Nemít pan Trizuljak Rusy a Číňany, tak nemá o čem psát

28.04.2020 19:56

Nemít pan Trizuljak Rusy a Číňany, tak nemá o čem psát

Většina televizních stanic se neobejde ve svém vysílání bez Hitlera a Třetí říše. Bez těchto témat by jejich programy vysílaly pouze pořady pro slepice, tedy zrnění.

Stejně na tom je i bloger na blogu idnesu pan Marek Trizuljak. Ten nemít možnost dštít nenávist proti Rusku a Číně, potažmo komunizmu, neměl by o čem psát a doplňovat svoje úhledné, byť už poněkud monotematické a monotonní fotografie. https://trizuljak.blog.idnes.cz/

Samozřejmě, že každý má právo na svůj názor. Dokonce každý má právo svůj názor změnit. Je ovšem poněkud nechutné, pokud změna názoru je poplatná změně režimu.

Pan Trizuljak se narodil v rodině, která od konce čtyřicátých let žila ve velmi výhodné symbioze s komunistickým režimem a vlastně ho svojí existencí a prací nejen podporovala, ale i vytvářela.

Otec pana Marka Trizuljaka si vybudoval místo na komunistickém výsluní vytvořením sochy rudoarmějce Vítězství, která je hlavní dominantou bratislavského Slavína. Za tuto sochu dostal ještě za života Klementa Gottwalda, tedy v době nejtěžších komunistických represí, Gottwaldovu státní cenu za umění. Byl to také začátek jeho pedagogické kariery na vysoké umělecké škole, což svědčí o tom, že s komunistickým režimem byl v minimálně dobrém vztahu. O jeho poplatnosti režimu svědčí díla z oblasti socialistického realizmu z let padesátých. Byl také členem předsednictva komunistickému režimu poplatných uměleckých svazů a režimem navržen a zvolen poslancem Krajského národního výboru města Bratislavy. Později za normalizace byl jmenován zasloužilým umělcem a jmenování převzal z rukou ministra kultury SR Válka a předsedy SNR, člena UV KSS a jednoho z hlavních kolaborantů a protagonisty okupace ČSSR v roce 1968 Viliama Šalgoviče. Viz foto převzaté z článku https://www.teraz.sk/kultura/sochar-trizuljak-vyrocie-umrtie-profil/160834-clanok.html zde: https://www3.teraz.sk/usercontent/photos/a/a/1/3-aa1e12035547873fce32949ed56974bdabb6f0a1.jpg .

Ještě dříve, než obdržel tento titul, figuruje otec pana Marka Trizuljaka Alexander mezi signatáři Anticharty.

Pan Marek Trizuljak vystudoval za komunistického režimu v letech normalizace 1975 – 1981 Akademii výtvarných umění, tedy školu s vysoce sledovaným a vyžadovaným kladným vztahem studentů ke komunistickému režimu. Po absolvování byl pan Trizuljak zahrnut v některých odborných statích do skupiny svazáckých umělců Olomoucka. O jeho vztahu k tehdejšímu komunistickému režimu, Komunistické straně Československa, potažmo k Sovětskému Svazu a jeho armádě vypovídá jeho účast na oslavných výstavách Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, která se konala v roce 1985 v Praze a Bratislavě a na další výstavě Mladí výtvarní umělci Olomoucka na počest XVII. Sjezdu KSČ. Kabinet grafiky, Olomouc, která se konala v roce 1986.

Z výše uvedeného vyplývá, že pan Trizuljak nejen pocházel z rodiny, která aktivně spolupracovala s komunistickým režimem, ale i on sám aktivně vystupoval ve prospěch tehdejšího komunistického režimu nikoli jen jako pasivní součást režimní společnosti, nýbrž jako aktivní tvůrce a propagandista tohoto režimu.

Proto je s podivem, že nyní nemůže tomuto režimu, který jak jeho rodině, tak jemu samotnému poskytl mimořádný prostor k aktivním projevům tvůrčí práce z části zaměřené na propagaci komunistického režimu jak u nás, tak konkrétně v SSSR, přijít na jméno.

Ano, člověk může změnit názor. Ale nikoli tak, že se cítí povolán v každém režimu držet prst na tepu doby a v každém režimu se stavět morálním etalonem.

Já jeho neustálé útoky na komunistický režim, komunistickou ideologii beru tak, že odsuzuje sám sebe. A s tím souhlasím. Nelze jinak.

Jirka B.