Neválčeme s Čínou, jinak si budeme utírat řiť sušenými Hřiby!
Neválčeme s Čínou, jinak si budeme utírat řiť sušenými Hřiby!
V dnešním „Pelé mele“ si budu všímat pokračující pandemie koronaviru u nás.
Pandemie uvádí věci na pravou míru. Ukazuje, že rozhodně „západní společnost“ není tak vyspělá a odolná, jak jsme předstírali. Stačí měsíc pandemie a ledacos se rozsypalo, jako domečky z karet. V mnoha ohledech se ukázalo, že ono heslo „My to zvládneme“ je jenom blablabla. Nezvládáme nejen samotnou nemoc jako takovou, nezvládneme zabránit jejímu šíření, v podstatě mnozí z nás nezvládají ani sami sebe. Padají proklamovaná hesla o liberální svobodě, o solidaritě, o volnosti, rovnosti a bratrství. „Schengen“ se ukazuje jako kontraproduktivní, orgány EU jako neschopní impotenti, vedoucí politici unie jako směšní tajtrlíci a pokud se najde někdo akční, tak na národní úrovni a nejvíce pomoci lze očekávat od vlastních rukou.
Všemocný Západ škemrá o materiální pomoc v jimi nenáviděné, pomlouvané a zesměšňované Číně a obvykle „semkávající se“ politici se zmůžou jen na vzájemné zabavování čínských zásilek mezi sebou navzájem. Evropská Unie jako taková v praxi prokázala svoji zbytečnost, ba prohlášeními Uršuly z Lejna svoji dokonce kontraproduktivnost a nebezpečnost.
Je směšné, když někdo peskuje Čínu a vyhlašuje ji div ne válku způsobem „Helejte, vy neschopní primitivové, řiďte se podle našich příkazů, nebo vás převálcujeme a teď nám pošlete obvazy, náplast a jodovou tinkturu a eventuelně toaletní papír, nebo si budeme muset utírat řiť sušeným Hřibem!“.
Když pak bude Čína uvažovat o distribuci nedostatkových roušek do západního světa, je pochopitelné, že pošle přednostně roušky do Londýna, kde čínského prezidenta vozila královna ve zlatém kočáře, než do Prahy, kde na čínského prezidenta pokřikovali kavárenští hejhulové za podpory ne bezvýznamných politiků. Dehonestovat Číňany si budeme moci dovolit, až je nebudeme potřebovat. A to bude až někdy na svatého Dyndy.
Dalším bodem dnešního „Pelé mele“ je postupná pozitivní změna v chování našich občanů. Stále více z nich si uvědomuje, že především oni sami se musí chránit, že vládní opatření určují jen určitý rámec, jehož plnění je na lidech. Stále více lidí nosí ochranné pomůcky a dodržuje „bezpečnou“ vzdálenost. I já dnes vyrazil na více méně neodkladné objednané zdravotní vyšetření/ošetření v roušce. A bylo nás takových v obci na okraji Prahy tak 30 - 40%. Samozřejmě, že i nošení pomůcek není samospasitelné, přenosu asi nedokáže stoprocentně zabránit, ale určitě procento rizika sníží. Takže má rouška nebyla až tak pro mne jistotou, ale především demonstrací, že není trapný ten, kdo má roušku a zvyšuje bezpečnost sebe sama i svého okolí, ale bezohledný a nebezpečný ten, kdo ji nemá.
Je zajímavé, že nastalá krize tříbí i charaktery lidí. Setkal jsem se s tím, že ti slušní a ohleduplní jsou k sobě ještě korektnější, neurvalí sobci ještě neurvalejší a sobečtější. Ti první si uvědomují, že svoboda znamená zodpovědnost, zatím, co ti druzí považují svobodu za bezbřehou možnost bezohledného egoizmu. Takže výzva: Nebuďme na sebe Hrušínský!
V další části dnešního „Pelé mele“ si chci povšímnout paní doktorky z oné proskribované laboratoře Tilia. Ta osoba je buď takový ambiciozní nýmand, nebo naopak velmi odborně zdatná profesionálka, k čemuž se kloním. Nedokážu to posoudit, ale pokud by platilo to druhé a byla „ústředím“ distancována od práce pro společnost jen z nějakých osobních amimozit, byla by to chyba, ne-li zločin.
Další část dnešního „Pelé mele“ je zběžné posouzení epidemiologické situace u nás. Počet nakažených u nás stoupá, ale to není selhání, to je předpokladatelné. Není to kritické, stále s ČR pohybuje okolo stejného místa (třetí desítka na světě) jak v celkovém množství prokázaných infekcí celkem ( 23.místo), tak na 1 milion obyvatel ( 24. místo). Myslím, že přitvrzení vládních opatření by se mělo projevit v odstupu 1 – 2 týdnů po vyhlášení. Holt pandemie je rozjetý vlak kterému selhaly v kopci brzdy a teprve se zpožděním se ukáže, jak brzdí mašinfíra a jak brzdí brzdaři v budkách jednotlivých vagonů. Záleží na souhře a zodpovědnosti. A těmi brzdaři jsme každý z nás. Každý z nás by měl mít svůj krizový plán pro svoji osobu, pro svoji rodinu, pro svůj personální i teritoriální okruh.
A na závěr dnešního „Pelé mele“ jen připomenutí, že přichází jaro. Tak si ho i v režimu karantény užívejte.
Jirka B.
Diskusní téma: Neválčeme s Čínou, jinak si budeme utírat řiť sušenými Hřiby!
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.