O plačících koních a Marušce Rottrové

12.08.2022 14:34

O plačících koních a Marušce Rottrové

Kdysi v době normalizace byl v ČSSR distribuován časopis Sputnik, což byla tiskovina, která přinášela československému čtenáři výběr článků ze sovětského tisku. Nevím, kdo ho vydával, nevím, zda měl soukromé odběratele, ale myslím, že náklad byl distribuován do společenských organizací a na pracoviště. A tak se občas nějaké číslo dostalo i do mých rukou. A jelikož čtu i bílé od novin, občas jsem ten časopis otevřel a přečetl si některé články.

Pamatuji se, že nejvíce mne zaujal článek o plačících koních. Obsah byl přibližně takový: V Sovětském Svazu kdesi na Ukrajině byl hřebčín. Když přišla II. světová válka a nacistické Německo napadlo SSSR, zabrala německá vojska v rámci blitzkrýgu onen hřebčín a sovětské koně Němci odvezli do Německa jako válečnou kořist na převýchovu. Tam celé zbylé 4 roky války otročili zajatí koně novým německým pánům. 

Po počátečním bleskovém postupu se kyvadlo dějin obrátilo a Rudá armáda hnala německá vojska na západ k Berlínu. A tak se stalo, že jednoho dne vstoupila sovětská vojska do onoho hřebčína, kde byli zadržováni oni zajatí sovětští koně. A víte, co se stalo? Když ti sovětští koně po čtyřech letech poslechu štěkání německých příkazů uslyšeli rodnou sovětskou řeč, koně se dojetím rozplakali.

Tak to bylo psáno tenkrát v časopise Sputnik. Vzpomenu si na tento článek poslední dobou velmi často, prakticky vždy, když čtu v našich mediích zprávy z bojující Ukrajiny.

A vzpomněl jsem si na něj i včera, když zpěvačka Marie Rottrová měla vyprávění v nějakém kvízu na ČR Dvojce. Paní Rottrová mimo jiné vyprávěla, jak jezdila v sedmdesátých letech koncertovat doma i do zahraničí. Do zahraničí například „do Polska a do So...“, zarazila se paní Rottrová a pokračovala „na Ukrajinu“. A tak jsem, vědom si toho, že paní Rottrová v oné pookupační a normalizační době často koncertovala v Sovětském Svazu, vyhledal její profesní životopisy, z nichž vyplývá, že paní Rottrová po SSSR jezdila často, zvláště zmiňované jsou koncerty v Moskvě, což rozhodně není Ukrajina a že byla v SSSR v takové oblibě, že jí sovětské hudební nakladatelství Melodia vydávalo její desky.

Nevadilo by mi ani tak, že paní Rottrová zpívala tenkrát po Sovětském Svazu nedávným aktivním vojákům okupačních vojsk z roku 1968, ale že to nyní tak hloupě kamufluje konjunkturálně tím, že zpívala Ukrajině. Ukrajina byla nedílná součást Sovětského Svazu a nešlo tenkrát o to, že nás deptali Rusové, ten režim nešel po linii národnostní, ale po linii politické. A v onom despotickém vedení SSSR byli příslušníci asi všech národností, včetně hojně zastoupených Ukrajinců.

Proto mi také třeba připadá směšné tvrzení, že nás v rámci Ukrajinského frontu ve II. světové válce podle některých současných sdělení osvobodili Ukrajinci. Ukrajinský front byl název nikoli národnostní, ale vojensko-geografický a popisoval skutečnost, že tento front byl dislokován a operoval hlavně na a z území Ukrajinské Sovětské socialistické republiky. Jinak měl mnohonárodnostní složení.

Naopak podle jiných nás prý neokupovali Ukrajinci v roce 1968. Že to není pravda, je důkazem podloženo, že současný Zelenského starosta Kyjeva Kličko vyrůstal spolu se svým bratrem v okupovaných a zabraných Milovicích, kde byl jeho otec hodně vysokým důstojníkem okupační Sovětské armády, později dokonce generálem letectva. A sám Kličko, kterému se pobyt v ČSSR velmi líbil, považuje Česko za svůj druhý domov. To považuji za hanebnou a nestydatou reflexi synka okupantského oficíra.

Proč to všechno píši? Protože nemám rád účelové lži, zamlčování a všelijakou ekvilibristiku s fakty, vše poplatné aktuální situaci.

Mimochodem, většina mých čtenářů je ročník, který část aktivního života prožil v období reálného socializmu. Tak si odpovězte sami sobě, zda jste tenkrát byli v KSČ, v SSM či ve Svazu československo-sovětského přátelství a jaká stanoviska zastáváte nyní? Já jsem rád, že si mohu odpovědět, že se mi podařilo všem těmto režimu poplatným organizacím vyhnout a mohu se celkem bez problémů podívat sám sobě do očí. Nerad jsem dělal a nerad dosud dělám někomu přitroublou stafáž.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.