Nepíšu, běhám jak psí játra

17.07.2016 22:30

Nepíšu, běhám jak psí játra

Nepíšu. Ne, že by nebyla témata. Těch je přehršel. Ale nemám čas, běhám jak psí játra. Tak udělám takové souhrnné „Pelé mele“, abych to sfoukl z jedné vody na čisto.

Seděl jsem dneska v rybízu a česal ho. Vrátil jsem se k výrobě marmelád, sirupů a kompotu, abych byl co nejméně závislý na režimu.. A jak jsem tak česal, vzpomněl jsem si na rok 1987 potažmo rok 1988, kdy má nasranost na komunisty byla jednou z mé motivace k nápadu, že se odstěhujeme z Prahy, pořídíme si domek se zahradou, budu pěstovat brambory a zelí, chovat slepice a králíky, abych byl co nejméně na komunistickém státě závislý, obeženu zahradu plotem, za kterým zůstanu od toho komunistického režimu izolován a prvního komunistického komisaře, který k nám vleze, poženu vidlemi. Nemusel jsem tenkrát vidle použít, když jsme nápad realizovali, přišel listopad 1989. A jak jsem tak dnes drbal rybíz, uvědomil jsem si, že ke stejnému distancování od režimu za plotem dospívám i nyní. Jen ten komisař , na kterého mám připravené vidle, je eurounijní.

Apropó, vidle. EU chce odzbrojit slušné občany. Bruselská věrchuška se jich bojí. Tak jim chtějí vzít zbraně pod záminkou boje proti terorizmu. Jejich podlost a  lživost dost dobře dokumentovala jakási redaktorka Českého rozhlasu, která plédovala za odebrání zbraní slušným občanům argumenty, odvolávajícími se na snadnou cestu zbraní k teroristům. Příkladně uváděla teroristický čin v Nice. Nějak pozapomněla, že tam islámský terorista vraždil oněch skoro devadesát obětí „ozbrojen“ nákladním automobilem. A kdyby někdo z normálních přítomných  měl zbraň, mohl se teroristovi na jeho dvoukilometrové vražedné exkurzi alespoň pokusit postavit. Já zbraň nemám, ale teď, i s ohledem na počínání bruselského aparátu, začínám o  jejím pořízení uvažovat. Mimochodem, nedávno jsem se ptal svého finančního poradce, do čeho (hypoteticky) investovat? Poradil mi překvapivě: Za prvé do střelné zbraně, pokud možno dlouhé, za druhé do vzdělání potomků a za třetí do půdy. V podstatě měl pravdu, společnost to dopracovala tak, že se my předvídaví začínáme vracet k fundamentu.

Když jsem u toho „vracet se k fundamentu“.  Bylo mně nutno smontovat jakýsi nakoupený nábytek. Přivezli jsme polystyrény nadité krabice a v nich byla na díly rozložená automatem vyřezaná a předvrtaná věšáková stěna, pár koupelnových skříněk a zrcadlo. Nebylo to ani drahé, ale ani levné. Ale na to, že je to pár dřevotřískových desek, které držela pohromadě laminovaná folie a pár vachrlatých fitinek, které to mají zafixovat k sobě, bylo to drahé. Zvláště, když k tomu připočtu ty hodiny věnované montáži. Výsledek je navoněná bída. Věšáková stěna má nosnost věšáků větších označenou na 0,5 kg, menších na 0,3 kg, botník má vyznačenou nosnost 3 kg. Sednout si při obouvání nesmí uživatele ani napadnout. Myslím, že je ten "nábytek"záležitost na měsíce, maximálně pár let. S nostalgií jsem vzpomínal na řemeslné skvosty našich praprarodičů, prarodičů a rodičů, kde se nábytek předával z generace na generaci. Masivní bytelné dřevěné stoly ohlazené rukami generací, to jsou ty kořeny rodů a rodin, ty společenské kotvy, zavazující k zodpovědnosti k předkům i potomkům. Jakým rodinným svorníkem může být stůl na dřevotřískových nohách s papundeklovou deskou s nosností pár kilo a životností pár let? Inu, jaký stůl, taková rodina, jaká rodina, taková společnost.

A dostávám se k rodině. Tuhle pršelo a pak pršet přestalo. A já si začal notovat starý song o tom, že „Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty“. Dostal jsem se i k tomu, aby se ženy nemračily na muže, protože svítí kaluže, a aby se muži nemračili na ženy, neb svět je blažený.

A uvědomil jsem si, jak to bylo ještě před půl stoletím jednoduché, když se sexuální vazby daly vyjádřit dvěma slokami. Tehdy byla rodina muž, žena a děti. A vybavila se mi parlamentní aféra poslankyně Nytrové, která vznesla námitky proti možnosti osvojení dětí homosexuálními páry a její argumentaci proti této možnosti, že je u homosexuálních párů větší promiskuita, vyšší výskyt pohlavních a duševních poruch i to, že brzy budou žádat homosexuálové legalizovat sex s dětmi. Samozřejmě, že v rámci politické korektnosti a multikulturní ofenzivě byla jistou částí společnosti napadána, dehonestována a exkomunikována. Ale bylo vystoupení poslankyně Nytrové zcela mimo mísu a její, mírně řečeno, kritika oprávněná? Nevím, zda jsou homosexuálové promiskuitnější, než je v kraji zvykem, zda jsou pohlavně  a duševně nemocnější. Myslím, že na toto téma by přinesla validní výsledky vypovídající odborná šetření, dle mého názoru by asi potvrdila vyšší promiskuitu a s tím spojený výskyt pohlavně přenosných chorob, určitě HIV pozitivitu a AIDS. Co se týká psychických poruch, nedokážu říci názor, nevím. Co se týká legalizace sexu s dětmi, to asi nebude problém až tak homosexuálů, ale spíše pedofilů a psychopatů jak homo-, tak i heterosexuálních. A ani tato prognóza poslankyně Nytrové není tak docela nepodložená. Vždyť jisté snahy o legalizaci sexu s dětmi již probíhají a je lobována jistým výsekem dobroserské a sluníčkářské části společnosti. Mezi migranty, kteří jsou touto dobroserskou a sluníčkářskou komunitou vítáni jako společenské obohacení, existuje jednak mnohoženství a jednak manželské svazky, kdy manželky nesplňují legální věkovou hranici platnou v naší kulturní společnosti. Mohamed se oženil s šestiletou, se kterou souložil od jejich devíti let. Muslimové Mohameda svojí vírou následují. Dělají v tomto prznění dětí výjimku? A pokusy více, či méně úspěšné, o legalizaci mnohoženství a sňatků dětských nevěst již v některých státech Evropy s vysokým počtem muslimských přišedších probíhají. Kdyby tato legalizace, což není nepravděpodobné, byla úspěšná, byl by u muslimů legalizován i sex s dětmi. A dál : Sňatky osob stejného pohlaví jsou již leckde legální. Umím si představit pedofila, jedno, zda homo- či heterosexuálního, který by, byť z vypočítavosti konvertoval, třebaže formálně, k islámu, využil možnosti sňatku s nezletilým dítětem či  více dětmi a manželství „konzumoval“ i v oblasti sexuální. A to je ta legalizace sexu s dětmi. Takže poslankyně Nytrová není xenofob a fašista, ale spíše posel špatných zpráv.

Je vidět, že ne všechno je jednoduché tak, jak to vypadá. A to tu nejsou jen heterosexuálové a homosexuálové, ale i transvestiti a transsexuálové, pedofilové, nekrofilové,zoofilové, fetišisté, frotéři, voyeři atd,atd. atd. A konec konců i lidé nedeviovaní od normy. A teď si představte, kolik slok by musela mít ta písnička „Je po dešti“, která si před pětapadesáti lety vystačila s dvěma slokami a refrénem, kdyby měla pojmout vztahy mezi všemi skupinami různě sexuálně zaměřených osob.Nejen muži, nemračte se na ženy a ženy nemračte se na muže, ale lesbičky, nemračte se na fetišisty, zoofilové, nemračte se na ženy, frotéři, nemračte se na masochisty, sadisti, nemračte se na děti, transsexuálové, nemračte se na třetí pohlaví (nebo snad tady jde o jedno a totéž) , transvestiti, nemračte se na fetišisty atd.,atd.,atd. A to jsem do toho ještě nestačil zavzít vůvec ty voyery.

Nezkomplikovali jsme si ten život za posledních pár desítek let nějak moc a nějak zbytečně?

Takže to bylo to moje „Pelé mele“. Jo, a když už jsme u toho fotbalu: A to jsem se vůbec třeba nedostal k srovnání finále fotbalu na ME v roce 1976 a 2016. Oba zápasy jsem viděl v televizi. Tak snad jen tolik, že tenkrát bylo finále ČSSR-SRN černobílé, letos finále Francie-Portugalsko barevné.

Jirka B.