistických úderných oddílů „černých košil“. Je zajímavé, že již jako prokázaný fašista byl přijímán, oslavován a vyznamenáván čs.orgány včetně prezidenta Masaryka jako „táta našich legionářů“. Naposledy navštívil Československo a byl přijat a vyznamenán Masarykem v roce 1928.

Záhadná je také smrt generála Grazianiho 27.2.1931, kdy byl nalezen mrtvý vedle železniční trati v obci Prato. Bylo zjištěno, že vypadl z rychlíku, když se vracel z Říma do Verony. Incident byl uzavřen jako nešťastná náhoda, kdy Graziani údajně vypadl z vlaku, když si spletl dveře od záchodu z východem z vagonu. Nikdy už se asi nedozvíme, zda to tak opravdu bylo, nebo zda to byl akt pomsty některého z pozůstalých, či důsledek řešení politických sporů vzhledem k fašistické expozici generála Grazianiho, či jiná příčina. Loupež to nebyla, Graziani u sebe měl obálku s větším finančním obnosem, o kterou nepřišel.

Možná, že někteří nedočetli článek až sem, nebo někteří z těch, co sem dočetli, si pokládají otázku, proč jsem o tak staré a tak odtažité záležitosti psal.

Nezdá se mi až tak stará a odtažitá. Například v Itálii se vedou spory o to, zda stavět Graziánimu pomníky, či zda rehabilitovat jeho oběti.

I u nás má své „pomníky“ v podobě všelijakých dobrozdání typu „táta legionářů“ a podobně. A při tom to byl vrah. Alespoň těch osmi z Barberána. A na ty si nikdo nevzpomene, neštěkne po nich ani pes.

Z toho je vidět, jak se dají dějiny překrucovat a my jsem ochotni líbat ruce, které nás bijí. Grazianiho případ je příklad z historie.

Ale překrucování skutečnosti a líbání rukou, které nás bijí, je běžné i dnes.

Uvědomme si to, mějme svoji hrdost a nedělejme to.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.